Diskuse o tom, zda do českých škol patří nebo nepatří branná výchova, pomíjí jeden důležitý fakt: ani ministerstvo školství, ani Ministerstvo obrany či kdokoliv jiný nemá k dispozici analýzu rizikových situací v oblasti ohrožení, s nimiž by se současní žáci českých škol mohli reálně setkat. Výukové programy se zaměřují na rizika, jejichž pravděpodobnost je relativně nízká, zatímco ta, s nimiž se žáci reálně setkávají, jsou zastoupena buď jen částečně, jako třeba poskytování pomoci zdravotního charakteru, nebo vůbec, jako třeba informační manipulace a obrana proti ní.
Školami pravděpodobně nejčastěji využívaný program Příprava občanů k obraně státu (POKOS), jenž organizuje a financuje Ministerstvo obrany a ve spolupráci s Armádou ČR, je z velké části zaměřen na popularizaci armády a informace spojené s její činností, nikoliv na reálnou přípravu žáků na krizové situace. Pouze malou část programu tvoří nácvik řešení situací typu poskytování první pomoci, což je nejpravděpodobnější výskyt rizikové situace v životě žáků.
Český vzdělávací systém nemá k dispozici analýzu krizových situací a rizik, s nimiž by se žáci mohli v současnosti či blízké budoucnosti setkat. Není proto možné reálně odhadnout jejich pravděpodobnost. Není proto možné připravit výukový program, který by poskytoval žákům relevantní přípravu.
Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Současní žáci základních a středních škol v ČR pravděpodobně nezažijí konvenční válečný konflikt či teroristický útok, čemuž se věnuje řada programů frekventovaně využívaných školami, včetně programu POKOS. Úplně mimo zájem posilování bezpečnosti paradoxně stojí informační manipulace, které jsou naopak nejpravděpodobnějším rizikem s běžným výskytem. Potřebná analýza rizik by měla předcházet konkrétním vzdělávacím programům.“
Zdroj: Tisková zpráva EDUin
0 komentářů:
Okomentovat