David Greger: Klasický nešvar českého školství – zavádíme reformy, aníž bychom měli vše připraveno předem

„České školství je prioritou politiků pouze rétoricky a není dostatečně podpořeno finančně. Když se podíváme na to, kolik investujeme do školství, tak se to prostě někde projevit musí a v ohledu k tomu, jak málo do školství investujeme, tak pořád ty výsledky jsou ještě překvapivě stále v průměru a neklesají více," říká ředitel Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání David Greger v rozhovoru pro Českou televizi.

V rozhovoru padnou i tyto otázky a odpovědi:

David Greger (Repro ČT)

Jaký je důvod? Napadá mě to, co se do českých škol zavádělo někdy před 10 lety, totiž rámcové vzdělávací programy, taková ta větší volnost, se kterou mohou školy přistupovat k tomu, co vlastně své žáky budou učit?

Ta volnost, to je těžko říct, jestli to je důvodem, nebo to není důvodem, výzkumy, které v Česku máme a není jich mnoho, potřebovali bychom jich více, tak naznačují, že malé množství škol nebo spíše menší podíl učitelů a škol si s tím dokázalo poradit a využít to jako příležitost pro zlepšení vzdělávání dětí. U mnoha dalších škol nastala jistá bezradnost, nejasnost v tom, kdy učit jednotlivé učivo, jeho vynechávání a taková trošku ekvilibristika s tím, jak to pojmout. Prostě někteří učitelé potřebují tu podporu větší a ta podpora nepřicházela, nejen z centra, ale ani z dalších oblastí. Vezměme si, že reforma byla zaváděna od roku 2004, ale projekty na její podporu začínaly až potom, tak se nám tady opět dostává ten klasický nešvar, kdy implementujeme, zavádíme reformy, aniž bychom měli pro to připraveno všechno předem a pak se to samozřejmě nějak projeví. A projevuje se to podle mě nejvíc i v takové té skepsi učitelů, kdy vlastně jakákoli nová další reforma je pro ně něčím na papíře, něčím, co nemůže vést k nějakému zlepšení a co je spíše nějakou administrativní obtíží a nevidí, že by za tím šla ať už finanční podpora jejich platů, nebo finanční podpora zavádění té reformy, případně dalších pracovníků, kteří by mohli pomáhat tyto věci dostávat do praxe.

Pojďme, prosím, ještě k zahraničnímu srovnání. V čem jsou ty základní rozdíly mezi českým školstvím a školstvím těch zemí, které v tom mezinárodním srovnání PISA dosahují vynikajících výsledků. Nemusí to být zrovna Singapur, ale i další země, které v tom jsou úspěšné?

...Přenosy těch zkušeností ze zahraničí můžou být vždycky jenom inspirací, nikoli důkladným přenosem. My máme selektivní systém školství. Ve Finsku ho už od padesátých let nemají, takže museli bychom si říct, chceme jít finskou cestou? Chceme teda zrušit výběr víceletých gymnázií nebo výběrových základních škol zaměřených na cizí jazyky, matematiku a tak dále. Můžeme se dívat na další věc. Mnohé úspěšné vzdělávací systémy mají mnohem větší školy, než je máme my. Tím by se samozřejmě ušetřila část prostředků a mohly by se věnovat více do vzdělávání, ale zase to není asi hodnota, kterou by chtěl český národ nebo čeští politici přijmout. Bylo by o tom třeba vést diskusi, protože vidí zase výhodu toho, když na malé obci škola je a je tam vlastně centrem kulturního dění a dalších oblastí. K tomu Singapuru, tak měl jsem možnost tam být a představte si, že tam se všichni učitelé vzdělávají na jedné instituci, představte si, že by všichni čeští učitelé docházeli na jednu pedagogickou fakultu a že byste při dalším vzdělávání těch učitelů z praxe je zase mohli v tak malinké zemi všechny sezvat na jeden den, na jedno místo a teď je proškolit třeba v implementaci reformy, která se zaváděla v roce 2004. To je samozřejmě úplně jiná situace, než u nás, takže to také nelze přenášet.


Celý rozhovor je ke stažení zde