V testech, zkouškách i ve studii, která se zaměřila na komunikační schopnosti, zvládání běžných denních situací, tolik diskutovanou socializaci a vyzrálost homeschooleři ("domácí školáci") porazili studenty běžných škol na celé čáře.
Tahle infografika od College@Home.com sice pochází z USA a týká se tedy amerických homeschoolerů, nicméně nám může poskytnout představu o tom, jak jsou na tom děti vzdělávané doma v porovnání s vrstevníky z tradičních škol.
V USA má domácí vzdělávání (homeschooling) dlouhou tradici (od 70. let 20. století) a týká se přibližně 3,4 % dětí a dospívajících. To může vypadat jako malé procento – mluvíme ale o Spojených státech, takže těch 3,4 % představuje cca 2 miliony osob.
Teď už k infografice: už sám název napovídá, jak to tedy s domácími školáky je – Nadvláda homeschoolerů: Proč vás tyhle děti převálcují. V levém sloupci prvního bloku najdeme fakta týkající se homeschoolingu a v pravém ta, jež se týkají veřejných škol.
Homeschoolerů je tedy v USA více než 2,04 milionu, což představuje 75% nárůst oproti roku 1999. Jako důvod pro domácí vzdělávání uvádí 73% rodičů nespokojenost s americkým školským systémem. A jaké jsou nejčastější profese tatínků amerických homeschoolerů? 17,3% otců jsou účetní nebo inženýři, v těsném závěsu se se 16,9% drží doktoři, profesoři a právníci a na třetím místě jsou drobní podnikatelé s 10,7%.
Pokud jde o pravý sloupec a americké státní školy – podle tamních srovnávacích testů se pouze 13 % studentů středních škol vyzná v historii USA. Na grafu vidíme, že úspěšnost studentů u maturity od 70. let 20. století stagnuje, přestože v jiných zemích stoupá.
V šedém poli můžeme porovnat, jak si vedou homeschooleři vs. studenti veřejných škol v testech z jednotlivých předmětů. Jak je jasně vidět, domácí školáci s přehledem porážejí děti ze státních škol ve všech z nich.
V dalším, žlutém rámečku se dozvíme, že homeschooleři jsou ve svém studiu mnohem méně ovlivněni tzv. externími faktory, než děti ze škol. V testech si vedou velmi podobně jak děti z nízkopříjmových rodin, tak děti bohatších rodičů. Žádný rozdíl nebyl zaznamenán ani u dětí, jejichž rodiče jsou „profesionální učitelé“, oproti dětem s rodiči jiných povolání. Ještě zajímavější je, že je úplně jedno, kolik financí rodiče na vzdělávání svého homeschoolera vydávají – alespoň pokud jde o jejich úspěšnost ve znalostních testech.
Když homeschooleři přijdou na střední a/nebo vysokou školu, jejich úspěšná jízda pokračuje. Zkoušky zvládají domácí školáci lépe, než jejich vrstevníci z klasických škol. I podle srovnání GPA (Grade Point Average – mezinárodně uznávaný výpočet průměrných výsledků všech dosažených známek) jsou na tom homeschooleři lépe.
V ČR se domácí školáci (a jejich rodiny) často potýkají s tím, že jsou „prostě divní“, „moc alternativní“, „nepřizpůsobiví“ apod. Než budeme mít k dispozici nějaký průzkum mezi homeschoolery v ČR, podívejme se alespoň na ty americké – jsou vážně „divní“? Výzkumy říkají, že ne. Ve studii, která se zaměřila na komunikační schopnosti, zvládání běžných denních situací, tolik diskutovanou socializaci a vyzrálost homeschooleři porazili studenty běžných škol na celé čáře. My ve Svobodě učení se tomu nedivíme...vy ano?
Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu
Původní text byl napsán pro server SvobodaUčení.cz
86 komentářů:
Nebojte se pane Komárku, dočkáte se kvality amerických škol i v české republice. Nakonec se to všechno podaří.
Jak je to v ČR? To by bylo zajímavé. A ještě zajímavější by to bylo před reformami.
"Tahle infografika od College@Home.com sice pochází z USA a týká se tedy amerických homeschoolerů, nicméně nám může poskytnout představu o tom, jak jsou na tom děti vzdělávané doma v porovnání s vrstevníky z tradičních škol." Možná. V USA, ne u nás. Nevíme nic o vzorku škol, které byly srovnávány a spoustu dalších důležitých faktorů. Jak by třeba dopadlo srovnání se soukromými školami? Proč tam není? Jde o typický PR text z okruhu Svobody učení, nic víc.
1) Možná jsem to nepochopil, ale kdo tu brožurku vydal? Kdo ji revidoval a kdo ji publikoval? Jak vypadala statistická studie? V životě jsem neviděl seriózní vědeckou statistickou studii publikovanou v infografice. Dělá to na mě dojem marketingové brožurky, kterou vám vyrobím za půl dne na cokoliv. Kdo je garantem správnosti a metodické korektnosti studie, která vede k publikovaným závěrům? Je to nějaká nezávvislá odborná instituce, nebo jen zase nějaká americká neziskovka?
2) Jak je ve studii zohledněna skutečnost, že populace dětí vzdělávaných doma vůbec neodpovídá populaci dětí vzdělávaných ve školách? Kupříkladu rozdělení etnického původu je v domácím vzdělávání velmi výrazně posunuto směrem k bílé populaci. Podíl bělochů nehispánského původu v populaci je cca 53%, zatímco podíl těchto dětí v domácím vzdělávání je cca 83%. Jak bylo ověřeno, že rozdíly ve výstupech nejsou dány kupříkladu odlišnou etnicitou, odlišným sociekonomickým statusem dětí, atd.?
Kdo by to řek? Dětem, které NEJSOU ve škole se daří lépe, než dětem, které ve škole JSOU. To bude zajisté cinklá propaganda, která se snaží zmanipulovat výsledky výzkumu ve prospěch rodičů, kteří se musí vzdát zaměstnání a z toho plynoucího příjmu, aby mohli své děti doma vzdělávat, což zřejmě nějak plní kapsy mrzkých amerických neziskovek, nebo někoho jiného stejně mrzkého.
Graf může být důsledkem buď lepšího domácího vzdělávání nebo velice nekvalitního vzdělávání školního v USA-
Domácí vzdělávání v ČR se velice často děje ze zoufalství. V domácím vzdělávání jsou především děti, které nesnáší kolektiv dětí. Tedy děti autistické nebo psychiatricky nemocné nebo jinak postižené. Dalšími adepty na domácí vzdělávání jsou tzv. "alternativci", kteří odsuzují veřejné školství, i kdyby bylo pozlacené. A nejmenší procento jsou nespokojení rodiče.
Není to tak dlouho, co mi vyprávěla jedna kolegyně, že byla na školení o poskytování přezkoušení dětem v domácím vzdělávání. Bylo jim řečeno, že se nezkouší tak, jak si mysleli, tedy něco jako reparátní zkoušky znalostí. Paní lektorka jim vyprávěla, jak jim přišlo dítě, které s maminkou celé tři měsíce fotografovalo a do školy na přezkoušení přineslo Flesh disk s fotkami. A za to dostalo hodnocení. Žádná matika nebo čeština. Jiné dítě zase předvedlo hru na flétnu. Nic proti focení nebo hře na flétnu. Jen nemám ponětí, jak se dítě výborně fotící či hrající na flétnu protluče životem bez valné znalosti čtení, počítání a dalších zbytečností.
Infografika je více než 5 let stará, plné rozlišení naleznete na příklad na http://infographicjournal.com/homeschool-domination/.
Paní Karvaiová,
73% rodičů uvádí nespokojenost s americkým školním systémem jako důvod k domácí škole. Nadprůměrné výsledky žáků v domácí škole nezávisí na příjmu rodin ani na tom, zda jsou rodiče učitelé či nikoli, ani na tom, kolik peněz do vzdělávání rodiče investovali. Děti z domácí školy nejsou "divné", dokonce překonaly výsledky žáků ze škol i v kategoriích jako je komunikace, socializace, "denní život" a zralost.
Takže typický hoax.
TU číst ještě umím a moje indiánská angličtina na to stačí. Já se zabývala DV u nás.Amerika mě zas tak moc nezajímá.
Jestliže budeme postupovat podobně, jak v Americe (absolutní inkluze, byť nepoměrně honosně financovaná), budeme zde mít brzy podobné výsledky( jen mi není jasné, jak bohatí jsou ti rodičové, kteří by si mohli dovolit nepracovat aa být doma s dětmi a vzdělávat je. Já jsem si to svého času dovolit nemohla, i když jsem chtěl zůstat doma do 6ti let svých dětí. Asi bychom chodili okusovat trávu.
Mnoho rodičů při konzultacích přiznává, že už v páté třídě (ale i dříve) nejsou schopní pomoci dítěti s úkoly, neboť přestali používat gramatiku a běžné počty pamětně . Na druhém stupni jsou na štíru s angličtinou a dalším jazykem, matematikou. Mnohočleny prostě opravdu v běžném životě nepotřebujete ( a nejen je). Přesto to neznamená, že bychom měli "smrsknout" výstupy znalostí na základní škole do trivia doby Marie Terezie.
TU - nedávno jsem byla na neschopence a doma jsem se z nudy dívala na Tv. Na jakousi výměnu manželek po americku. Byla tam také rodina, kde byly děti doma vzdělávány matkou. oslovovali ji její veličenstvo, chodili všichni v kostýmech středověku, učili se šít boty do špice. Dostaly se do "normální" rodiny a nevydržely tam, protože i na americké poměry to byl úlet. Nemyslím si, že takto vypadá DV všude. Ale asi jim to prostě procházelo. Na ten středověk si nehráli jen chvilkově, praktikovali to v celé docházce několika let.
Tajnej, tak se podívejte na ty stránky. Jako bych to nedávno nepsal, že nevzdělanci a ignoranti jsou náchylnější k propagandě. A lup ho, je to tady. Když se podíváte na "About Us", nedozvíte se nic. Kdo za tím stojí, kdo to financuje, jen marketing. Jen nabídky online kurzů, online titulů, atd. A už raději ani ne moc textu. Ideálně obrázky a barvičky. Klasika. Naše máslo se roztírá samo, náplň je ještě křupavější a oplatka ještě krémovější. No blil bych.
Vy zjevně nemáte potuchu, jak se provádí seriózní výzkum. To když si otevřu stránky nějakého šarlatána, tak se taky dozvím, co všechno se dá vyléčit Pí vodou a co všechno se dá vyčíst z duhovky a když chce vypadat. Pak jsou z toho životní tragédie. Ono stačí se dnes projet metrem a dívat se na reklamy věech možných takyvysokých škol. Jsme nejlepší, jsme světoví, budete nejlépe uplatnitelní, učí u nás ti nejlepší, apod. A šup tam fotku Sokola a já nevím koho ještě. Že jde o reklamu, to holt studenti vychovaní (o vzdělání se dá hovořiti těžko) tajným vědět nebudou. No a pak si vystudují "prestižní" vysokou školu, ideálně on-line, pošlou CV, dostane se ke mně, nebo k některému z kolegů a:
1) Kolega vyhodí věechna s pravopsinými chybami.
2) Já vyházím většinu soukromých škol, protože obsah studia je u nás neuplatnitelný.
3) Zbytek si pozvu a nakonec to vyhraje Ukrajinka s PhD. z aplikované matematiky na prestižní Ukrajinské Univerzitě.
Tak asi tak.
Musíte se asi víc snažit, pane správče.
Pane Komárku, publikujte seriózní výzkum a ne reklamy. Jinak ten zoufalý stav jen pomáháte prohlubovat.
Tajnej, třeba já mám komunikaci 191.5 a socializaci dokonce 201.9! A teď počasí: 1.02, 54.76, 12.3, 153.2 a 0.07. Tak jistě uznáte, že s těmito hodnotami si můžu vyskakovat. Obzvláště za tak krásného počasí.
Ale díky za nádhernou ukázku toho, co tady mnoho z nás dlouho kritizuje a co tvrdí, že je důsledkem nevzdělanosti a ignorantství. Vy to předvádíte nádherně. Budeme muset vysvětlovat, že vás neplatíme.
Pane Doležele, předpokládám, že chápete, že jsem nezveřejnil výzkum, nýbrž názor paní Staňkové. Ten názor obsahuje nějakou informaci, kterou tady diskutující podrobují kritice. Nicméně to stále vypadá jako dobrý podklad pro diskusi. Paní Staňkové jsem poslal doplňující otázky a budeme hledat i další informace, které se týkají situace v Česku. Děkuji! Hezký den!
" Jak je ve studii zohledněna skutečnost, že populace dětí vzdělávaných doma vůbec neodpovídá populaci dětí vzdělávaných ve školách?"
Jednoduše: není. Studie odráží angažovanost rodičů a úsilí, které do vzdělání svých dětí vkládají, a nestydatě to vydává za univerzální kvalitu homeschooling oproti klasickému školství. Kdyby nahnali do homeschooling rodiny z ghett, výsledky by se posunuly úplně jinam.- Jinými slovy, pane Komárku, když už chcete upozorňovat na alternativní trendy, vybírejte něco, co se aspoň vzdáleně podobá objektivní zprávě, tohle je opravdu hoax.
Plně se ztotožňuji s Ygrain.
Před časem jsem četl studii o pozitivním vlivu kávy na lidský organismus. Podloženou velmi hodnověrným výzkumem.
Tuším, že výzkum sponzorovalo sdružení dovozců kávy.
Kdo profituje z cinknutého výzkumu o benefitech domácí školy? Bildeberg?
Domácí škola?
Anonymní, víte, co je domácí škola?
Třeba za tím nestojí nikdo, kdo by profitoval. Třeba je to nepředstavitelný případ nezaujatého výzkumu. Třeba proto, že z propagace domácí školy se profituje stěží.
...ostatně nechápu, proč je tak kontroverzní. Děti, které se učí individuálně a intenzivně, v bezpečném prostředí, za asistence lidí, kterým na nich záleží nejvíce, mají lepší výsledky. Prosté.
Nevím.
Kontroverzní to není, ať si každý učí jak chce, ale ať zastánci domácí školy a podobných aktivit neútočí zároveň na centrální přijímačky nebo státní maturitu. Nebo, že by si nebyli s výsledky tak jistí v kramflecích.
Nedávno jsem četl vtip, jaký je rozdíl mezi běžným člověkem masožravcem a vegetariánem aktivistou. Masožravec si dá svůj mírně krvavý biftek a v klidu zažívá, vegetarián se nacpe klíčky a v rámci angažovanosti začne ostatní přesvědčovat, že jen jeho strava je správná.
Jistě, je to vtip a nadsázka, ale toto myšlení se začíná čím dál více odrážet i v běžné realitě všedního života.
No,tak mě stačila třeba ta infografika: Rozesmáté děti v domácí škole, zamračení v běžné škole a podobně. To fakt ale vůbec není manipulační. Na to člověk ani tu angličtinu nemusí umět.
http://www.collegeathome.com/interviews/
jukněte, pro koho že to je myšleno. To asi nebude stejné jako v ČR, že?
...ale ať zastánci domácí školy a podobných aktivit neútočí zároveň na centrální přijímačky nebo státní maturitu. Nebo, že by si nebyli s výsledky tak jistí v kramflecích.
To bude tím, že centrální high stakes testy jsou jednou z příčin, proč rodiče své děti vzdělávají doma, často na úkor své kariéry a svých příjmů.
Tak si projděte Vavrochu ty stránky abyste pochopil, komu jsou podobné pamflety ku prospěchu a proč. Propagují studium doma a nabízejí online domácí vzdělávání. Je vidět, že nemáte moc představivosti a obchodního ducha. Každopádně studie chybí. Barevnou reklamu s infografikou si strčte tam, kam zpěv ptáků nedolétne a paprsek Slunce nezasvítí.
Pane Komárku, mohl byste z nadpisu toho článku alespoň vyndat to slovo "Fakta"? Alespoň dokud někdo nenajde zdroj a věrohodnost těch informací.
Že by se v Česku vyskytoval rodič, který by dítě vzdělával doma kvůli přijímačkám či maturitě, a ještě třeba na úkor své kariéry a příjmů, to jsem opravdu ještě nezaznamenal. Jestli ono to nebude tím, že co se týče centrálních high stakes testů je situace v Česku a v USA velmi odlišná.
Pane Doležele, myslím, že byť bychom mohli jistě vést dost dlouhou diskusi o definici "faktu", je Váš návrh na místě. Děkuji! hezký večer!
Pane Soukale,
centrální high stakes testy jsou z definice testy, které určují další akademickou/profesní budoucnost žáka, co se týká přijetí někam, získání nějakého stupně vzdělání apod. Je zcla jedno jestli jsou tyto testy v Americe nebo Czechii.
Kultura testování vnáší do vzdělávání puch, který je součástí většího problému, kvůli kterému někteří rodiče volí domácí školu.
Vážně? Takže rodiče, kteří vzdělávají své děti doma, je posadí před comp a platí online kurzy? Proto ta propaganda?
Nuže, abychom nebyli zmanipulovatelnými Vavrochy bez představivosti a obchodního ducha podívejme se na přítele scholara, copak že nám tam vyleze.
Voila.
http://www.nheri.org/AcademicAchievementAndDemographicTraitsOfHomeschoolStudentsRay2010.pdf
nebo něco novějšího
http://files.eric.ed.gov/fulltext/ED556234.pdf
Nehodí se? Kdopak to platil!
Ale kdepak, Tajný; to, co tady smrdí, je "kultura" vašeho přilhávání.
Něco více k věci a méně osobní by nebylo? Nebo už se ani nesnažíte předstírat "kapacitnost"?
No, nevím... Nějak tam haprují ta procenta...
Ale řekl bych, že kdybychom srovnávali se vzorkem dětí ze státních škol, z nichž by 17 % mělo za rodiče účetní a inženýry, těsně náledované profesory a lékaři, a pak nějak změřili angažovanost, tak ta angažovanost bude mít celkem marginální vliv...
Opravdu ubohá agitka...
Proti domácímu vzdělávání snad nikdo soudný nic nemá.
V některých případech, například závažných zdravotních problémů, je to jediný způsob, jak dítěti vzdělávání zajistit.
Největší tradici a zkušenosti v něm má asi Austrálie, což je vzhledem k tamním vzdálenostem logické. Podobné to bylo zpočátku u bílých osadníků v Africe a Asii.
No asi úplně největší tradici měla po staletí v této oblasti šlechta, že? :-)
Ale srovnávat je s tradičním vzděláváním?
Proč? Jaký to má smysl?
Kromě propagandy.
Ano, pamatovala jsem si dobře: loni domácí vzdělávání zkoumala ČŠI.
Tématická zpráva s grafy a statistikami zde:
http://www.csicr.cz/html/TZ_IndividVzdel1/html5/index.html?&locale=CSY&pn=5
Pane Komárku, děkuji. Teď mi to připadá korektní.
Domácí vzdělávání má několik nevýhod:
1) Dítě se musí socializovat ve skupině vrstevníků a to mu domácí vzdělávání nemusí poskytovat v dostačující míře.
2) Je omezené na nižší stupně vzdělávání a jednoho dne musí dojít k přechodu ke vzdělávání institucionálnímu. Nikdo totiž dnes není tak renesanční osoba (pochopitelně vyjma Botlíka), aby byl schopen vzdělávat své děti ani na středoškolské úrovni v celé šíři všeobecného vzdělání. A Botlíka přece kvůli tomu nerozkrájíme. To by byla věčná škoda...
Tajný, vy jste snad kromě svých smyšlenek uvedl něco, s čím by se dalo věcně polemizovat? Popsal jste, jak často se testuje, jaké důsledky mají výsledky pro školy apod.? Pokud si to dobře pamatuji, stačilo jednou si projít vaše odkazy, a rázem bylo jasné, že srovnáváte nesrovnatelné.
Domácí vzdělávání má několik výhod:
1) Dětské charaktery nemusí být mrzačeny podmínkami obvyklými ve velkokapacitním ustájení zvaným "socializace" neboli kolektivizace a podrobovány slastem pozitivní disciplinace. Naopak mohou zažívat přirozenou socializaci s dětmi a dospělými v nenásilné interakci v závislosti na jejich zájmech, zálibách, potřebách a časových možnostech.
2) Úspěšnost domácího vzdělávání nekončí na I. stupni. Jak je to možné? Motivací pro volbu domácího vzdělávání je totiž nejčastěji budování zodpovědnosti, takže děti "nezeškolněné" neztratí svou přirozenou potřebu se učit. Informace i interakci s odborníky si spontánně aktivně vyhledávají. Rodiče nemají ambice své děti učit tak, jako je učí učitele ve škole: teď, tady, povinně, poučky, teorie.Rodiny vzdělávající své děti mimo školu, mimo instituci, se často sdružují a využívají nabídky různých odborností mezi sebou. Ten umí to, ten zas ono. Internet dnes také poskytuje dostatek kurzů, informací. Děti vzdělávané doma jsou tedy většinou velmi dobře připravené i na vstup na VŠ.
O jak já miluji argumentaci některých diskutujících, ale i novinářů.
Když je řeč o domácím vzdělávání, je to přeci právo rodičů. Rodiče si uvědomují, snaží se, chtějí, vzdělávají...... A je to správné.
Pak se začne hovořit o přijímačkách a najednou vytáhneme karty o ambiciozních rodičích, co so mohou dovolit platit agentury na doučování apod.
A pak tu máme jinou kapitolu - domácí přípravu, kde se zase mnoho chytráků zaštiťuje rodiči, co nedokážou dítěti pomoci a proto jim musí pomáhat škola.
Zajímavé přístupy k jedné skupině obyvatelstva zvané rodiče.
Víte ono paní Howe není s tím domácím vzděláváním až tak jednoduché, jak uvádíte.
V našem městě se také sešla komunita lidí, kteří se vrhli na domácí vzdělávání. Měli to dobře promyšlené, mysleli si, že to za ně zvládne najatá učitelka v komunitní škole. Jenže to tak fungovalo dva roky a ukázalo se, že učitelka 12 dětí od první po pátou třídu nezvládá a rodiče se museli vzdělávání svých dětí věnovat intenzivně i doma, aby uměly alespoň základy. Což se některým z nich vůbec nelíbilo a vrátili své děti do běžné školy. Letos už to zkouší jenom se skupinou prvňáků.
Dále znám jednu maminku, která obíhá učitele fyziky a chemie, aby doučili její dceru, protože v rodině se nenašel nikdo, kdo by tyto předměty zvládal. A ještě znám jednu, u níž se o domácím vzdělávání ani nedá hovořit, protože svého pubertálního syna honí po okolních lesích, aby ho alespoň chvilku přinutila doma něco dělat. Obě se ale bojí děti do běžné školy vrátit z obav, že by to už jako druhostupňové vůbec nezvládaly. Co ale s nimi bude dál bůh suď.
Tajnej, tak jsem věnoval svůj čas mezi 4:05AM a 4:35AM tomu, abych prošel vámi uvedené odkazy. Tak k tomu pár vět:
1) Druhý odkaz je pouze textový podklad pro uvedenou infografiku. Bez popisu dat, bez detailů, bez statistik a testování hypotéz. K tomu se tedy netřeba vyjadřovati. Jde pouze o přehled výstupů studie popsané v odkazu prvním.
2) První odkaz je skutečně popisem studie posuzující rozdíly mezi výstupy vzdělávání dětí v celé populaci a dětí, které se vzdělávají doma. Autorem obou textů je stejný autor. Jedná se o člověka, který vystudoval biologii na bakalářské úrovni, zoologii na magisterské a pak si dodělal postgraduál v jakési "science of education". Je zakladatelem neziskové organizace propagující domácí vzdělávání. Živí se tím, že o tom píše, publikuje a přednáší. Jeho osobní zájem na výstupech je tedy zřejmý a pokud by chtěl publikovat v impaktovaných časopisech, musel by uvádět střet zájmů a procházel by o něco komplikovanějším recenzním řízením.
No ale teď k samotné studii. Nejprve odpověď na moji otázku po zohlednění zásadní odlišnosti demografických znaků v obou populacích - odlišnosti zohledněny nejsou. Z toho plyne, že není možné prokázat, zda odlišné výsledky jsou důsledkem odlišnosti demografických znaků, nebo domácím vzděláváním. K těm odlišnostem: Bílá nehispánská populace dětí je v celé populaci zastoupena asi 50%, zatímco ve skupině vzdělávané doma je zastoupení této etnické skupiny 91.7%!!! Dále, drtivá většina dětí vzdělávaných doma pochází z rodin, které mají minimálně 3 děti a alespoň jeden z rodičů vyznává nějakou formu křesťanské víry. Rovněž vzdělání roidčů dětí vzdělávaných doma, je v průměru mnohem vyšší, než v celé populaci. Podíl VŠ vzdělaných rodičů je zhruba trojnásobný u dětí vzdělávaných doma. Navíc v mnohem vyšší míře probíhá vzdělávání dětí v rodinách, v nichž pracuje pouze otec rodiny a matka je s dětmi dlouhodobě doma. Děti vzdělávané doma téměř nikdy nepochází z neúplných, či rozvedených rodin. Tolik k dramatickým rozdílům mezi oběma porovnávanými skupinami.
Druhý a naprosto zásadní problém je způsob administrace testů (ano, celá studie je založena na výsledcích žáků ve standardizovaných testech). Testy jsou totiž vyplňovány dětmi doma a administrátory testu bývají z velké části sami rodiče.
Pokud bych to tedy měl shrnout a převést na maturitní zkoušku u nás, tak nejprve vytřídíme všechny Romy, pak všechny, kteří nepochází z úplných původních rodin, kde jsou rodiče sezdáni, pak vytřídíme náhodně dva ze tří žáků, jehož rodiče nemají VŠ vzdělání a pak je pošleme domu, didaktické testy dáme jejich rodičům a požádáme je, aby ty testy nechali své potomky vyplnit a až je vyplní, testy přinesli zpět.
A nyní výsledky této skupiny porovnáváme s výsledky skupiny bez jakéhokoliv předtřídění, která didaktické testy vyplňuje standardně, v daném čase, bez možnosti konzultace a pod dohledem učitelů. Abych se přiznal, nevím, co taková studie prokazuje. Že rodiče dětem radí? Jedná se tedy o výsledky rodičů? Že jim dávají více času na vyplnění? Že bílá nehispánská populace má mnohem vyšší průměrné výsledky v testech, než třeba populace afroameričanů, nebo hispánců? Že děti vzdělanějších rodičů mají lepší výsledky, než děti rodičů nevzdělaných? Nebo, že je domácí vzdělávání efektivnější, než vzdělávání institucionální? Z vědeckého hlediska je taková studie prakticky bezcenná (snad s výjimkou statistických charakteristik doma vzdělávané populace dětí). Takže ano tajnej, stále jste zmanipulovaným Vavrochem bez představivosti a obchodního ducha. A navíc zůstáváte ignorantem.
Usuzuji tedy, že výsledky toho papíru se nehodí. Překvapení.
Nejde o to, jestli se "výsledky" hodí, nebo ne.
Jde o to, že to nejsou výsledky.
Jsou to vybrané údaje, posbíraná pro PR účely.
Pořád nechápu, proč je zjištění, že domácí škola má lepší výsledky, překvapivé, kontroverzní apod. Neznamená to přeci, že je nutno rušit školu. Mohlo by to znamenat, že některé metody používané v domácí škole by mohly pomoci učitelům ve škole tradiční. Nicméně, toto je, podle všeho, velmi nepravděpodobné, jak poznal John Holt na základě svého celoživotního snažení o reformu tradiční školy. Rozhodl se proto podpořit koncept domácí školy a tím pomoci alespoň těm dětem, které mají to štěstí, že si jeden z jejich rodičů může dovolit zůstat doma a věnovat se jim.
Tajný, neusuzujte a věnujte se příspěvku kolegy Doležela seriózně. Vyvraťte jeho tvrzení a interpretace, oponujte je, zkrátka vyrovnejte se s nimi kvalitně, ne dvojvětým souvětím.
Pane Soukale, u přijímaček jsme měli žáky z různých základek, kteří mají v devítce nový předmět pod názvem matematika pro praxi, matematické praktikum nebo tak nějak. Názvy se lišily, ale náplň zůstala stejná. Celý rok tam provozovali cvičné testy k přijímačkám. Stačí jako dopad?
Tajnej, ta studie ale nedokáže obhájit vaše tvrzení, že domácí škola má lepší výsledky. Jediné, co tvrdí je, že děti vzdělávané doma, dosahují statisticky signifikantně lepších výsledků v sadě standardizovaných testů (které vy tak obdivujete pro jejich schopnost korektně a objektivně změřit výkon studentů), než děti vzdělávané ve škole. Nedokáže ale dát odpověď na to, proč. Jestli je to domácím vzděláváním, etnickým původem, tím, že rodiče dětem při vyplňování testů pomáhají, nebo tím, že prostě průměrný intelekt dětí vzdělávaných doma je statisticky signifikantně vyšší, než v běžné populaci. Mohlo by to znamenat, že některé metody používané v domácí škole by mohly pomoci učitelům v klasické škole, ale také nemusí. Stejně tak může platit, že kdybychom porovnali výsledky doma vzdělávaných dětí se skupinou vybranou stratifikovaným náhodným výběrem z populace dětí vzdělávaných ve škole a posadili je všechny k těm testům v kontrolovaném prostředí, tak děti vzdělávané v běžné škole dosáhnou ještě mnohem lepších výsledků a měli by naopak přejímat rodiče metody učitelů z běžných škol. To prostě nevíme, protože cílem studie není korektní porovnání, ale propagace životních postojů, na výstupu zúžená do plakátku s mračícími se a usmívajícími se dětmi.
Děkuji vám, že dáváte na odiv svoji povrchnost. Není lepší ukázky ignorantství a důsledků nevzdělanosti, než předvádíte vy. Když už to nejste schopen vidět vy sám, alespoň to uvidí čtenáři. Nominální mozek řídící se barvičkami, letáčky, infografikami, lesklostí papíru a slevami v Letňanech. Nominální mozek vystavující tibetskou vlaječku z okénka na Malé Straně, aby se mohl honosit svou domnělou statečností a duchovní hloubkou. A skutečnost? Povrchní, nevzdělaná ovce, přesvědčená o vlastním kritickém myšlení a myšlení v souvislostech na základě propagandy, která je jí předložena a kterou ona nedokáže rozpoznat, protože k tomu prostě nemá aparát. Sebeklam. Nic víc.
"Názvy se lišily, ale náplň zůstala stejná. Celý rok tam provozovali cvičné testy k přijímačkám. Stačí jako dopad?"
No tak sláva.
Pane Stanzele, o čem se vlastně bavíme. Že je spektrum rodičů, které mají děti v domácí škole jiné? Že děti z nízko příjmových, neúplných rodin budou velice pravděpodobně navštěvovat školu tradiční? Zjištění, že děti si v domácím vzdělávání vedou lépe, přeci nemůže být pro nikoho překvapením. Podstatné je, že rodiče, kteří možnosti pro domácí vzdělávání mají a uvažují o něm, mají zpětnou vazbu o agregovaných výsledcích, nejen v ohledu studijních výsledků, nýbrž i ve všude přítomné a kritiky oblíbené otázce socializace/připravenosti pro život.
Pořád nechápu, proč je zjištění, že domácí škola má lepší výsledky, překvapivé, kontroverzní apod.
Tak znovu.
Není to ani překvapivé, ani kontroverzní.
Je to naopak logické.
Odjakživa platilo, že když se dítěti věnuje učitel individuálně, většinou s ním dosáhne lepší výsledky, nežli při "masové" výuce ve třídě.
Kdyby tomu tak nebylo, tak proč by si lidé i dnes platili individuální kurzy a doučování?
Anebo proč by už zmiňovaná šlechta nedopřála svým potomkům kvalitnější společnou výuku, když by tato dávala lepší výsledky?
V tomto případě nejde ale o zjištění, pouze o účelově posbíraná data.
I to by bylo lhostejné, kdyby nedocházelo k zneužití těchto dat pro účely propagace a manipulace. Vlastně propagandy.
Mohlo by to znamenat, že některé metody používané v domácí škole by mohly pomoci učitelům ve škole tradiční.
Samozřejmě. Ihned, jakmile budou rozpočty veřejného školství tak posíleny, aby bylo možné zaplatit každému žákovi jeho učitele, nebo asistenta, můžeme přebírat metody DV jak na běžícím páse.
Rozhodl se proto podpořit koncept domácí školy a tím pomoci alespoň těm dětem, které mají to štěstí, že si jeden z jejich rodičů může dovolit zůstat doma a věnovat se jim.
Čímž obrovsky pomohl školství a vzdělávání jako celku, přispěl ke stírání rozdílů mezi společenskými vrstvami, lepší socializaci a pomoci hendikepovaným, atd.
Zkrátka ke všemu tomu, čím se odpůrci veřejného školství neustále ohánějí při jeho kritice.
Znovu opakuji.
Nemám nic proti domácímu vzdělávání.
Je potřebné a v některých případech dokonce nevyhnutelné.
Veřejné školství nemůže nikdy nahradit - není na to dost zdrojů. Finančních ani lidských.
Vždy půjde o doplňkovou formu pro pár procent populace.
Ale je logické, že když někdo bude podnikat v oblasti podpory homeschoolingu, bude se snažit, aby se jeho potenciální trh zvětšil co nejvíc.
To je hlavní účel podobných "infografik", "studií" a "výzkumů".
Pro 2,5 milionu Američanů se taková "reklama" rozhodně vyplatí.
Když pak někdo u nás chce podobná "fakta z USA" používat pro účely kritiky veřejných škol, vypovídá to spíše o něm.
"Dětské charaktery nemusí být mrzačeny podmínkami obvyklými ve velkokapacitním ustájení zvaným "socializace" neboli kolektivizace a podrobovány slastem pozitivní disciplinace. Naopak mohou zažívat přirozenou socializaci s dětmi a dospělými v nenásilné interakci v závislosti na jejich zájmech, zálibách, potřebách a časových možnostech."
Socializace není kolektivizace. Důvody pro omezení svobody jednotlivce pramení právě ze socializace. A socializace umožňuje dělbu práce, vede k vyšší efektivitě produkce, k vyššímu životnímu standardu, vyšší době dožití, k vyšší kvalitě života a k většímu bohatství. A to nemluvím o tom, že socializace je jednou z přirozených lidských potřeb.
Howe, vy nežijete v přirozeném prostředí. Kdybyste žila, byla byste naopak vystavena mnohem vyšší míře násilné interakce, protože agresivní jedinci by nebyli omezováni obecně vymáhanými pravidly.
"Úspěšnost domácího vzdělávání nekončí na I. stupni. Jak je to možné? Motivací pro volbu domácího vzdělávání je totiž nejčastěji budování zodpovědnosti, takže děti "nezeškolněné" neztratí svou přirozenou potřebu se učit. Informace i interakci s odborníky si spontánně aktivně vyhledávají. Rodiče nemají ambice své děti učit tak, jako je učí učitele ve škole: teď, tady, povinně, poučky, teorie.Rodiny vzdělávající své děti mimo školu, mimo instituci, se často sdružují a využívají nabídky různých odborností mezi sebou. Ten umí to, ten zas ono. Internet dnes také poskytuje dostatek kurzů, informací. Děti vzdělávané doma jsou tedy většinou velmi dobře připravené i na vstup na VŠ."
Ale to jste zase nepochopila. Já nepsal o vlivu domácího vzdělávání na budoucí dráhu dětí, ale o tom, že tato dráha, pokud se nezastaví, jednou musí dojít ke vzdělávání institucionálnímu. Tedy za stávajícíh podmínek. Než se vám podobným podaří prosadit dálkové on-line studium medicíny a elektrotechniky, bez testování kvality výstupu. Pak už to bude asi jedno a každý bude moci být konečně tím, kým chce. A konečně budeme v pohádce. Znáte Život Briana?
"Pane Stanzele, o čem se vlastně bavíme. Že je spektrum rodičů, které mají děti v domácí škole jiné? Že děti z nízko příjmových, neúplných rodin budou velice pravděpodobně navštěvovat školu tradiční? Zjištění, že děti si v domácím vzdělávání vedou lépe, přeci nemůže být pro nikoho překvapením. Podstatné je, že rodiče, kteří možnosti pro domácí vzdělávání mají a uvažují o něm, mají zpětnou vazbu o agregovaných výsledcích, nejen v ohledu studijních výsledků, nýbrž i ve všude přítomné a kritiky oblíbené otázce socializace/připravenosti pro život."
Tajnej, kolega Stanzel vám snad vysvětlí o čem se bavíme, protože já na to evidentně nemám. Jsem ale nucen napsat, že ze studie neplyne ani to, že děti si v domácím vzdělávání vedou lépe. Abychom mohli říci, že skutečně dosahují lepších výsledků, musela by probíhat administrace testu ve srovnatelných podmínkách a kontrolovaně. Představa, že rodičům rozdám testy a klíče k řešení, pošlu je domu, aby si své děti otestovali a výsledky doručili zpět, mi připomíná situaci, kdy učitel po zadání písemné práce opustí třídu a vrátí se za půl hodiny. Hádejte, co se v takové třídě pak půl hodiny děje. Zažil jste někdy? Já ano. Několikrát. Vždy naprosto stejný průběh.
Dětské charaktery nemusí být mrzačeny podmínkami obvyklými ve velkokapacitním ustájení zvaným "socializace" neboli kolektivizace a podrobovány slastem pozitivní disciplinace.
Potřebuje ještě někdo jiný důkaz pro mé tvrzení, že jak pro paní Howe, tak pro veřejné školství bude nejvýhodnější, když od sebe zůstanou co nejdál v prostoru i čase?
Tyto dva světy jsou navzájem nekompatibilní a pokusy o jejich prolnutí musí vždy a zákonitě skončit konfliktem.
Proč mají děti lepší výsledky je dobrá otázka, zejména s ohledem na to, že data ukazují, že v rodinách, kde ani jeden z rodičů není kvalifikovaný učitel, děti dosahují lepších výsledků, než v rodinách, kde tomu tak je.
Další otázkou je, proč, vzhledem k rozšiřujícímu demografickému spektru rodičů dětí v domácím vzdělávání, studijní výsledky statisticky alespoň mírně neklesají.
Příjmově jsou rodiny ve středním pásmu, ovšem co se týká vzdělání, jsou vysoce nad průměrem.
Prostředky, které rodiny vynakládají na domácí školu nejsou nijak vysoké, rovněž tendence předplatit balíčkové před-připravené programy není nijak výrazná.
Výsledky jednoduše ukazují, že děti v domácím vzdělávání dosahují znatelně lepších studijních výsledků (zjistitelných standardizovanými testy, pozn TU) než děti v tradičních školách. na druhé straně, může být něco na typické praxi a povaze domácího vzdělávání, co zapříčiňuje v průměru vyšší studijní výsledky, než tradiční škola. J. Holt před třiceti lety navrhl kormidelníkům vzdělávání, aby zvážili, které tyto ingredience mohou být a jak by teoretici i praktici v tradičním vzdělávání mohli tyto poznatky kolegů v domácím vzdělávání využít.
https://www.nheri.org/AcademicAchievementAndDemographicTraitsOfHomeschoolStudentsRay2010.pdf
na druhé straně, může být něco na typické praxi a povaze domácího vzdělávání, co zapříčiňuje v průměru vyšší studijní výsledky, než tradiční škola.
Určitě ano.
A určitě právě tohle stojí za výzkum a hledání.
Řekl bych, Tajný, že kdybyste se na tento moment zaměřil a napsal třeba článek o tom, které prvky z domácí výuky a jak by se daly aplikovat v běžných školách, udělal byste pro žáky a školní vzdělávání mnohem víc, nežli svými neustálými útoky na učitele a vzdělávací systém.
A naše diskuse by konečně začaly mít smysl.
Které prvky z domácího vzdělávání aplikovat v běžných školách... No, asi ten nejzákladnější prvek je ten, že děti učí lidé (rodiče) jejichž prioritou je dítě samotné a to i navzdory nezdarům či nižším studijním dispozicím. Takzvaný individuální přístup k děcku neznamená možnost s dítětem sedět osamotě a soustředit se výhradně na něj, nýbrž spočívá ve vnitřním nastavení vzdělavatele, ve vnitřním přístupu učitele k dětem, který se kvalitou blíží tomu rodičovskému. Rodič udělá vše pro to, aby jeho dítě uspělo, za každou cenu; nikdy nepřestane hledat způsoby, jak věci co nejlépe vysvětlit, jak zpřístupnit látku podle individuálního nastavení a schopností dítěte.
Tento přístup není limitován počtem dětí ve skupině, jelikož i početnou třídu lze pomyslně rozdělit na skupiny dětí s podobným způsobem a rychlostí pochopení věcí a tomuto výuku uzpůsobit. Jinými slovy, v centru zájmu vzdělavatele je žák a jeho výukové potřeby, nikoli objem předepsané látky a časový harmonogram, kterého se musí držet, jinak... Tzn svobodu v tom, jakým způsobem, jak dlouho a které učivo probrat tak, aby bylo dosaženo cíle a to bez ohledu na svazující a měnící se požadavky zavedeného systému, s ohledem jen a pouze na vzdělávací a výchovné potřeby žáka.
Tajný, víte co?
Jděte do háje.
Právě jste jasně dokázal, že jediné o co Vám skutečně jde, je prudit.
Poste.restante, nevím sice, na základě čeho jste diagnostikoval můj modus operandi, ale budiž. Jdu do lesa. Je hezky.
.........Takzvaný individuální přístup k děcku neznamená možnost s dítětem sedět osamotě a soustředit se výhradně na něj, nýbrž spočívá ve vnitřním nastavení vzdělavatele, ve vnitřním přístupu učitele k dětem, který se kvalitou blíží tomu rodičovskému.........
Děkuji TU, že jste mě rozesmál, až mi tekly slzy. Vy jste asi moc postižených neučil, že? Tohle by vám bylo totiž platné jako mrtvému zimník.
Totéž s vašim komentářem o počtu žáků. Tak já vám pár svých klientů pošlu a tak za dva měsíce si pohovoříme, jo?
Jo, fakt raději běžte do lesa. Srnám ty vaše výplody nevadí.
Domnívám se, že tyto ideologické výplody by se zajídaly i těm srnkám.
Až bude ve zprávách o masovém úhynu srn v českých luzích a hájích, budeme vědět, že tam byl TU.
Paní Karvaiová, to jsem rád. Smích léčí. Jinak, povídačky typu, realita je jiná, na ideologické výplody vám nesednu apod, jsou zde typické a platí jen do té doby, než se ty "ideologické výplody" úspěšně aplikují a v realitě přináší výsledky. Což se děje. Sice ne často, ale děje.
Skutečnost, že je vám koncept individuálního přístupu učitele k žákům ve škole natolik cizí, vypovídá o mnohém, nezoufejte však, nejste v tom zdaleka samy.
Nee, velky omyl. Muj styl individualniho pristupu se zcela mijims tim vasim. Za individualni pristup, na rozdil od vas, povazuji soustavnou mravenci praci s jednotlivymi zaky. Coz jde v malem kolektivu. Ve velkem je to nesmirny problem. A neradte a nemoralizujte, delam individualnimpraci cely svuj profesni zivot.
Tajnej, stále jste se nevyrovnal s mými argumenty ohledně té propagandistické studie. Z čeho tedy vycházíte, když tvrdíte, že metody domácího vzdělávání vedou k lepším výsledkům? Stále jste to ničím nepodložil. Jen jste nakopíroval odkaz, aniž byste si to pořádně přečetl a kriticky to zhodnotil. Předvádíte typický projev pseudovzdělance, který je produktem vámi propagovaného pseudovzdělávání. Instantní rádobyvzdělání založené na mávání vygooglovanými moudry, bez vlastní schopnosti cokoliv ověřit, zhodnotit, čemukoliv porozumět. Je ostuda, že někdo takový může učit.
Dobrý večer všem, je mi líto, průběžně koukám na mobilní data, ale nestíhám reagovat. Věnuji se seniorům.
Chci však nyní alespoň napsat, že nejsem zastánce žádné konkrétní formy vzdělávání, byť vnímám u některých typů jisté benefity. Vysvětlím proč. Zajímá mě jiná okolnost, která je pro mě podstatná.
Ad TU: "Které prvky z domácího vzdělávání aplikovat v běžných školách - prioritou je dítě samotné a to i navzdory nezdarům či nižším studijním dispozicím. Takzvaný individuální přístup k děcku neznamená možnost s dítětem sedět o samotě a soustředit se výhradně na něj, nýbrž spočívá ve vnitřním nastavení vzdělavatele, ve vnitřním přístupu učitele k dětem, který se kvalitou blíží tomu rodičovskému. Rodič udělá vše pro to, aby jeho dítě uspělo, za každou cenu; nikdy nepřestane hledat způsoby, jak věci co nejlépe vysvětlit, jak zpřístupnit látku podle individuálního nastavení a schopností dítěte."
Podepsala bych všemi deseti. Dokonce tvrdím, že tento pohled je možné aplikovat v různých formách vzdělávacích systémů. Jde o to, zda je učitel emapatický a má děti rád jako své vlastní(u těch vlastních je to nepoměrně jednodušší, neb od toho jsou mateřské a otcovské hormony, aby nás povzbuzovaly v překonávání problémů s našimi dětmi). S vlastními dětmi máme neskonalou trpělivost a jsme připraveni jim pomáhat,s cizími už tolik ne... Vím, že je velmi těžké se takto chovat k dětem, neb je jich ve třídě obvykle mnoho. Zároveň však tvrdím, že něco jiného je mít "individuální přístup k žákovi - dle oficiální rétoriky" (představuji si pod tímto pojmem např. situaci, kdy zadávám žákovi dílčí úkoly, protože je šikovný, stíhá, může se rozvíjet individuálně rychleji než ti ostatní a já mu to umožním a potencuji jej)a že něco jiného je schopnost rozvíjet potenciál KAŽDÉHO - tj. jakkoliv nadaného žáka prostřednictvím trpělivosti, klidu a empatie. Dokonce to jde ještě dál - je možné potencovat žáka problematického, neboť jde většinou odhalit, že jeho problémy nějak souvisí s tím, co zažil (ach ten Freud). Neříkám, že to vždy dokážu ve třídě, v níž je 32 studentů (takové třídy běžně učím, nepovažuju však ten počet za správný - už Masaryk říkal, že to není v pořádku). Ale vím, že se o "vhled" vůči svým svěřencům budu snažit za každých okolností a že radost, která přichází poté, co vidím, že se "chytly" i děti, u kterých bych to nepředpokládala, je nepřekonatelná. A jsem ráda, když vím, že ke mně chovají důvěru jako k sobě vlastnímu. To se pak věci začnou odvíjet jinak. Nechci tady glorifikovat své zkušenosti, ne vždy se to daří. Jsem však šťastna za každou situaci, která mi v mém učitelském poslání dává smysl. Poznání je jedna strana mince našeho života. Tou druhou je naše schopnost fungovat ve vztazích mezi lidmi a aspoň se snažit o to, činit je přijímanými a spokojenými :-)
Na závěr snad jedna poznámka - za tyhle vize se opravdu nestydím, bez ideálů by mi lidský život připadal plochý a pragmatický :-)
...a sorry za překlepy,chyby a mezery, nebudu vypisovat, it´s too late...
Takzvaný individuální přístup k děcku neznamená možnost s dítětem sedět o samotě a soustředit se výhradně na něj, nýbrž spočívá ve vnitřním nastavení vzdělavatele, ve vnitřním přístupu učitele k dětem, který se kvalitou blíží tomu rodičovskému.
Což se ve skupinách o třiceti žácích realizuje tak snadno... - Sancta simplicitas
No, asi ten nejzákladnější prvek je ten, že děti učí lidé (rodiče) jejichž prioritou je dítě samotné a to i navzdory nezdarům či nižším studijním dispozicím.
...jediné o co Vám skutečně jde, je prudit.
nevím sice, na základě čeho jste diagnostikoval můj modus operandi, ale budiž
To je prosté, milý Watsone.
A tím jako naznačujete, že pro stávající učitele veřejných škol tomu tak není?
Že pro ně není žák tou hlavní prioritou?
Jistě, určitě ne u všech.
Ale troufnul bych si tvrdit, že většina učitelů dělá svou profesi proto, že je těší a baví právě to, že mohou pomoci konkrétnímu žáčkovi posunout se o kousek dál, poznat víc, rozvinout jeho potenciál.
A obzvláště na prvním stupni a u tzv. "speckařů" si myslím, že je tato motivace rozhodující.
Není sporu o tom, že tento zájem o žáka bude asi u jeho vlastních rodičů mnohem, mnohem větší.
Jenže, celá otázka zněla:
"které prvky z domácí výuky a jak by se daly aplikovat v běžných školách"?
Já přece nechtěl nic hned. Vyzval jsem Vás, Tajný, abyste napsal článek. Asi nikdo snad neočekává, že tak učiníte na počkání.
Je čas na přemýšlení, na úvahy. Na hledání nějakého skutečně reálného způsobu, nebo metody, která by se opravdu dala použít v běžné třídě, běžné školy. Nebo aspoň se zamyslet, co by se mělo ve veřejném školství změnit, aby metody homeschoolingu použít šly.
A Vy hned "vypálíte" individuální přístup.
Tak to jsem překvapením úplně dosedl na zadek.
Jednak mi tedy povyprávějte, jak tohle chcete uplatňovat v běžné školní praxi.
Zavedeme psychotesty u adeptů učitelské profese, abychom zjistili, zda děti opravdu milují? (Ale zase ne až tak moc.)
Nebo budeme organizovat kurzy pro běžné i úplně vyhořelé učitele, jak mají mít "děti na prvním místě"?
Jak chcete, do háje, zvýšit zájem o žáky?
Když i ti, kteří by chtěli, mají při jednohodinové dotaci předmětu cca 1 minutu na každého?
Ale hlavně, když jste nic jiného, kromě téhle pohádkové vize neuvedl, mám tomu rozumět tak, že nic jiného ani neumíte vymyslet?
To chcete abych vážně uvěřil, že člověk, který zde několik let píše filipiky proti učitelům a českému veřejnému školství,
člověk, který tady několik let vášnivě obhajuje alternativní školství včetně domácího vzdělávání,
člověk, který se tady ohání zájmy žáků a "bojuje proti zrůdnostem" běžné školy,
že tento člověk není schopen napsat nic víc, nežli takovou SAMOZŘEJMOST?
Úplnou trivialitu, která by napadla absolutně každého, včetně toho, kdo o homeschoolingu v životě až doteď neslyšel?
To si přece nelze vysvětlit jinak, nežli jako záměrnou provokaci.
Anebo se pletu.
Tedy, pokud tomu tak opravdu je a Tajný učitel neumí napsat nic jiného, pak se hluboce omlouvám. Pak nešlo o provokaci, ale zřejmě jen "o nedostatek fantazie". Taková možnost mne opravdu nenapadla.
Tak já se ho ptám, co by šlo z homeschoolingu uplatnit ve veřejné škole a on "vymyslí" leda tak "zájem o žáka". Fakt bomba. :-(
"Zklamal jsi mne, šejku Peterko."
Jo, a ještě jedna poznámka.
Tajný, prozradím Vám fakt, který Vám ještě asi dosud unikal.
Víme, že někteří lidé děti mají rádi a někteří zas tak moc ne.
Ti první se tak nějak z podstaty svého naturelu o ten individuální přístup budou vždycky snažit.
Ti druzí možná taky. Jen jejich motivace nebude empatie, ale třeba jen profesionální hrdost.
Ve skutečnosti ale to, zda žáci něco budou umět (třeba tu násobilku), s vnitřní motivací učitele souvisí jen nepřímo.
Viděl jsem totiž lidi, kteří sice měli strašně rádi děti a snažili se o individuální přístup k nim, ale byli natolik neschopní, že přes veškerou svou snahu nedokázali děti naučit téměř nic. (V několika případech to byla jen nezkušenost.)
A viděl jsem učitele, kterým byli žáci a jejich individuality naprosto ukradené, (nebo to tak aspoň působilo), ale byli to takoví "fachmani", že jejich žáci na ně dodnes vzpomínají, jak skvěle dokázali učit a naučit.
Jistě, nejlepší je, když se v jedné osobě učitele skloubí skvělá profesionalita s hlubokým lidstvím, empatií a zájmem o osobnost žáka. O tom není sporu.
Také si všimněte, že čím vyšší stupeň vzdělání, tím menší míru empatie u učitele očekáváme. V mateřské školce chceme hlavně, aby paní učitelka byla na děti hodná. Na vysoké škole chceme hlavně to, aby přednášející byl odborníkem ve svém oboru, kapacita. Chraň bůh, aby studenty hladil po vláskách a vyptával se jich na bebí.
"A viděl jsem učitele, kterým byli žáci a jejich individuality naprosto ukradené, (nebo to tak aspoň působilo), ale byli to takoví "fachmani", že jejich žáci na ně dodnes vzpomínají, jak skvěle dokázali učit a naučit."
No to je tím, že někteří rodiče, jejichž mozky byly nadány pouze tzv. opičí láskou, se domnívají, že dítěti nejvíce prospívají, když ho nehodnotí, a když ho nechají si dělat, co chce. Často je tento typ "výchovy" dsůledkem nějakých vlastních traumat rodičů z jejich dětství.
poste.restante,
míjíme se, jak jinak. Individuální přístup k děcku, neznamená babičkovské sentimentální rozmazlování. Také jsem potkal učitele, kteří sami sebe vnímali jako rozené Ámose, kteří mají děti nadevše rádi a skutek utek. Tak odešli dělat něco jiného. Ufňukaný pedocentrizmus je k ničemu. Rodič přeci také nemůže být sentimentální foukač bebí, pokud chce v rodině přežít. Pokud jim je, děti mu záhy přerostou přes hlavu. Budujete zde zase pracně nějaký koncept, abyste ho mohl vyvrátit.
Nicméně, Vaše věta Jistě, nejlepší je, když se v jedné osobě učitele skloubí skvělá profesionalita s hlubokým lidstvím, empatií a zájmem o osobnost žáka. O tom není sporu. je pěkná. To je přesně to, čeho je potřeba. Jak však ukazují data z domácí školy, vystudované učitelství, pokud jej vnímáte jako vysokou profesionalitu, není podmínkou, dokonce může být překážkou. Vnitřní motivace není dána bezvýhradnou všeodpouštějící láskou k dětem, ale hlubokým pocitem odpovědnosti za úspěch žáků, navzdory nedobrému rodinnému zázemí, nedostatku ambice, průměrným studijním dispozicím apod.
Abychom se vrátili k domácí škole. Škola je, jako každá státní instituce, otevřená státním nešvarům, rutinérství, tradicionalizmu,"optimalizaci" pracovního vytížení, falešné kolegialitě, tzv učitelskému nadhledu a podobným jevům, které jsou součástí důvodu, proč někteří vzdělaní rodiče volí domácí školu, nebo zakládají školy své. Vše záleží na vedení a učitelích každé školy. Protože jsou tyto podmínky nepředvídatelné, vedení a učitelé se často mění a s nimi přístup k dětem a rodičům, rodiče sází na jistotu ve smyslu, když chceš mít něco uděláno pořádně, udělej si to sám. Není se čemu divit.
Jo a zájem o žáka není triviální samozřejmostí. Bohužel.
zájem o žáka není triviální samozřejmostí
Zájem o žáka ne.
Ale jako příklad "něčeho", co lze snadno přenést z prostředí "domácí školy" do školy veřejné, je to trivialita přímo ukázková.
Už to zase začíná:
Budujete zde zase pracně nějaký koncept, abyste ho mohl vyvrátit.
Nic nebuduju a už vůbec nic nevyvracím.
Jen jsem uvedl příklady a na nich není žádná konstrukce důkazů, ani vyvracení postavena.
Jak však ukazují data z domácí školy, vystudované učitelství, pokud jej vnímáte jako vysokou profesionalitu, není podmínkou, dokonce může být překážkou.
Nic takového "data" neukazují.
Opakovaně Vám to zde bylo vysvětlováno.
Kolega Doležel Vás osobně vyzval a Vy jste se s jeho argumenty nevyrovnal.
Vnitřní motivace není dána bezvýhradnou všeodpouštějící láskou k dětem, ale hlubokým pocitem odpovědnosti za úspěch žáků, navzdory nedobrému rodinnému zázemí, nedostatku ambice, průměrným studijním dispozicím apod.
No a v čem se tu liší obě prostředí? Mírou?
Věnují se "homescholingu" tam, kde je nedobré rodinné zázemí? - Těžko. Ale srovnáváte lehko.
Vše záleží na vedení a učitelích každé školy.
To je tak obecné tvrzení, že s ním "nemůžete udělat chybu".
Jenže když z něho vyvodíte
rodiče sází na jistotu ve smyslu, když chceš mít něco uděláno pořádně, udělej si to sám
tak Vám něco dost podstatného chybí, že?
Pro mne je to tak, že škola jako instituce by si měla uvědomovat, že dítě potřebuje péči dobré rodiny, která mu nejlepší možný rozvoj poskytne formou homeschoolingu. Pokud to není z nějakého důvodu možné, měla by se škola chovat tak, jakože se snaží tento homeschooling v podstatě nasimulovat, aby dítě nebylo poškozené tím, že se nemůže rozvíjet ideálně (tj v dobrém rodinném zázemí).
Bohužel je to v mnoha školách tak, že zájem o žáka je až na místě po zájmu o splnění učiva (RVP, ŠVP), přizpůsobení se potřebám nepřirozeně sestaveného kolektivu, nepřirozeně nastaveným předmětům, vyhořelým či jinak znevýhodněným učitelům atd atd
Proto je dobré se nad inspirací homeschoolingu a jeho kvalitách zamýšlet a prosazovat takové prostředí školy, které by se mu nejvíce blížilo, například ve Finsku o tom takto přemýšlí.
V zájmu žáka není získávat "kompetence" podle ŠVP?
ad zájem o žáka. Ale jako příklad "něčeho", co lze snadno přenést z prostředí "domácí školy" do školy veřejné, je to trivialita přímo ukázková.
Nenapsal jsem "snadno". Trivializujete vy.
Nic nebuduju a už vůbec nic nevyvracím.
Jen jsem uvedl příklady a na nich není žádná konstrukce důkazů, ani vyvracení postavena.
Budujete a vyvracíte
Strašák. Mylně odvozujete, že individuální přístup k dětem = "mít strašně rád děti/děti milovat"
Viděl jsem totiž lidi, kteří sice měli strašně rádi děti a snažili se o individuální přístup k nim, ale byli natolik neschopní, že přes veškerou svou snahu nedokázali děti naučit téměř nic. (V několika případech to byla jen nezkušenost.)
Což vzápětí vyvracíte
A viděl jsem učitele, kterým byli žáci a jejich individuality naprosto ukradené, (nebo to tak aspoň působilo), ale byli to takoví "fachmani", že jejich žáci na ně dodnes vzpomínají, jak skvěle dokázali učit a naučit.
Jak však ukazují data z domácí školy, vystudované učitelství, pokud jej vnímáte jako vysokou profesionalitu, není podmínkou, dokonce může být překážkou.
Nic takového "data" neukazují.
Ó ano pane, ukazují. Studijní výsledky dětí v rodinách, kde ani jeden z rodičů není kvalifikovaný učitel, jsou kupodivu lepší, než v rodinách, kde tomu tak je.
Doležel zřejmě tvrdí, že se neví-není výzkumem dokázáno-proč jsou výsledky žáků v domácím vzdělávání signifikantně vyšší, než výsledky žáků ve škole. S tím souhlasím. Není dokázáno proč. Ví se, že tomu tak je. Ví se, že jejich rodiče jsou příjmově v průměru a vzdělanostně nad průměrem. Ví se, že žáci jsou většinou z bílých neporušených rodin. Neví se, jaké jsou objektivní studijní předpoklady dětí v DV. Zřejmě badatelé neudělali testy IQ. Třeba příště. S jakými argumenty se mám vyrovnat? Mohu se domnívat, že není potřeba výzkumu, aby se dokázalo, že míra zájmu o úspěch dítěte, je v rodině větší, než ve škole? Že z toho plyne úměra, míra vynaloženého úsilí=odpovídající výsledky?
"rodiče sází na jistotu ve smyslu, když chceš mít něco uděláno pořádně, udělej si to sám"
Rodiče, kteří si to mohou dovolit a kterým na tom velmi záleží, nebudou sázet na pravděpodobnost, že učitelé, kteří dostanou jejich děcko do rukou, budou dobří a že vedení školy se postará o to, aby dobří byli. Sám jste někde psal, že vzdělání svých dětí doma pravidelně doplňujete. Já také. Mohu spekulovat, že, kdybyste nerad učil a mohl si to dovolit, zvážil byste, alespoň částečně, domácí vzdělávání také? Já téměř určitě ano.
Budujete a vyvracíte
Strašák. Mylně odvozujete, že individuální přístup k dětem = "mít strašně rád děti/děti milovat"
Ale pendrek. Jen jsem zjednodušil popis všech možných situací, které mohou nastat kombinací parametrů - zájem/nezájem + dobrý/špatný učitel => dobré/špatné výsledky + dobrý/špatný pocit žáka na dvě v podstatě extrémní varianty. Abych to zjednodušil a urychlil.
"Mít strašně rád" byla jen zkratka empatického přístupu.
No a mít zájem = snažit se být empatický, chápat, atd.
Bojujete s konstrukcí, kterou neobhajuji a ani netvrdím.
Jak říkám, šlo o zjednodušující zkratku.
Nenapsal jsem "snadno". Trivializujete vy.
Dobrá, nenapsal jste "snadno". Mění to něco?
Vážně nic jiného nemáte? Nejste schopen?
Ó ano pane, ukazují.
Jistě. Data z nenáhodného vzorku, porovnávaná s náhodným vzorkem něco dokazují.
Člověče, kde jste studoval? Technika to být nemohla.
To je porovnávat vzorek oblečení v armádních skříňkách se vzorkem náhodně vybraných šatníků, a zjistit, že v armádě se častěji mezi oděvy vyskytují barvy zelená, hnědá a khaki.
Už 6.5 v 11:27 jsem napsal:
TU: Pořád nechápu, proč je zjištění, že domácí škola má lepší výsledky, překvapivé, kontroverzní apod.
Tak znovu.
Není to ani překvapivé, ani kontroverzní.
Je to naopak logické.
Odjakživa platilo, že když se dítěti věnuje učitel individuálně, většinou s ním dosáhne lepší výsledky, nežli při "masové" výuce ve třídě.
Kdyby tomu tak nebylo, tak proč by si lidé i dnes platili individuální kurzy a doučování?
Anebo proč by už zmiňovaná šlechta nedopřála svým potomkům kvalitnější společnou výuku, když by tato dávala lepší výsledky?
Takže ještě jednou, speciálně pro Vás.
Je logické, že výsledky homeschoolingu budou lepší, nežli u žáků veřejné školy.
Bylo by naopak podezřelé a divné, kdyby tomu tak nebylo.
Ale k tomu, abyste mohl jen na základě publikované infografiky učinit závěr, že
"pedagogické vzdělání není ku prospěchu, ale naopak na škodu",
nemáte dost podkladů. Že to nechcete uznat, je jiná věc.
Minimálně třeba nevíte, zda a kolik dětí doučovali v konkrétním předmětu nikoliv rodiče, ale "najatí profesionálové". Jistě, je to jen spekulace. Ale vyvraťte ji.
Sám jste někde psal, že vzdělání svých dětí doma pravidelně doplňujete.
To bylo trochu jinak. Psal jsem, že jsem třeba doučoval syna některým oblastem, které na gymnáziu neměli v pro něj potřebné míře, jako programování a tak.
A samozřejmě, že u všech dětí sleduji jejich výsledky a když registruji nějaké jejich neznalosti, snažím se jim pomoci. Mám tu výhodu, že mohu.
Mohu spekulovat, že, kdybyste nerad učil a mohl si to dovolit, zvážil byste, alespoň částečně, domácí vzdělávání také? Já téměř určitě ano.
Pokud je to myšleno tak, že kdybych byl milionář, zaplatil bych dětem domácí učitele, nebo je učil sám?
Pak nikoliv. Chtěl bych, aby poznaly běžné prostředí a naučili se v něm žít. Třeba se i vyrovnat s šikanou a ne právě inteligentními spolužáky. (Mně to prospělo.)
Ale samozřejmě bych jim zaplatil a poskytnul mnoho navíc, třeba jazykový pobyt v zahraničí.
Ale hlavně bych jim dal mnohem víc svého vlastního času.
"Doležel zřejmě tvrdí, že se neví-není výzkumem dokázáno-proč jsou výsledky žáků v domácím vzdělávání signifikantně vyšší, než výsledky žáků ve škole. S tím souhlasím. Není dokázáno proč. Ví se, že tomu tak je. Ví se, že jejich rodiče jsou příjmově v průměru a vzdělanostně nad průměrem. Ví se, že žáci jsou většinou z bílých neporušených rodin. Neví se, jaké jsou objektivní studijní předpoklady dětí v DV. Zřejmě badatelé neudělali testy IQ. Třeba příště. S jakými argumenty se mám vyrovnat? Mohu se domnívat, že není potřeba výzkumu, aby se dokázalo, že míra zájmu o úspěch dítěte, je v rodině větší, než ve škole? Že z toho plyne úměra, míra vynaloženého úsilí=odpovídající výsledky?"
No, pokud jsem správně četl, tak tam o tom, že by byly rodiny dětí vzdělávaných doma příjmově v průměru nic není. Je tam pouze zmínka, že se neliší mediány, což zdaleka není totéž, ale to by zase tajnej musel znát pojmy, jejichž biflování kritizuje. Další věc, a to s mnohem větším reálným dopadem, je skutečnost, že mnohem větší podíl rodin vzdělávaných doma je jednopříjmových. Čili ano, medián příjmu domácnosti je skoro stejný, ale v případě rodin, kde vzdělávají děti doma, to znamená, že jde o jeden příjem, zatímco v případě ostatních rodin, to jsou mnohem častěji dva příjmy. A to je podstatný rozdíl. Rodiny, které vzdělávají děti doma tedy sice nebudou mít vyšší příjmy, ale rozhodně budou mít vyšší životní standard, protože je v domácnosti člověk, který může plně věnovat svůj čas rodině a dětem.
Tajnej, nemusíte dělat IQ testy. Stačilo by, kdyby autoři porovnávali výsledky skupiny dětí z domácího vzdělávání s náhodn vybranou skupinou dětí z institucionálního vzdělávání, která by ale měla shodné demografické, etnické a socio-ekonomické znaky. Dále by se musely testy administrovat v obou skupinách za stejných podmínek. Pak teprve byste mohl po statistickém vyhodnocení říci, že na této skupině dětí funguje domácí vzdělávání lépe, než vzdělávání institucionální. A to ještě ne úplně na sto procent. K tomu máte ale sakra daleko. Rozumím, že víra, či přání je ve vašem případě otcem jakékoliv myšlenky, nicméně bohužel, ani jedno není žádným argumentem.
oprava
poste.restante, chcete-li se pouštět do sémantické ekvilibristiky..
Data z nenáhodného vzorku, porovnávaná s náhodným vzorkem něco dokazují.
Data, nikoli z infografiky, ukazují, že děti v domácím vzdělávání z rodin, kde ani jeden z rodičů není vystudovaný učitel, dosahují lepších testových skóre, než děti v domácím vzdělávání z rodin, ve kterých je jeden z rodičů vystudovaným učitelem. Nevím, co to znamená. Třeba nic. Třeba něco. Třeba mají hordy placených učitelů podávajících si dveře. Nicméně, zřejmě je to tak.
Zdá se, že i v oblíbené oblasti socializace mají děti v domácím vzdělávání navrch. Třeba je to tím, že jim "šlechta" zaplatí hordu námezdních kamarádů, nevím.
Zájem o dítě není samozřejmostí, naopak, je na počátku a na konci vzdělávání. Determinuje výsledky práce. Determinuje atmosféru ve škole. Determinuje kvalitu spolupráce s rodiči. Determinuje kvalitu vztahů mezi učiteli. Takže ne, "nic lepšího nemáte", ale, nic lepšího není.
9. května 2017 13:19
Okomentovat