Bořivoj Brdička: Personalizace jako fastfood

Larry Cuban (*1934) je nejspíše nejstarším aktivním vzdělávacím technologem na světě. O jeho práci Spomocník referoval již několikrát, naposledy když popisoval principy úspěšné reformy školství. Jeho názvy článků v minulosti vždy úspěšně zvedly sledovanost i na Spomocníkovi – např. Nahá pravda o technologiích ve školách, Cubanovy zombie online vzdělávání. Jako emeritní profesor Stanfordu se stále zabývá výzkumem. V poslední době objížděl veřejné školy v Kalifornii a pokoušel se vysledovat, jak se jim daří realizovat v USA dnes tak populární personalizaci. Získal data od 41 učitelů, kteří patří k pokročilým uživatelům technologií.

Bořivoj Brdička (youtube.com)

Profesor Cuban věnoval svým nálezům hned několik příspěvků ve svém blogu (Larry Cuban on School Reform and Classroom Practice). Začal sérií článků se společným názvem Continuum on Personalized Learning. Od počátku chtěl naznačit, že nápad personalizovat učení nasazením technologií je zde již opravdu hodně dlouho (Skinnerův učicí stroj z 50. let minulého století má původ v již 100 let starém programovaném učení Sidney Presseyho). Larry byl u toho, když se tyto technologie začaly v USA zavádět. Ukazuje se, že tehdejší cíle jsou jak vejce vejci podobné těm současným. Jako důkaz může posloužit citát z pittsburghského projektu Individually Prescribed Instruction (Individuálně nastavená výuka) z roku 1965:

„63 žáků 2. a 3. třídy ve vzdělávacím centru (vybaveném stroji) pracuje svým vlastním tempem. Přítomni jsou 2 učitelé a školní knihovník, kteří fungují jako koordinátoři a lektoři. Žáci používají několik různých výukových materiálů (programované učení). … Když dokončí lekci, dostanou test, který je okamžitě vyhodnocen. Kdo získá alespoň 85 %, může pokračovat dále. Nepoužívají se žádné učebnice, učitelé hlavně pozorují dění, hodnotí, plánují výuku a pomáhají těm žákům, kteří to potřebují.“

Dnes se do škol zavádí tzv. personalizované vzdělávání. Jeho hlavní součástí je podle některých vývojářů výukových systémů něco velmi podobného programovanému učení. Učitelé, s nimiž Larry mluvil, však nejsou v představě, jak má personalizace vypadat, jednotní. V různých školách lze najít i velmi odlišné přístupy. Larry identifikoval dva krajní způsoby chápání personalizace, mezi nimiž lze najít množství různých hybridních postupů.

Na jedné straně se nachází tradiční orientace na učitele, realizovaná typicky jako detailní plánování výuky podle základních standardů (Common Core) tak, že u každé aktivity je jasně dáno, kterou položku standardů naplňuje. Klidně může mít formu kombinující frontální výklad (či převrácenou třídu), online 1:1 aktivity i skupinové projekty. Výuka může mít společný či individuální charakter, ale každý žák má svůj vlastní plán pokroku. Vše má pod kontrolou učitel s různě velkou (avšak stále rostoucí) pomocí systému řídícího online činnost žáků. Orientace na učitele tak může v extrémních případech dospět až k orientaci na počítačový systém (brzy asi vybavený umělou inteligencí).

Naproti tomu existují školy, které se snaží o orientaci na žáka. Tento přístup je poměrně často požadován nadřízenými orgány (školskými obvody) a státní politikou. Vyznačuje se přesunem od tradičních standardy (či osnovami) řízených postupů směrem k tematicky nastavené výuce (podobně jako u finského modelu Phenomenal Education), která kombinuje různé předměty a integruje technologie do všech činností. Jedním z možných průvodních jevů je např. vytváření věkově různorodých skupin. Cílem je dospět nad úroveň akademických cílů (konkrétní znalosti, dovednosti) a kultivovat individuální zodpovědnost za vlastní kognitivní, emocionální i fyzický rozvoj. To se často děje například též propojováním školních aktivit se zapojením do místní či online komunity.

Cíle na obou stranách spektra mohou být až překvapivě podobné. Vychovat znalé, schopné, kreativně myslící a nezávislé dospělé, kteří úspěšně vstoupí na trh práce a pomáhají svým bližním. Jde o to, který model je pro jejich dosažení vhodnější.


Celý text naleznete zde