„Vzdělání, které člověk dostává na českých pedagogických fakultách, je z devadesáti procent zbytečná ztráta času. Nejdůležitější jsou osobnostní a sociální kompetence učitele a něco takového se obecně špatně učí v umělém, třeba i akademickém prostředí. Někteří lidé jsou rození učitelé. Nemusí se moc připravovat, začnou učit a už jim to jde. Já si ale nemyslím, že patřím do této kategorie. Možná umím děti nadchnout, ale takové věci jako autorita učitele či vedení třídy jsem se musel naučit, “ říká v rozhovoru pro Lidové noviny Pavel Kraemer, učitel a zakladatel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Pavel Kraemer (youtube.com) |
Když jste byl ještě žák, nebo když jste už učil? Jako žák jsem bohužel neměl štěstí na učitele. Byl jsem k nim dost kritický. Na druhou stranu jsem dostával dobré známky, takže jsem neměl žádné problémy. Pak mě ještě při studiu oslovili učitelé jedné waldorfské školy, kteří potřebovali někoho na jazyky, a začal jsem dost nečekaně učit. Ve waldorfském hnutí jsem pak zůstal sedmnáct let.
Můžete waldorfské školství pro nezasvěcené přiblížit?
Waldorfské školy mají dost podrobný učební plán, v čemž se vlastně neliší od škol tradičních. Je tam jasně dané, co se učí v první třídě, co ve druhé a tak dále. Na rozdíl od běžné školy však nevnucuje dětem vědomosti dospělých, ale vychází z vývojové psychologie. To znamená, že v první třídě se učí to, co je dětem v tom věku nejbližší, co nejlépe pochopí, co je nejvíce zajímá. A to takovou formou, která je pro ně vhodná. Ve třetí nebo ve čtvrté třídě se ta forma vzdělávání radikálně proměňuje, protože i děti se proměňují. A podobně se všechno mění v období puberty.
Když člověk sleduje první třídu waldorfské školy, získá dojem, že tam děti například ve čtení spíš jakoby brzdí než popohánějí k lepším výkonům.
Snaha v nižších třídách příliš netlačit na děti je společná víceméně všem alternativním proudům, ale myslím, že něco takového považuje za vhodné i spousta rozumných učitelů napříč vzdělávacím spektrem. Když některé dítě není dost motivované číst, nevadí, ono to časem přijde samo.
Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání Lidových novin
4 komentářů:
"Na rozdíl od běžné školy však nevnucuje dětem vědomosti dospělých, ale vychází z vývojové psychologie."
Ehm?
Na rozdíl?
A propos.
Ony jsou i nějaké jiné vědomosti, nežli "vědomosti dospělých"?
Někde jsem četl, že antroposofisté jsou taková, "tak trochu skoro jako sekta".
Začínám chápat proč bylo toto tvrzení vysloveno.
No nevím, já spíš věřím lety vyzkoušenému: "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš."
Myslím, že ještě i za reálného socialismu se budoucím pedagogům tlouklo do hlavy - přiměřenost věkem, individuální přístup atd. nevšimla jsem si, že bychom druháčkům cpali do hlavy mnohočleny nebo francouzskou revoluci. Jen je líbívé podobné tlachy sepisovat.
Promiňte, ale já se z vět "Ono to dítě na to přijde samo" obrazně řečeno osypávám. Některé děti na to, že potřebují umět číst a psát, nedorostou téměř do smrti. O takové podružnosti, že by měly správně psát a číst tak, aby rozuměly, se nezmiňuji. Nedorostou k tomu, že je třeba úsilí, aby byl člověk v životě úspěšný a spokojený (ať už si pod tím představují cokoli). Často tvrdě dochází k poznání, že nic není zadarmo. Ti lepší se s tím dokáží srovnat, další končí jako věční ztroskotanci, kteří nechápou, že nestačí se umět suverénně usmívat a přitom plácat nesmysly. Máme tu tedy spoustu frikulínů (to je krásné nové slovo, že...), kteří se hroutí připrvním náznaku problémů, ale kteří dovedou krásně vysvětlit, kdo za ty jejich problémy může (oni sami to nejsou nikdy).
Já chápu, že dnes cokoli alterantivního je skvělé nebo dokonce cool a všechno tradiční fuj, ale nejsem si jistá, že tudy vede cesta.
Okomentovat