Stanislav Štech v Interview ČT: Nejsem si jist, jestli ti, kteří tak razantně prosazují tu segregaci, oddělení, tu čistotu těch našich zdravých, krásných, nadaných od těch druhých, jestli tuší, k čemu by to mohlo vést, když se to dotáhne

„V současné chvíli došlo vlastně k tomu ucpání nebo skoro ucpání toho úzkého hrdla, kterým jsou kapacity školských poradenských zařízení. Jestliže jsme řekli máme ty děti rediagnostikovat, máte na to 2 roky, tak si představte rodiče, který má dítě s nějakou poruchou chování, řekněme závažnější, nebo poruchou učení. A on ví, že když teď by požádal o rediagnostiku to školské poradenské zařízení, tak se mu dostane integrace v běžné třídě nebo v běžné škole a k tomu se mu dostane nějaké péče v podobě podpůrných opatření. A vy mu řeknete jsme přetíženi, přijďte třeba až, dejme tomu, v lednu 2018. Máme čas, je tady přechodné období. No samozřejmě že tam ten tlak je na to, tak jako proč mám čekat? Jako mám na to nárok, zkuste to dřív,“ říká ministr školství Stanislav Štech v Interview České televize, ve kterém mluví mimo jiné o rozpočtu, kariérním řádu a inkluzi.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi (Přepis mediálního archivu Newton)

Dobře. Vy to můžete jako ministerstvo ještě nějakým způsobem ovlivnit, urychlit?

Tak jako snažíme se. Zase jsme narazili teďka, že jo, v připomínkovém řízení s vyhláškou, novelizací vyhlášky 27, která teda se dozvídám od některých, úplně jsem v šoku z toho, s nikým se to neprobíralo, to je požadavek odborných asociací, se kterými já osobně jsem jednal asi 7x, kdy je shoda na tom, že se tam mohou udělat tyto drobné technické změny, prodloužit vlastně ta doba, do které musí být vydáno vlastně to doporučení, kdy vlastně nechceme opakovat všechny diagnózy po roce, ale říkáme poprvé a potom už stačí vyhodnocení účinnosti opatření. Snažíme se nějakým způsobem ty věci odlehčit, ale na druhou stranu máte samozřejmě lidi, stoupence, vlastně inkluze, kteří mají obavu o to, aby nedošlo k nějakému návratu před, kteří říkají špatně, špatně, špatně, všechno nechte tak, jak to je. Čili jak to bylo v té původní vyhlášce. Čili opět klasika, to je úděl politika na rozdíl od akademika, že musí jako najít nějaké, nějaké řešení a rozhodnout se.

Co jste si, pane ministře, pomyslel nad projednáváním vládní zprávy, která uvádí, že se v Česku stále potýkají s vyloučením ze společnosti děti zejména romské? Čím si to vysvětlujete? A vadí vám to?

Mně to velmi silně vadí a máme také zprávy, bohužel i z některých krajů a víme, jak ty věci fungují. Někdy je to bohužel i tak, že to není jakoby jenom odmítání jakoby většinovou společností nebo je to děláno někdy takovými zvláštními praktikami, kdy vlastně sami třeba romští rodiče chodí a říkají tam by mu bylo špatně, my víme, jako říkali nám, že kdyby byl společně s ostatními, my bychom radši, kdyby bylo to dítě v takové té bývalé škole praktické nebo škole podle paragrafu 16, odstavec 9 teďka a vlastně to není, to je i tak kolikrát, že ten rodič ... Jako on ani nevíme, jak se rozhodne ...

Dobře, ale víte, že Česká republika je spíše kritizována za ten opačný přístup a že jde i třeba o to, že jsou ty děti odmítány neoficiálně. Jak s tím můžete naložit? A co v té společnosti podle vás vězí, když se tohle děje?

Tak jak s tím můžeme my naložit, jedině tak, že můžeme prozkoumat ty případy, kde jsme na to upozorněni a může třeba Česká školní inspekce ty věci probrat. Můžeme na to zapůsobit druhý směrem. To je nějakým prostě informováním, řekl bych v uvozovkách, osvětovou prací a vysvětlováním. Ale jako jak to na mě působí a proč zrovna v České republice, já si myslím, že jsme země, která se v posledních letech začala nesmírně uzavírat, dostávat do toho defenzivního postoje, postoje takového toho odmítání jinakého cizího, odlišného a tak dál. Je to vidět i na tom, jak se změnily ty postoje, třeba jaké byly před 5 lety, já nevím, k cizincům, k inkluzi jako takové mimochodem. Tam se ukazuje na těch průzkumech jako ten zvrat a ta obrovská změna vlastně postoje jakoby širší, širší veřejnosti. Takže já si myslím, že to je jakoby komplexnější a celospolečenský problém a jenom si nejsem jist, jestli ti, kteří tak razantně prosazují tu segregaci, oddělení, tu čistotu vlastně těch našich zdravých, krásných, nadaných od těch druhých, jestli jako tuší, k čemu by to mohlo vést, když se to dotáhne.



Celý pořad je ke stažení zde