Jaroslava Indrová k maturitám a školství: Pořád nevíme, co je správné, jen si navzájem vyčítáme, kdo co udělal špatně

V pondělní MF Dnes jsou k vidění statistiky s komentářem. Nic proti reportérce novin, ale myslím, že hlubší vhled by neškodil. Za roky, které působím na gymnáziu, jsem k němu snad došla. Už jen podtitulek: "Maturanti se prý zlepšují. Jenže počet propadlíků stále roste, hlavně z češtiny." Už moje babička říkávala: Kde nic není, ani čert nebere.

Jaroslava Indrová (archiv autorky)

Jak to s tím souvisí? Hodně. Místo kritiky Cermatu, hodnotitelů, učitelů středních škol či samotného systému středního školství bychom se měli podívat na školství základní. Základky se předhánějí v nabírání žáků, na ty lepší se nejen málem, ale často doopravdy dělají přijímačky - a skutek utek. Středoškoláci jsou u státní maturity z češtiny čím dál horší. Ale oni jsou čím dál horší už na startu! Tedy na počátku středoškolského studia. Nejenom že se neumějí učit - nepoznají podstatné od nedůležitého, často jen memorují, ale nemají vztah k četbě, mnozí doslova slabikují. Nevědí, co je čtenářský deník, nejsou vedeni k návštěvě divadel, kina. Neznají základní pravopisné zásady, neumějí držet propisku. Když se jedna maminka ptala budoucí třídní učitelky ve škole, kam přestupoval její syn v pololetí čtvrté třídy, na doporučenou četbu, odvětila dotyčná, že na něco takového oni si nehrají. Za rok a půl se z kluka, který pravidelně četl, stal absolutní nečtenář. 

Stále se diskutuje také o slohových útvarech a větných rozborech. Oprávněně. Sami žáci po absolvování základní školy v tom opravdu nemají jasno. Větný rozbor je pro ně strašák a hromosvod na špatné známky, místo toho, aby na základě pochopení větné stavby žáci byli vedeni ke kultivovanému ústnímu i psanému projevu. Angličtináři si třeba stěžují, že nejsou středoškolákům schopni vysvětlit anglický slovosled, když žák 1. ročníku gymnázia nemá ani páru o systému češtiny.

Dále posloucháme, že doba se mění a slohové útvary zanikají, což považuji za alibismus. Zpráva zůstane zprávou a oznámení oznámením. Takže nechápu, jak je možné tolerovat, když někdo napíše zprávu v budoucím čase. Převeďme to do praxe. Zpráva o činnosti oddělení šéfovi jistě hodně řekne, když v ní bude asi toto: v minulém roce přijmeme dva nové zaměstnance, vyjedeme na zasedání, kde jsme se proškolili... A fotbaloví fanoušci budou z oznámení, že v neděli 27. května 2017 se konal zápas se Spartakem Kotěhůlky, dostavte se v hojném počtu, občerstvení bylo dost.... asi "na větvi". 

Nevím, co vlastně pořád řešíme. Připadá mi, že hlavně to, jak to nejmladší generaci co nejvíc všechno usnadnit. Už teď jsou až na výjimky nesamostatní, propadají depresím, nejraději "paří". Chceme z nich přece vychovat silné, soběstačné a vzdělané lidi. Tak jim život ani neztěžujme, ani nezjednodušujme, obojí je špatně. Ale musíme začít na začátku, ne až na střední škole. Na základní školu patří učitelská elita, protože tam to všechno začíná. A ne frustrované přetížené učitelky, které nevědí odkud kam skočit a možná jim na pořádnou výuku ani nezbude čas. Žádné šablony, DUMy ani nic podobného nepomůže, když se budeme jen dohadovat, co s tím. Generace dětí nám mezitím vyrostly a my pořád nevíme, co je správné, jen si navzájem vyčítáme, kdo co udělal špatně. Nezatahujme do školství politické manýry, ale učme s cílem vychovat řádné vzdělané lidi.