"U nás na škole je to úplně jinak,“ říkají někteří. Rád věřím, u vás možná ano. Ovšem to, co si v tomto článku přečtete, s výjimkou prvního a posledního odstavce, nejsou moje pozorování či hodnocení.
 |
| Ondřej Šteffl (facebook.com) |
Základní školy: Ve většině škol nejsou vytvářeny předpoklady pro další sociální existenci žáka (neučí se diskutovat, nerozvíjí se schopnost vyjadřovat své názory, obhajovat je, akceptovat názor většiny, umět vést dialog). Přes výraznou snahu o humanizaci našeho školství převládá nepřiměřený sociální odstup mezi učitelem a žákem. Na většině škol převládají stereotypy v používání vyučovacích metod a forem práce, které jsou málo efektivní a nevyužívají přirozené aktivity a iniciativy žáků. Negativně je třeba hodnotit nadměrné verbální projevy učitelů, malý podíl samostatné práce žáků a jejich pasivitu, nedostatečnou motivaci, nedůslednou kontrolu žákovských prací a špatné komunikační návyky žáků.
Využívání finančních prostředků je neefektivní při naplňování tříd hluboko pod horní limit a také při dělení tříd. Hranice věku, kdy se žáci dopouštějí šikanování se snižuje. Zaznamenány byly i případy šikanování na 1. stupni základní školy.
A jak to vypadá na středních školách: Až na výjimky se uplatňuje konzervativní přístup k vyučování. Převažuje frontální výuka vedoucí k pasivnímu přijímání informací žáky, je málo využívána samostatná práce žáků. Učitelé zpravidla nepodporují motivaci žáků, nedávají jim zažít radost z úspěchu, a tím nevytvářejí předpoklady pro dobré výsledky ve studiu. Bylo zaznamenáno snižování kultury ústního i písemného projevu žáků, někdy i učitelů. Převládá nepřiměřený sociální odstup mezi žákem a učitelem, ve většině škol nejsou uvědoměle vytvářeny předpoklady pro sociální existenci žáka. Tvůrčí samostatné studium, diskuse o problémech, nalézání vlastních východisek a řešení, komunikace mezi žáky navzájem, prezentace a obhajoba svých myšlenek, postojů a stanovisek, rozvoj schopnosti aplikace – to jsou jevy na středních školách ojedinělé. Většina žáků přijímá s odevzdanou pasivitou výklad informací nebo je reprodukuje.
Školní řády škol jsou často souborem zákazů a následných trestů, často neberou v úvahu ustanovení Úmluvy o právech dítěte. K šikanování dochází především v odborných a středních odborných učilištích, odehrává se zvláště v době mimo vyučování. V některých školách nebezpečnost šikanování zlehčují a méně agresivní formy přehlížejí. Většina škol nemá vypracovaný systém pro odhalování jeho skrytých forem. Některé školy nevydaly pololetní vysvědčení.
Někteří možná řeknou, že s naším školstvím to není zdaleka tak špatné, a jak se vlastně odvažuji vynášet takové zobecňující soudy: „U nás na škole je všechno v pořádku.“ Rád věřím, u vás možná ano. Ovšem to, co jste si v tomto článku přečetli, s výjimkou prvního a posledního odstavce, nejsou moje pozorování či hodnocení. Vše jsem vybral a téměř doslova citoval (včetně úředního jazyka) z Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 1996/97. Začíná nový školní rok, co asi Česká školní inspekce napíše o něm.
Jde o 19 let starý text, vyšel v tisku (už nevím kde) 1. září 1998. Náhodou jsem na něj narazil a zaujalo mě, jak je aktuální. Jen pro srovnání: v roce 1998 internet i mobily byly v plenkách, Google neexistoval.
Se souhlasem autora převzato z jeho blogu
22 komentářů:
Takže předně:
Závěry ČŠI jsou většinou vcelku pro kočku. Tento případ není a nebyl výjimkou.
Obecné prohlášení v textu nás k řešení nepřiblíží ani o krok.
Například. Vsadil bych se o boty, že za třicet let si přečtu ve zprávě ČŠI, pokud bude ještě existovat, že:
Zaznamenány byly i případy šikanování na 1. stupni základní školy.
Ono tomu tak bylo totiž vždy a šlo jen o to, jestli se náhodou k inspektorům tato informace v daném roce dostala, aby ji mohli dát do zprávy.
Podstatné je vědět, kolik případů šikany bylo odhaleno, jak bylo postupováno při jejich řešení a jestli tento počet znamená, že systém detekce šikany funguje (Hurá!), anebo dochází k výraznému nárůstu (Proč a co s tím?).
A takhle by šlo pokračovat větu za větou.
Třeba: Až dojde k nástupu robotizace ve školství, (jak je zmiňováno v rozhovoru se S. Mitrou), budou školy, kde nebude alespoň jeden robot kritizovány za pomalý nástup inovací. A to i kdyby se v nich "nememorovalo", ale googlilo od rána do večera.
Na středních žijí puberťáci. A ti mají, měli a vždy budou mít vždy něco "užitečnějšího" a "důležitějšího" na práci, nežli "sedět ve škole a poslouchat učitelovy kydy". Jejich zájmem bude přetrpět den do odpoledne, aby mohli vyrazit na ... disko, skejt, fejsbůk, do virtuální herny, na Mars? - proto: "Většina žáků přijímá s odevzdanou pasivitou výklad informací nebo je reprodukuje."
I kdyby je učil ve virtuální laboratoři klon Jana Amose, (moc) jiné to nebude.
Jiná věc je: "Využívání finančních prostředků je neefektivní při naplňování tříd hluboko pod horní limit a také při dělení tříd."
Jo, kdybych si tak mohl přečíst "Neustále dochází k zbytečným snižováním výdajů, spojování tříd a naplňování počtů žáků téměř až k hornímu limitu, ačkoliv školy mají dostatečné personální i prostorové vybavení..."¨- Ale to už jsme v oblasti sci-fi.
Takže:
Dokud bude normou třicet žáků ve třídě, tak u většiny předmětů bude převládat frontální forma výuky a nebude prostor pro "diskuse o problémech a hledání vlastních východisek a řešení".
Dokud bude fungovat jakákoliv forma financování, založená ne počtu žáků ve škole, tak budou "v některých školách nebezpečnost šikanování zlehčovat a méně agresivní formy přehlížet".
A dokud bude učitel "socka" a pro některé žáky a jejich rodiče "onuce, se kterou si mohou kdykoliv otřít boty", tak bude "převládat nepřiměřený sociální odstup mezi žákem a učitelem".
A na tom, co ČŠI napíše do zprávy, nebude pořád záležet, dokud třeba i úředním jazykem bude jen popisovat následky, ale neodváží se pojmenovat příčiny.
Mě především zaujala ta věta o šikaně, která se vyskytuje nejvíce mimo školu.Takže by se asi ČŠI měla obrátit spíš na policii, ne? Nebo budou učitelé držet dozor na zastávkách, autobusech nebo přilehlém křoví?
Šikanu nelze podcenit. Škola nemá nástroje, jak jí zabránit. Sankční řády u agresorů nefungují, nefunguje spolupráce s rodinou. jestliže už se řeší, trvá všechno nesmírně dlouho a vy máte agresora ve škole (základce) ,odkud ho nesmíte vykázat. Nesmíte ohrožovat jeho práva.A agresoři jsou velice vynalézaví,když zjistí, že jste něco obšancovali, změní taktiku. A většinou se nakonec přesunou mimo školu. Poslední případ šikany, který jsem řešila konkrétně já s kolegyněmi, se táhl tři roky a skončil tím, že žák ukončil základní docházku a odešel na učňák. OSPOD, "ospodové případové konference, soudní dohled, svazky zpráv pro různé orgány. Vše se táhlo jak soply a nikdo nic nezmohl. Dítě mělo trojky z chování, doma si z toho dělali legraci. Miluji knížecí rady inspekce a dalších chytrolínů. Vždy jsou nejchytřejší ti, kdo u toho nejsou v přímém přenosu.
Nesouhlasím s panem Štefflem, že ve školách se nic nemění. Naopak, mění se hodně a to právě navzdory všemu. Česko by mělo líbat ruce všem kantorům, kteří navzdory marasmu zpsobenéu nejen nedostatkem peněz, ale i dalšími hloupými předpisy a permanentní buzeraci ze strany různých chytrolínů, se na to ještě nevykašlali a učí dál, i když nemají zastání skoro nikde.
Česko by mělo líbat ruce všem kantorům, kteří navzdory marasmu způsobenému nejen nedostatkem peněz, ale i dalšími hloupými předpisy a permanentní buzeraci ze strany různých chytrolínů, se na to ještě nevykašlali a učí dál, i když nemají zastání skoro nikde.
Amen.
"Většina žáků přijímá s odevzdanou pasivitou výklad informací nebo je reprodukuje."
"I kdyby je učil ve virtuální laboratoři klon Jana Amose, (moc) jiné to nebude."
Dovolím si nesouhlasit. Odvažuji se tvrdit, že pokud by je učil dobrý a inspirativní učitel, metodami, které podněcují spolupráci, objevování a myšlení v souvislostech, bylo by to velmi jiné. Ani by to nemuselo být ve virtuální laboratoři. Podceňujete roli učitele. Možná jste měl to potěšení dobrého učitele potkat a být jim učen. Pokud ano, pak víte, že i třída puberťáku dělá jako o život. Přitom vůbec nezáleží na tom, zda se o učitelích rodiče či média vyjadřují jako o sockách, nebo kolik ten učitel bere.
Je prostě dobrý, žáci pracují a na hodiny se těší. Rodiče ho/ji posléze respektují. Často jsou hodiny takového učitele tím jediným positivním zážitkem v celém školním dnu. Pravda, více peněz a kvalitní příprava uchazečů, by takových učitelů zajistila více. Navzdory tomu, první pomoc je snadná a zadarmo. Stačí se jen zeptat sám sebe, jak bych to dnes mohl odučit bez monologu, jak bych mohl zapojit žáky do procesu, jak bych mohl vytvořit situaci, kdy žáci chtějí naučenou látku použít bez strachu z chybování. Jak prosté a zadarmo.
Jinak souhlasím s paní Karvaiovou.
Počítám, že řešením neutěšené situace ve školství dle pana Šteffla a dvacet let staré zprávy bude to, že učitelé nebudou mít pedagogické vzdělání a učit budou skautští vedoucí.Všechny shora zmíněné nešvary se tím odstraní.
Podceňujete roli učitele. Možná jste měl to potěšení dobrého učitele potkat a být jim učen. Pokud ano, pak víte, že i třída puberťáku dělá jako o život.
Nepodceňuji. Ale psal jsem o něčem trochu jiném.
Že puberťák má vždy "důležitější" věci na práci.
Občas zde vzpomínám svého vynikajícího matikáře. Ten člověk měl dar vysvětlovat od boha. A mne navíc matematika bavila. Ale ani on nedokázal zaujmout celou třídu na celých 45 minut. A věřte mi, že když začala červnová horka a já byl ve třeťáku, tak mne spolužaččina průsvitná blůzka zajímala mnohem víc, nežli rovnice na tabuli...
Víte ale, v čem byl rozdíl?
Když si ten matikář mé nepozornosti všimnul, tak mi napařil dvacet příkladů za domácí úlohu navíc. A já pak musel chtě nechtě svou nepozornost odpracovat.
A kdybych to neudělal, nastalo by takové "tóčo", že bych se možná zastavil až na místním učilišti, kam bych musel přestoupit. Jenže já bych to neudělal nejen ze strachu z vyloučení, ale hlavně proto, že kdybych nepřijal zasloužený trest, tak bych byl před ostatními, (včetně té spolužačky,) jenom obyčejný srab.
Dnes by takový "úkol navíc" byl považován za učitelskou šikanu.
Kdybych se dnes, jako žák, na takové úkoly vykašlal, byl bych "hrdina".
A kdyby si na učitelovu šikanu stěžovali rodiče u ombudsmanky, tak by na tom učilišti skončil ten skvělý matikář. A možná by byl rád, že neskončil u soudu.
TO je ta "role" a TO je ten "respekt" učitele.
hluboký souhlas,bohužel je jiná doba a není to žákům k dobru,naopak
Milý Poste.restante, také máte dar vysvětlovat přímo od Boha. Nevím ale, jestli to TU stačí. Děkuji za to srovnání "kdysi" a nyní.
PR, při vší úctě, schopnost učitele zadat úkol z matematiky jako trest a trvat na jeho splnění navzdory jeho obtížnosti, schopnost v případě jeho nesplnění vytvořit velké dusno, to považujete za "roli" a "respekt" učitele? Vy nostalgicky vzpomínáte na časy, kdy učitel mohl prakticky všechno jen proto, že byl učitel. Ty časy se už Nevrátí.
Na druhé straně, to, jak popisujete svého učitele, platí dodnes a ten učitel by mohl udělat totéž i dnes, protože se těší přirozenému respektu, který mu dává moc zadat cokoliv, vytvářet dusno, třeba nakopat někoho do zadku apod, aniž by se musel obávat stížností. Naše nedorozumění pramení z toho, že na některých školách jsou žáci, kteří ze zásady nerespektují nic a nikoho a jsou, řekněme, velice obtížně oslovitelní, přičemž tamní učitelé postrádají právní podporu, podporu vedení a podporu rodičů. Tito učitelé jsou nesmírně obětaví, o nich právě psala paní Karvaiová, myslím.
Mluvíte-li o těchto žácích a strádání, které jejich učitelé prožívají při pokusech o jejich vzdělávání, je nutno se ptát, proč mají tito žáci k výuce a učitelům tak negativní vztah. Je to tím, že jim rodiče odmalička vtloukají do hlavy, že učitelé jsou socky, nicky, pitomci a krávy?
Tajný, prosím,...
Napsal jsem "role" a "respekt" - tedy obě slova v uvozovkách. A protože jako učitel mám podněcovat žáky k vlastnímu objevování, tak Vám nechám prostor, abyste sám přišel na to, co jsem těmi uvozovkami chtěl říci. :-)
Nevzpomínám nostalgicky, ale volám po návratu logiky a zavedení systému tam, kde dnes vládne jen nerozum a chaos.
Já samozřejmě nečekám, že se vrátí postavení učitele z doby, kdy všemocná strana zařídila vše. Ale že je neudržitelná situace, kdy učitel neustále tahá za kratší konec, to je snad zřejmé.
Přirozený respekt je zaklínadlo, které používají politici a "odborníci" na školství, když nechtějí přiznat, že neumí, nechtějí, nebo jsou neschopní prosadit potřebné změny. A které změny to jsou, to už jsme tady probírali mockrát.
A jen pro zopakování. Přirozený respekt se získává až časem. Ale žák musí poslechnout učitele od prvního dne prostě proto, že je to učitel a odpovídá za jeho život. Nebo snad budete vysvětlovat rodičům, že jejich dítě se zmrzačilo jen proto, že učitelka po promocích neměla "přirozený respekt"?
Nejde tady ani o právo kopat do zadku, ani přikázat "cokoliv".
Naše nedorozumění pramení z toho, že na některých školách jsou žáci, kteří ze zásady nerespektují nic a nikoho a jsou, řekněme, velice obtížně oslovitelní, přičemž tamní učitelé postrádají právní podporu, podporu vedení a podporu rodičů.
Pak to není nedorozumění. Tvrdím totéž.
A tvrdím, že škola má mít právo takového žáka vykázat, pokud systematicky narušuje výuku.
Mluvíte-li o těchto žácích a strádání, které jejich učitelé prožívají při pokusech o jejich vzdělávání, je nutno se ptát, proč mají tito žáci k výuce a učitelům tak negativní vztah. Je to tím, že jim rodiče odmalička vtloukají do hlavy, že učitelé jsou socky, nicky, pitomci a krávy?
Dost určitě i toto bude jedna z příčin. Těžko soudit, jak významná.
Ale to je na dlouhou a jinou debatu.
Ad pánové PR a TU:
Ano časy Igora Hnízda a našich učitelů, které jsme nakonec nábožně poslouchali, i když jsme byli vnitřně rebelové, se už nevrátí. Doba je jiná, něco jako klimatická změna.
Já vím, že učím na gymplu, a proto to mám svým způsobem snazší. Nicméně, vnímám stejně to, co říká TU - má-li učitel přirozený respekt, může si dovolit svým způsobem i dnes dost. Pokud je však na válečné stezce, v neustálé konfrontaci a vzájemném nepochopení se žáky, je to mimo. Syn mého muže není úplně beránek, nicméně on a jeho třída (budoucí osmý ročník) zcela zbožňují pana učitele fyziky, matematiky a hudebky.
Vím, že pravomoci dnešního učitele jsou okleštěné a v pořádku nejsou... Ovšem - co se týče dětí - jsem optimista, nezničitelný optimista (možná mi řeknete, že mi osud prostě jen přál), věřím téměř vždy v možnost komunikace!
Dnes jsem se sešla se svou bývalou studentkou, která studuje na univerzitě v Durhamu. Samozřejmě, jde o vysokou školu. Nicméně mnohokrát mi zdůraznila, že systém vzdělávání je v Anglii úplně jiný než u nás a že ona konkrétně pracuje deset hodin denně, aby nastudovala, co se po ní chce, a napsala zadané eseje. A že šprtání faktů a následné memorování je passé. Spolupracuje se mnou výzkumu ještě s dalšími studenty a je to opravdu radost!
Myslím si, že problémem dnešní generace je svým způsobem přebytek všeho, který korumpuje - snadno dostupné je jakékoliv materiálno i informace. Vše je pohodlně na dosah, o nic není potřeba zásadně usilovat. Je to tak primitivní - v pohádkách je přece všechno popsáno - je potřeba překonat pohodlí, zlého černokněžníka, sedmero hor a řek a zasloužit si princeznu. Dnešní generace však žije úplně jinak. A pokud to nepochopíme a budeme na ni uplatňovat to, co jsme žili my, prostě neuspějeme.
ano,časy...
...na výzkumu...
sorry
Ano. ČŠI se opravdu nezměnila.
Když si přečtete zprávy dnes, je to stejné. Proč? K čemu je ČŠI, k čemu je ministerstvo?
Školy se změnily. Mnohé k horšímu. Mnohde v důsledku vnějších tlaků.
Proč ČŠI nejásá, jak reformy vedou české školství k světlým zítřkům? Proč nejsou školy plné nadšených učitelů jak uvádíí Tajný učitel, kdy i třída sígrů maká a učí se. Ano takoví vzácně existují. Ale končí v lepším případě v invalidním důchodu. Protože dělají 12 hodin denně a tu zátěž nevydrží.
Proč pan Šteffl, Feřtek a jiní, když měli možnost ovlivňovat školství v pozitivním smyslu a bylo jim ministerstvem nasloucháno tak nečinili. Proč na konci 90. let před i po téhle zprávě byly školství ubírany peníze. Tedy přesně proti závěrům ČŠI. Proč se všichni teď diví?
Dnešní generace však žije úplně jinak. A pokud to nepochopíme a budeme na ni uplatňovat to, co jsme žili my, prostě neuspějeme.
Dnešní generace žije jinak, protože jsme jí to my umožnili.
Protože jsme ji nechali zparchantět.
Jenže nikde není psáno, že dnešní generace bude moci takto žít až do svého důchodu. Ba právě naopak, jestli se v něčem prognostici a ekonomové shodují, tak je to v tom, život prasátek v žitě spěje k nezadržitelnému konci.
A my si tady pořád vykládáme o "právech" a "požadavcích" dnešní generace, místo toho, abychom je na budoucí léta připravili.
Na dobu, kdy si devět z deseti z nich nebude moci vybírat, co se chce učit a jak moc zábavnou formou.
Na to ale nemusím být prognostik. Vždyť se, probůh, podívejte do dnešní Anglie, Německa či Francie, na tisícovky mladých, absolutně neuplatnitelných na trhu práce. Frustrovaných z toho, že neumějí nic z toho, co je po nich na trhu práce požadováno, ale příliš líných na to, aby šli dělat to, na co mají Poláky, Ukrajince, Turky nebo Pákistánce. A vybíjejících si své frustrace zapalováním aut a rozbíjením výloh.
Přesně tímto směrem jdeme. Jenže naši čtyřicátníci a padesátníci už nedokáží vydělat na tolik gastarbeiterů, aby se mládež mohla flákat.
Vždyť už dnes můžeme vidět, že ten "pokus" s generací, která vyrostla v tom, jak je odlišná, výjimečná a všechno dokáže, prostě nevyšel.
To neříkám já, na to přišli oni sami.
https://videacesky.cz/video/problem-dnesni-generace-milenialu
A pokud to nepochopíme a budeme na ně uplatňovat to, co si oni myslí, že potřebují, tak ne my, ale oni prostě neuspějí.
O sebe strach nemám. Než ten průšvih praskne, tak nejspíš umřu. A svoje vlastní děti si ohlídám.
zlatá slova-do kamene tesat
,,,,,Myslím si, že problémem dnešní generace je svým způsobem přebytek všeho, který korumpuje - snadno dostupné je jakékoliv materiálno i informace. Vše je pohodlně na dosah, o nic není potřeba zásadně usilovat. Je to tak primitivní - v pohádkách je přece všechno popsáno - je potřeba překonat pohodlí, zlého černokněžníka, sedmero hor a řek a zasloužit si princeznu. Dnešní generace však žije úplně jinak. A pokud to nepochopíme a budeme na ni uplatňovat to, co jsme žili my, prostě neuspějeme.,,,,,
Nevím , co přesně jste chtěla tímto odstavcem říci. Na jednu stranu přiznáváte, že děti mají skoro vše, čekají, až jim budou pečení holuby do huby lítat a že je třeba,aby se taky namáhaly. A pak napíšete, že nemůžeme uplatňovat to,co se uplatňovalo. A proč by se nedalo? Problém v tom nevidím. Myslím si, že na každou generaci platí to samé. Nejde o generaci,ale lidskou psychiku.
Já osobně vidím problém v nás – v tom, že nás, učitele nikdo nemotivuje. Ta vlastní, vnitřní motivace se časem vytrácí a nikdo nás nepřikrmuje. Pořád jen kritika a kritika. Zkuste si to vztáhnout na děti. Jenže tohle je realita. Pořád jen do mě někdo buší. Přijde inspekce a mermomocně hledá chyby. I kdyby to byla taková kravina, jako že jsem dítěti neřekla, že si má sundat mikynu, když bylo ve třídě teplo (jo, i to jsem měla v negativech). Většina rodičů vás nepochválí. Motivační není ani to, že odměny jsou vlastně spíš rozpuštění peněz, když něco zbude a ne, když se vám něco povede.
Jak tedy chcete, aby takto naladění učitelé optimisticky a hravě zvládali žáky. Aby je motivovali bez ustání ? Copak to jde? Už jsem o tom psala vícekrát a pořád nevidím nic. I ministr má tu drzost vyhrožovat a nazývat nás negramoty. Kde je nějaká pochvala? Motivace?
Vytvořte podmínky pro práci – menší třídy, méně svazujících předpisů, odbourejte nekonečnou odpovědnost za věci, které ani nejsou schopni uhlídat. Předejte část naší práce ne robotům, ale nějakým administrativním nebo jiným pracovníkům ( dozory, část administrativy apod.).
Zbytek napsal postere.stante již za mě.
Pan Šteffl fenomenologicky popisuje důsledky neutešeného stavu školství a příčinami se příliš nezabývá. Je to možná dobrá reklama pro zájemce o jeho excelentní školy. Z hlediska veřejného zájmu 80% Levné montovny Česko a postavení škol, žáků, rodičů, učitelů a zaméstnavatelů v ní* je to, myslím, docela trapas.
Pane Šteffle, polepšete se, prosím.
J.Týř
* Viz třeba
http://www.ceskaskola.cz/2017/07/stanislav-stech-autori-petice-napsali.html
Ad p. Karvaiová:
"Vytvořte podmínky pro práci – menší třídy, méně svazujících předpisů, odbourejte nekonečnou odpovědnost za věci, které ani nejsou schopni uhlídat. Předejte část naší práce ne robotům, ale nějakým administrativním nebo jiným pracovníkům ( dozory, část administrativy apod.)."
Naprostý souhlas!
K té motivaci, paní Karvaiová, opravdu jsem psala, že mám velké štěstí, protože pracuji s motivovanými studenty všech věkových gymnaziálních kategorií - od primy až do maturity. Mně se ta práce skutečně vrací a mám z ní radost, čili nechci soudit ani neumím radit těm, kteří to vnímají nebo mají jinak. Mě obtěžují centrální maturity, občas nadřízení, ale studenti většinou ne a na rodiče mám taky velké štěstí.
Vy si myslíte, že by se mělo uplatňovat to, co bylo, já opravdu myslím, že ne. Lidská psychika sice svým způsobem konstantní, ale generace se opravdu liší. Je to dáno jednak okolnostmi (v dnešní době nám technologie opravdu svět změnily), jednak je naprosto přirozené, že naše děti vnímají a myslí trochu jinak, kdyby tomu tak nebylo, svět by byl pořád stejný. Nemyslím si, že bych chtěla obhajovat povrchnost, nevychovanost, lenost. Taky si nemyslím, že vzdělávání je zábava. Je to práce. Ale jde o metody a formy, kterými můžeme to vše předávat, a také o smysluplný obsah učiva.
Oprava:...Lidská psychika je sice svým způsobem konstantní...
Ještě k upřesnění - ve školství působím od roku 1986, z toho na gymnáziu od roku 1994.
A ještě jedna poznámka - pluralitní vzdělávání by učitelům i žákům umožnilo výběr takového typu školy, který by pro ně byl přínosný a vyhovující. Centralizované školství to evidentně nedokáže.
Okomentovat