Stanislav Štech: Existují děti, u kterých zjistíme, že ani s maximálním opatřením není v jejich zájmu, aby byly v běžné třídě

„ Je třeba jasně říci, že existují děti, u kterých zjistíme, že ani s maximálním opatřením není v jejich zájmu, aby byly v běžné třídě. Metody, jak pracovat s žáky, jsou ale různé. Mohou klidně sedět vzadu, ale s asistentem. Neruší pak ostatní. Někdy se kritizuje, že je to vlastně segregace, jen přenesená dovnitř škol. Když se vytvoří skupinka dětí se stejnými potížemi a pracuje se s ní mimo, není to nic, co by bylo proti duchu inkluze. Metody vnitřní diferenciace existovaly vždy a v určitých případech to může pro dítě být i pozitivní. Někdy to může být ku prospěchu, někdy špatně. Důležitá je ale součinnost všech – rodiny, školy a školských poradenských zařízení,“ říká náměstek ministryně školství Stanislav Štech v rozhovoru o fungování inkluze v praxi a poradnách pro Lidové noviny.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Stanislav Štech (twitter.com)

A jak hodnotíte dosavadní fungování inkluze v praxi?

Jediné potíže jsou dány tím, že je možné rozložit opětovné vyšetření dětí až na dva roky. Rodiče a někdy i školy žádají poradenská zařízení, aby to provedla hned. To vytváří samozřejmě tlak na poradny, jejich kapacity, na potřebu administrativních pracovníků, kteří v nich leckdy nejsou. Došlo k přetlaku. Jenom za pět měsíců je kolem 20 tisíc rediagnostikovaných a prakticky 9 tisíc přišlo nově. To je obrovské číslo.

Kdy se tedy poradny dostanou do normální fáze?

Průměrný počet reálných klientů poraden se zvýšil z 200 na 300, v některých regionech i více. Nárůst je tedy evidentní. Zařídili jsme dvakrát za sebou dotační program k navýšení prostředků oproti roku 2015, tedy před začátkem inkluze. Dnes je až o 14 procent víc financí právě jen pro školská poradenská zařízení. Neumím říct, na kolik nových zaměstnanců se to dá přepočítat, v některých případech jde o zkrácené úvazky. Říct, kdy budou poradny plně saturovány, je těžké... Dá se čekat, že zmírnění požadavků nastane, jakmile se všichni žáci převedou do nového systému.

Jsou poradny dobře centrálně řízeny?

Otevřela jste problém, který je promě bolavý již 17 let. Kraje zřizují, kraje vytvářejí síť. Jediné, co zbývá centru, je veškerá zodpovědnost za to, co se nepovedlo krajům. Dříve si řada rodičů stěžovala a psala na ministerstvo „tady máte vyšetření z poradny, takové hrůzné doporučení, udělejte s tím něco“. Nešlo s tím nic dělat. Řekl bych, že centrální řízení ze zákona není možné nebo je jen nepřímé a je vesměs metodické. Je to do značné míry záležitost krajských úřadů jako zřizovatelů.


Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání Lidových novin