Jaroslava Indrová: Inkluze, Romové, nižší gymnázia, počet žáků ve třídě, kvalita učitelů... Maturitní test je jen špičkou ledovce.

Vždycky si přečtu nějaký „objektivní odborný“ text, jako správného cholerika mě to rozčílí a pak začnu analyzovat. Momentálně studuji všechny texty EDUINU věnované maturitním testům. Můj první dojem? Slovy kolegy matikáře – sčítají jabka a hrušky a ještě při tom dělí nulou.

Jaroslava Indrová (archiv autorky)

1. Čím dál víc studentů nezvládá test z češtiny, protože je čím dál těžší. Vždycky jsem studentům vtloukala do hlavy, že je třeba dělat pokroky, aspoň po malých krůčcích, že není možné zůstat stát na místě, či dokonce laťku si snižovat. Jinak se vrátíme na stromy, a to přece nikdo nechce. S „přitvrzením“ u maturit naprosto souhlasím, protože to, co chceme po maturantech dnes, by dřívějším generacím připadalo naprosto triviální. Snižovali jsme laťku dlouho, je na čase ji zdvihat. A jak na to? Přijímat na školy s maturitou jen ty, u kterých je předpoklad, že ji v budoucnu zvládnou. Prozatím většina středních škol bere „vše“ – na spoustě z nich jsou právě vyhlašována 3. kola příjímacích zkoušek. Dále věnovat potřebnému učivu dostatek času – je stále ještě hodně středních škol, kde se memoruje literární historie a ostatní se dělá opravdu jen okrajově. Studenti si pak neporadí s literárními pojmy, neumějí srovnávat, analyzovat, myslet. Mnozí ani neumějí pracovat s testovými úlohami, protože se s nimi během studia potkávají jen zřídka. Nabízí se otázka (a já ji kladu stále častěji), zda je nutné dovést všechny ty kadeřnice, obráběče, elektrikáře či kosmetičky až k maturitě? Nestačila by jim pro výkon profese jiná, snadnější zkouška?

2. Změna bodování proti loňskému roku. Už od samého začátku jsme my, češtináři, protestovali proti pohyblivosti hranice cut-off score při hodnocení maturitních písemek a testů. Já jsem třeba namítala, že mé děti budou skládat maturitu rok po sobě a jeden se stejným bodovým hodnocením třeba ještě projde, ale druhý ne. Jak je srovnám, aby si nevjely do vlasů? Kdo určil, že jeden proleze a druhý propadne? Proč? Je jeden ročník horší než druhý? Nikdo to tehdy - pokud vím - nenapadl. Tak se nedivme, že se bodování rok od roku mění! Už při prvních školeních nám bylo vysvětlováno, že v případě zkoušek platí cosi jako „pozitivní diskriminace“ – tedy vše ve prospěch studenta. A jak se zde podle kritiků postupovalo? Čemu se divíme, přece zcela standardně - nechat projít co nejvíce frekventantů. Kritéria jsou nastavena tak, aby to „co nejméně bolelo“. Jak dlouho ale budeme ještě ustupovat tlaku veřejnosti a samotných studentů? A je ještě vůbec kam ustoupit?

Pořád si ale myslím, že toto všechno nejsou opravdové plodné diskuse. Je to vzájemné osočování, vyčítání, vyřizování si účtů. Prospívá to někomu? Neřekla bych. Přestaňme se osočovat navzájem, vyčítat si a konečně se podívejme na celý systém našeho školství. A můžeme začít u karierního řádu a skončit u vysokoškolského vzdělávání.

Za léta praxe mýma rukama prošlo poměrně hodně budoucích pedagogů. Většinou byli bohužel neslaní nemastní. Jen část z nich byli ti, z nichž podle mě vyrostou UČITELÉ. Podle mě se totiž učitelem nestáváte časem, ale prostě se tak narodíte. Tak vyhledávejme tyto nevybroušené diamanty a pečlivě z nich vyrábějme klenoty. Vrátí se nám to v našich dětech.

Ty nejlaskavější a nejtrpělivější dejme do první třídy. Ty nejschopnější a nejnadšenější na druhý stupeň. A na střední škole bych byla pro co největší pestrost. Muži, ženy, mladí, staří, vědci, praktici, ale hlavně jim musí na studentech záležet. Ne na bonusech v podobě prémií. Počet absolvovaných školení není zcela relevantní kvalitě učitelské práce. A slibovat peníze právě za to je zhovadilé, protože budou-li se učitelé jen školit, jejich práce bude stát a utrpí opět žák. A pak se budeme divit, že máme konečně spokojené dobře placené učitele, ale žáci jsou čím dál horší. Mimochodem - kolik dnešních učitelů šlo učit, protože po tom od dětství toužili? Kolik z nich jsou „Amosové“, kteří zapalují? Přála bych si, aby jich bylo víc a aby na ně děti i po letech vzpomínaly. Sáhněme si do svědomí: který učitel nám nejvíce utkvěl v paměti? Přísný, naučil, spravedlivý – uměl pochválit, ale někdy se na nás rozzlobil. Měl smysl pro humor, ale odsud posud. Jel s námi na výlet, ale tam nás držel zkrátka. Uměl popustit, ale i přitáhnout – proto jsme ho někdy nenáviděli, ale časem jsme si uvědomili, že ho vlastně milujeme. Budeme-li mít takové učitele, budeme mít i lepší žáky – budou se snažit svému učiteli udělat radost. Studijní výsledky jsou vždy výsledky dvou spolupracujících stran, nikoliv antagonistických. Jak toho ale dosáhnout, nevím, Možná to ví někdo jiný a konečně se věci pohnou správným směrem. Obávám se však, že to ještě nějaký čas potrvá. Kdosi se mě ptal jak přitáhnout mladé lidi do školství. Mám jen jednu radu, klasickou: verba movent, exempla trahunt...

Vím, že jsem se od tématu hodně vzdálila. Ale to je tím, že v českém školství nalézám v posledních letech takovou spoustu problémů a nedostatků, že vlastně ani nevím, kde by bylo třeba s nápravou začít. Inkluze, Romové, nižší gymnázia, počet žáků ve třídě, kvalita učitelů, učebnice, pomůcky, vybavení škol, úroveň vzdělávání učitelů, přijímací zkoušky, maturity… Je toho hodně. Samotný maturitní test je jen špičkou ledovce.

Ministři a ministryně se u nás střídají jako na běžícím pásu, školství řeší peníze pro sport a to hlavní - učení zůstává někde na okraji. Peníze jsou na prvním místě, ale uvědomme si, že práce učitele NIKDY nebude do halíře zaplacená, vždycky mu každá společnost zůstane dlužná. Jde jen o to, aby ten dluh nebyl příliš vysoký a aby ti, kteří si poslání učitele zvolili, s tím také počítali. A dluh finanční lze částečně kompenzovat společenským uznáním. A toho se učitelům nedostává, zčásti bohužel i jejich vinou. Proto znovu apeluji na změny systémové, nikoliv kosmetické, jak se u nás děje.

Přeji svým vnoučatům skvělé učitele „zažrané do své práce“, milující děti, vzdělané, tvůrčí, prostě takové Amose. Že je zatím nemají? To nevadí, jsou teprve na začátku dlouhé cesty českým školstvím směrem k proklínané maturitě.


/Zdůraznění textu - redakce/