Když si chlapci z Těrlicka s nařízenou ústavní péčí byli převzít v pražském paláci Lucerna cenu Gratias Tibi za dlouhodobou pomoc malým autistům z Havířova, míchaly se v nich dva pocity – radost a zadostiučinění, ale také ostych. Vždyť nedávno to ještě byli "vyděděnci" bez jakékoliv životní perspektivy, navíc s mnoha negativními nálepkami od většinové společnosti. Pak jim dal šanci jejich psycholog Přemysl Mikoláš a vymyslel projekt se sdružením autistů ADAM. "Našli v sobě člověka a lidství a zažívají pocit, že je někdo potřebuje," říká Mikoláš. Reportáž přináší server Aktuálně.cz.
Přemysl Mikoláš (msk.cz) |
Jelikož jsou jeho specializací děti s poruchami autistického spektra a jejich rodiny, rozhodl se tyto dvě skupiny propojit. Připravil chlapce na první setkání, vysvětlil jim, jak se tato porucha projevuje. "Cíleně jsem jim ale zamlčel, jak najít ke klientům ze spolku ADAM cestu. Chtěl jsem, aby ji našli sami. A oni ji našli - ve svém lidství a člověčenství, které uvnitř mají, jen ho museli znovu objevit."
Jeho zásadou totiž je nenahlížet na mládež v institucionální péči z hlediska jejich dysfunkce. Protože v čem jsou špatní, vědí až moc dobře, ale málokdo z nich dle jeho slov ví, v čem je dobrý. A to jim tímto společným projektem ukázal.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat