V chladnějších měsících část dne prváci a druháci z malotřídky tráví ve školní budově, teď už se ale blíží čas, kdy budou trávit celé dny venku. Největším limitem činností pod širým nebem je výuka psaní u prváků. V lesní škole ho ale respektují. „To je důvod, proč jdeme dovnitř. Venku sice máme stoly s lavicemi, ale už to nevyhovuje. Děti potřebují pro správné návyky při psaní ideální podmínky,“ vysvětluje ředitel základní školy Devětsil František Zimmel. Reportáž o „lesní škole“ přinášejí Lidové noviny.
František Zimmel (skoladevetsil.cz) |
Každé z dětí dostane prostor, každý názor tu berou, není slyšet zlehčování žádného z pohledů na věc. „Zakládáme si na přístupu založeném na vzájemném respektu, panuje tu vzájemná úcta,“ potvrzuje skutečnost Zuzana Jasanová, která má i krátkou zkušenost s pedagogickou činností na klasické základce. S tou je lesní škola podle ní nesrovnatelná hlavně kvůli počtu dětí ve třídě. „...Zde máme devět dětí, věnujeme se jim individuálně, na všem se domluvíme,“ říká.
Od počtu dětí ve třídě se odvíjí i vztah učitel–žák. Je daleko intenzivnější než v běžné škole, důležitý je osobnostní profil pedagoga, říká Zimmel, který je původním povoláním psycholog. „Průvodce musí být usazený ve svém životě, aby byl pro děti dobrým vzorem, protože tady do značné míry vychovává,“ říká ředitel lesní školy. Člověk, který tu učí, musí být otevřený intenzivním vztahům s dětmi i rodiči, je to svým způsobem komunita, do které musí být průvodce ochotný vstoupit a žít jí, dát se jí celý.
Celý text naleznete v dnešním vydání Lidových novin
0 komentářů:
Okomentovat