„Existuje v učitelském i širším školském terénu a ovšem i ve veřejnosti kolem školy konsensus o tom, koho vlastně chceme společně – v tomto národě – považovat za vzdělaného maturanta? Asi bychom měli mít jasno v tom, zda to je nebo není dohodnuté. Vidím, že dosavadní diskuse to pořád míjejí,“ píše Ondřej Hausenblas ve svém blogu na EDUin.cz, v němž se vrací také k diskusi o maturitní práci studentky Very na České škole.
Hausenblas pokračuje:
Ondřej Hausenblas (eduin.cz) |
Přitom není pochyb o tom, že většina učitelů, i diskutujících, má poctivě na mysli svou zodpovědnost za žáka i za vzdělanost. Rozdíly v názorech a propady v informovanosti mezi učiteli v diskusích jsou však tak velké, že se mi zdá, že potřebného konsensu nelze v dohledné době dosáhnout. Bohužel se na tom ze strany řízení školství ani nepracuje.
Společnost učitelů českého jazyka a z ní konkrétně pětice učitelek střední školy nabízí vynikající příležitost uvědomit si, jaké problémy provázejí centrální hodnocení maturitních písemek. Podrobněji objasňují problémy s centrálním hodnocením jedné práce v roce 2017.
Níže podtrhuji nejednoznačnosti ve výrocích v centrálním hodnocení té písemky:
1A Text odpovídá zadanému tématu, téma je zpracováno funkčně.
1B Text odpovídá zadané komunikační situaci a zadanému útvaru.
2A Pravopisné/ tvaroslovné chyby se v textu objevují ojediněle.
2B Slovní zásoba je vzhledem ke zvolenému zadání postačující, ale nikoli potřebně pestrá a bohatá. Nedostatky ve volbě slov a slovních spojení se v textu vyskytují místy.
3A Výstavba větných celků je v zásadě promyšlená, syntaktické prostředky jsou v zásadě funkční. Nedostatky mají místy vliv na čtenářský komfort adresáta.
3B Text je spíše nesoudržný, nedostatky v jeho výstavbě mají občas vliv na čtenářský komfort adresáta.
Písemná práce splňuje požadavky kladené na maturitní práci.
Nakonec i slovo „splňuje“ v konečném výroku proto není jednoznačné. Na základě jak jasného a společně sdíleného odborného porozumění bychom měli chápat ta mnou podtržená slova? I kdyby se na chápání toho, co je „ojediněle“ nebo „postačující“ shodl tým centrálních hodnotitelů, nebude to stačit, protože spoluhráčem v té hře je také žák a jeho učitel – a oni jsou ti nejdůležitější! Pokud máme někdo dojem, že ty podtržené výrazy chápeme jasně, obvykle netušíme, že stejný dojem mají zase o svém chápání jiní učitelé. Někdy se porovnáním ukáže, že naše jasné pochopení vůbec jasné není. Pokud nám jde o kvalitu vzdělání, a ne jen o číslice pro potřeby politiků nebo pro výkazy zaměstnanců státní instituce, pak víme, že shoda v hlediscích a výrocích hodnocení je v prvé řadě potřebná mezi žákem a učitelem, a to nikoli na konci studia, ale právě se mnohokrát vytváří a vyjasňuje během studia. Spory o závěrečné centrální hodnocení jsou pro kvalitu učení a vzdělání nevýznamné – dokud ovšem nevedou právě k vytváření konsensu mezi žáky i učiteli. Prozatím v nich spíše ztrácíme mnoho času a dnes už se státní maturitou i pár miliard korun.
Celý text naleznete zde
6 komentářů:
Pokud budou po konsensu volat ti, již se nechtějí smířit s argumentací oponentů, ač nejsou s to tuto argumentaci věcně podloženě vyvrátit, bude se tristní trhlina v českém školství (nebo spíše v názorech na ně) rozšiřovat a prohlubovat. Takových filozofujících názorů lze vysypat z rukávu řadu, ale absence relevantní autoritativní platformy pro takovou diskuzi je rozmělňuje po různých občanských spolcích, které si snaží vždy nějakou část školství ochočit. Ani tento článek není výjimkou. Bez důkazu a dokladu se zde konstatují "slabiny centrálního hodnocení" a je napadán funkční systém bez předložení jasné vize. Vize, která ale nebude toliko vypuštěním opatrných testovacích balónků nanejvýš ve tvaru kondicionálu...
Ad Simona Carcy - zajímavá rétorika:
"ti, jenž se nechtějí smířit s argumentací oponentů" - a Vy, paní Simono, a Vaši kolegové jste se vypořádali s argumentací oponentů? Nebo snad pro Vás "ti druzí" žádné argumenty neuvádějí? Z čeho plyne, že právě Vy máte pravdu? Já to vnímám jen jako Vaše přesvědčení, v horším případě jako politické zadání.
"ač nejsou s to tuto argumentaci věcně podloženě vyvrátit"
A to rozhodl kdo? Kdo je zde arbitrem věcné podloženosti argumentů?
Naprosto souhlasím s tím, že dokud nebude jasný konsensus toho, co má maturant v jednotlivých oborech umět, a budeme harmonizovat výsledky testů, abychom správně rozložili percentuální úspěšnost, bude s naším školstvím cosi velmi v nepořádku.
Ad Lenka Dohnalová - zajímavá rétorika
Z čeho plyne, že právě Vy máte pravdu?
A z čeho plyne, že Simona CARCY tvrdí, právě ona má pravdu?
Já to vnímám jen jako Vaše přesvědčení, v horším případě jako politické zadání.
A já to vnímám pro změnu jako Vaše přesvědčení.
A pak vnímám, že píšete o "politickém zadání". Máte pro takové označení nějaký důvod, nebo jde jen o pokus znectít oponenta jakožto "přisluhovače vrchnosti"? :-)
Kdo je zde arbitrem věcné podloženosti argumentů?
To je jednoduché. Pokud oponenti přistupují k diskuzi s cílem najít "pravdu", či kompromis, pak jednají věcně a v zájmu společného cíle. V takovém případě mohou uznat i oprávněnost a podloženost argumentace protistrany. Není to totiž pro ně problém.
Pokud někdo přistupuje k diskusi stylem: "Pravdu mám JÁ a vy ostatní jste pitomci", pak hledání kompromisu není možné.
(No a pro úplnost dodávám, že podloženě diskutovat s nacistou o oprávněnosti norimberských zákonů také není možné. Ale to není náš případ.)
Maturita bez konsensu?
Hm, a jaký byl "konsensus" v hodnocení písemných prací, když si je každá škola organizovala podle svého?
Kritizuje se zde něco, aniž by kritikům docházelo, jaký byl předchozí stav a co vedlo k tomu současnému.
(Trochu mi to připomíná nekonečné diskuse o zločinech při divokých odsunech Němců po 2. sv. válce. Ale to sem nepatří. Zmiňuji to jen jako určitou analogii.)
Vyhýbal jsem se vstupu do diskuse o PP z češtiny, neb nejsem češtinář. Pokusím se ale věcně argumentovat ke kolegovi PR (dovolte toto mírně vlezlé označení).
Dokud se PP hodnotily na školách, hodnocení prováděli češtináři školy, na jejichž hodnocení byli studenti zvyklí a jehož parametry se nastavovaly po 4 roky (nebo 8). Neexistoval "konsensus" mezi školami, ale v rámci školy pravděpodobně ano, vždyť většina (a ti dobří a spravedliví nepochybně všichni) konzultovala pochybnosti s kolegy ve škole. Proto (nemám data, jen se domnívám) hodnocení špatné práce (ve smyslu špatné pro obvyklou úroveň v rámci školy) nebylo pro studenty překvapující a pochybnosti ohledně stupně hodnocení se vyskytovaly zřídka (?).
V době centrálního hodnocení tato skutečnost padla a i když se centrální hodnotitelé při ne úplně jednoznačných kritériích ("ojediněle", "postačující" a "místy" opravdu nejsou jednoznačně určující) nějak dohodnou, co pro ně tato slova budou znamenat, pro studenty z různých škol (i jejich češtináře) může být hodnocení překvapením - neznají totiž onu dohodu mezi CH, aby případně svá vlastní vnitřní kritéria upravili.
Býti češtinářem, rozhodně bych doporučoval studentům psát zprávu nebo ... (co to bylo za jednoznačná zadání?) a varoval bych je před vysloveně uměleckým textem - z pragmatických důvodů. Zatím je třeba si přiznat, že centrální hodnocení k tomuto přístupu nabádá...
""ti, jenž se nechtějí smířit s argumentací oponentů" - a Vy, paní Simono, a Vaši kolegové jste se vypořádali s argumentací oponentů? Nebo snad pro Vás "ti druzí" žádné argumenty neuvádějí? Z čeho plyne, že právě Vy máte pravdu? Já to vnímám jen jako Vaše přesvědčení, v horším případě jako politické zadání. "
Pokud, paní Dohnalová, kritizujete nízkou reliabilitu hodnocení (tedy příliš velké rozdíly v hodnocení jednotlivými hodnotiteli), pak to je pouze kritika. Není to argument. Argumentem by bylo, provést studii, na níž byste prokázali, že centrální hodnocení má statisticky signifikantně nižší reliabilitu, než hodnocení na školách. A takovou studii a ověření nepřinášíte. Místo toho stále do omrzení opakujete nějaké vaše dojmy, které jsou pro posouzení celé věci naprosto, ale naprosoto irelevantní. A zůstávají irelevantními i po tisíci opakování, neb ve vědě neplatí Gobbelsovo propaganda. Naproti tomu Cermat publikoval rozdělení hodnocení při hodnocení na školách a při hodnocení centrálním. Z porovnání je patrný skok na hranici úspěšnosti, který naprosto neodpovídá centrální limitní větě. Vedle toho je na stránkách nové maturity uvedeno i porovnání hodnocení vzorku písemných prací před zavedením metodiky centrálního hodnocení a proškolením centrálních hodnocení a po něm a je patrné, že míra reliability hodnocení po zavedení jednotných kritérií je mnohem vyšší. Studie to sice není, ale nejsme to my, kdo něco kritizuje a tudíž důkazní břemeno nyní vidím na vaší straně. Status quo je jaký je. Pokud jej chcete změnit, předložte skutečné validní argumenty. Zatím se jen vesměs ztrapňujete tím, jak celé věci vůbec nerozumíte. Není to totiž vůbec otázka spadající do působnosti vašich odborností. A proto se také nikam neposouváme.
""ač nejsou s to tuto argumentaci věcně podloženě vyvrátit"
A to rozhodl kdo? Kdo je zde arbitrem věcné podloženosti argumentů?"
Postačí držet se místo dojmů vědecké metodologie. Problém se vůbec netýká umění, jak se buď chybně, nebo záměrně manipulativně, snažíte vmanipulovat do myslí některých čtenářů. Je to čistě problém, který lze s velikou mírou jsitoty vyřešit kvalitně provedenou statistickou studií reliability hodnocení. Arbitrem je tedy čistý rozum, nikoliv čistá manipulace, dojmy, přání, či emoce.
"Naprosto souhlasím s tím, že dokud nebude jasný konsensus toho, co má maturant v jednotlivých oborech umět, a budeme harmonizovat výsledky testů, abychom správně rozložili percentuální úspěšnost, bude s naším školstvím cosi velmi v nepořádku."
Jasný konsenzus ve smyslu "všichni se shodli", nepanuje absolutně v ničem na co jen lze pomyslet. A nikdy nebude. To je zase jen provařená manipulativní technika, jak kritizovat cokoliv. Nehodná lidí vašeho vzdělání a nadání. Neříkejte mi, že si toho nejste vědoma. Asi uznáte, že já nerozumím hodnocení PP a že nemohu být se svými současnými znalostmi centrálním hodnotitelem. Já to uznávám rovněž. Ale pak mi vysvětlete, proč nejste vy schopna uznat, že nerozumíte testologii, statistice, reliabilitě hodnocení a proč máte stále potřebu do toho z nějakých laických pozic, kterým se statistik může tak akorát hořce zasmát, asi jako by mu předškolák vysvětloval, proč je Země placatá, vrtat. Protože neexistuje jasný konsenzus na čemkoliv, vytvořila si společnost nejrůznější procedury, jak převádět preference jednotlivců na preferenci celku, pro případy, kdy je třeba jednotného postupu. Ano, existují paradoxy voleb. Nastavování těch procesů není vůbec jednoduché, ale u nás máme zastupitelskou demokracii, v níž rozhoduje většinou prostá většina volených zástupců, nikoliv samozvaní aktivisté a představitelé jakýchsi zájmových sdružení. Musíte se s tím smířit, nebo to změnit podle stávajících pravidel, případně změnit ta pravidla, ale opět pouze v souladu s tím, jakým způsobem mohou být měněna. Zatím nemáte v rukou nic. Mediální masáž v podobě vysoupení několika jedinců, neznamená vůbec nic. Jde jen o nátlakovou a manipulativní snahu prosadit si své.
Pepa
Máte pravdu a já s Vámi, podle mého, nejsem ve sporu.
Vtip je v tom, že pokud maturovalo nějakých 15 - 20 % populačního ročníku, pak vlastně nějaká neexistence společně sdíleného konsensu v hodnocení písemných prací zas až tak nevadila. Jenže procenta se nám posunula. Na maturitních oborech studují žáci, kteří mají problém napsat byť jen 160 znaků SMS bez hrubek. Zákonitě se musí vyskytnout více hraničních případů a o těch se teď bavíme.
Centrální hodnocení a celý koncept státní maturity přece vzniknul v reakci na stav, kdy některé střední školy organizovaly výuku i maturity podle vzoru plzeňských práv.
V okamžiku, kdy se z poskytování vzdělávání a dodávky papírů s vodoznakem stal byznys, to ani jinak dopadnout nemohlo.
A ano. Souhlasím i s názorem, že je "bezpečnější" psát nějaký fádní literární útvar a volit téma typu minulého receptu na palačinky.
Jakožto bývalého gymnazistu, který psával celkem slušné slohovky, by mne to nejspíš deprimovalo. Ale vždy jsem byl dostatečně pragmatický, abych se tím netrápil a splnil zadání. Literárně vyžívat se přece maturanti mohou i jinde, než u maturitních písemek
Když to chce někdo zkoušet jinak a jít do rizika, musí také počítat s možností neúspěchu, nebo zkoušet odvolání proti hodnocení.
Okomentovat