Tomáš Feřtek: O marnosti mediální výchovy

„Mám za sebou dvě přednášky v rámci Týdnů mediálního vzdělávání, které organizuje Člověk v tísni, jejichž výsledkem je… tíseň. Na základní škole je mediální výchova, jak ji předepisuje rámcový vzdělávací program, předem prohraná záležitost. I proto se jí učitelé věnují jen okrajově. Rozumím jim. Pro děti do patnácti nejsou zpravodajská média součástí jejich světa. Nejen ta tištěná, ale i elektronická. Zpravodajství jim šumí okolo hlav nepovšimnuto. Na střední škole je to o trochu lepší. Ale až někdy okolo sedmnáctého osmnáctého roku vystrčí náctiletí hlavu ze zárodečné buňky blízkých vztahů a sociálních sítí - a teprve pak začínají vnímat vnější svět, tedy i zpravodajská média. Učitelé jsou na tom o trochu lépe, ale opravdu o malinkou trochu,“ píše Tomáš Feřtek na serveru Respekt.cz.

Feřtek pokračuje:

Tomáš Feřtek (eduin.cz)

Jejich vztah k médiím není obvykle postaven na kritické znalosti, ale na předsudcích a paušálním odmítání. Tím nepomlouvám učitele, jen konstatuji, že se tím neliší od zbytku populace. A není to opět žádná novinka. Moje zkušenost z kurzů mediální gramotnosti pro dospělé je, že předsudečné mínění o médiích se za posledních patnáct let víceméně nezměnilo. Bez ohledu na to, jak zásadně se za tu dobu změnila média.

Chci tím říct, že je mediální výchova k ničemu? Vůbec ne, jen mám pochybnost o její současné podobě. Aniž bych chtěl mluvit didaktikům do jejich práce, přijde mi, že tahat svět dospělých médií do základní školy skoro nemá smysl. Mnohem užitečnější je učit děti práci s textem a pozornému čtení. Klidně se dá začít u pohádek. A pokračovat ke schopnosti najít manipulaci, rozlišit informaci a reklamu. K tomu jsou šikovné články z ábíčka, dívčího časopisu i youtuberské video.

Na střední škole už je příležitostí víc, ale je dobré si uvědomit, že škola není nafukovací. Přitom je obklíčena šiky těch, kteří si myslí, že to či ono ve škole chybí, je to zásadní a měli by se v té věci proškolit učitelé. Finanční výchova, ekologická výchova, mediální výchova, filmová výchova, vnímání veřejného prostoru a architektury, občanské vzdělávání… Učitel nemůže být univerzální robot s vyměnitelnými nástavci na všechno, na co si kdo zrovna vzpomeneme.


Celý text naleznete zde