Václav Trojan: Nemělo by vytváření kariérového systému pedagogických pracovníků začít u ředitele školy?

„V současné době může vstupovat do funkce ředitele školy učitel odpovídajícího vzdělání, s předepsanou délkou pedagogické praxe v délce 3-5 let (podle druhu školy). Není to mnoho, ale o délce pedagogické praxe nyní diskutovat nebudeme. Stále častěji se ukazuje, že ředitel školy není vzdělanější či více znalý učitel, ale že se jedná o svébytnou, výjimečnou a pro školu nezastupitelnou funkci, vyžadující komplexní přípravu i následnou podporu. Ukazuje se, že řada ředitelů vybavených pouze pedagogickou kvalifikací a zkušenostmi ve funkci selhává, popř. jen s velkými obtížemi se s náročnou prací vyrovnává. Článek se proto bude zabývat problematikou jejich profesní přípravy,“ píše Václav Trojan v letním speciálu časopisu Řízení školy, který se věnuje roli ředitelů škol.

Trojan pokračuje:

Václav Trojan (csm-praha.cz)

Česká škola má v komparaci situací v jednotlivých zemích OECD jednu z nejvyšších hodnot autonomie jak po stránce kurikulární, tak ekonomické. Ředitel školy je zatěžován plněním úkolů z mnoha oblastí (právo, ekonomika, provoz školy) a na řízení pedagogického procesu mu zbývá prokazatelně stále méně času. Hodnotící zpráva (McKinsey@Company, 2010) považuje uvolnění kapacity ředitele pro oblast pedagogických záležitostí za jedno z klíčových opatření ke zvratu negativních trendů v českém vzdělávání.

Ve stejném duchu vyznívá hodnotící zpráva OECD (Santiago, 2012). Ředitel školy je zahlcován množstvím formální práce a edukačnímu procesu a řízení kvality školy se věnuje přibližně pětinu svého pracovního času. Administrativní zátěž, která představuje zřejmě nejen český fenomén, ředitele odvádí od vedení pedagogické práce školy a rovněž od kontaktu s vývojem teorie i praxe vyučování. To vytváří riziko zastarávání ředitelovy pedagogické expertnosti, takže pak už ani není schopen být pedagogickým lídrem; přitom právě pedagogické lídrovství je uváděno jako jedna ze základních podmínek pro rozvoj školy a jejích žáků.

Ředitel školy musí být komplexně vzdělán v mnoha oblastech s oborovými přesahy, musí být expertem na řízení školy i na řízení kvality výuky se schopností reflexe vnějších vlivů na školství. V profesi ředitele školy se překrývají dvě typově různé pracovní činnosti dvou různých odborných směrů. V první řadě to je výchova a vzdělávání (ředitel musí splňovat kvalifikační předpoklady učitele a ve své práci naplňovat standard profesních kvalit učitele), za druhé jde o školský management, jehož podstatou je způsobilost pro celkové řízení a koordinaci školy a převzetí zodpovědnosti za tvorbu rozvojových strategií školy.

Jsme přesvědčeni, že základní činnosti ředitelů škol spočívají právě ve druhém jmenovaném oboru. Současné pracovní a kvalifikační vymezení však ukotvuje ředitele škol ve dvou profesích současně. To je důsledkem tradičního vnímání postavení ředitele především jako učitele, který je „jedním a prvním z učitelského sboru“, v němž se zrcadlí ustálená představa, že „člověk stojící v čele školy je přece především kantorem“. Nejen v zahraničí, ale i u nás však v průběhu transformace státní správy (rozpad odvětvového řízení, přechod škol do právní subjektivity, kurikulární autonomie škol apod.) došlo k zásadní změně obsahu náplně práce a rozšíření administrativní a provozní agendy, o kterou se musí ředitel školy starat vedle řízení pedagogického procesu a realizace vlastní výuky. Charakter práce ředitele školy se tak proměnil v celé šíři.


Celý text naleznete v letním speciálu časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)