Jiří Sobota: Příliš drahý titul. Hojná účast mladých Britů v parlamentních volbách přinesla zásadní debatu o smyslu školného

„Labouristickému lídrovi Jeremymu Corbynovi se podařil „zázrak“, když dokázal zlákat k účasti ve volbách nebývalé množství mladých lidí – před dvěma lety jich ve věkové skupině 18–24 let hlasovalo 43 procent, letos to bylo 67 procent. Důvodů bylo více, málokdo však pochybuje, že jedním z významných byl slib, že labouristé v případě vítězství školné na vysokých školách bez náhrady zruší. Nálady studentů cobře vysvětluje nedávno zveřejněná zpráva Institutu pro fiskální studia, jež nálady. Vyplývá z ní, že angličtí studenti (ve Skotsku a Walesu funguje jiný systém) jsou nejzadluženější v zemích OECD,“ píše Jiří Sobota v aktuálním vydání týdeníku Respekt.

Ekonomicky slabší z nich končí školu s dluhem okolo 57 tisíc liber (v přepočtu více než 1,5 milionu korun) a zhruba tři čtvrtiny svoje závazky nikdy nebudou schopni splatit, přestože nad nimi Damoklův meč dluhu bude viset až téměř do důchodového věku. V systému, který byl kdysi považován za příklad chytré středolevicové politiky určené ke zpřístupnění vysokoškolského vzdělání co nejširším masám, je zjevně něco špatně.

Školné zavedli labouristé roce 1998 pod vedením Tonyho Blaira. Opatření dobře odráželo optimistického ducha doby, kdy se všechno zdálo být pod kontrolou. Jednou z „poznaných jistot“ této éry bylo tvrzení, že zaručenou cestou vzhůru je vysokoškolské vzdělání, které je tudíž nutné nabídnout co nejširšímu výseku populace. Žádat po budoucích příjemcích nadprůměrných výdělků, aby do své budoucnosti sami rozumně investovali, mělo svou logiku.

Odpůrci školného od počátku argumentovali nebezpečím prolomení tabu bezplatného vzdělávání. Na začátku může všechno vypadat rozumně, jakmile se ale jednou začne za školy platit, útok na peněženky studentů bude jenom zesilovat.


Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Respekt