Co říkají maturitní data (3. díl): Při výběru slohů jdou maturanti nejsnazší cestou

Jaké slohové útvary si maturanti vybírají nejčastěji? Jaké jsou důvody takového výběru? U kterých zadání je největší šance na úspěch? Má se v příštích ročnících nějak měnit jejich nabídka? To jsou otázky, které si můžeme klást nad výsledky analýzy maturitních dat z loňského ročníku státních maturit. I tentokrát na nich chceme ukázat, jak by mohla a měla vypadat maturitní data zpracovaná do podoby, v níž jsou srozumitelná veřejnosti. Aby bylo zřejmé, proč takové informace přispějí k věcnější debatě o zkouškách, které nařizuje stát.

Díl 3: Jaká témata si maturanti vybírají při psaní slohové práce a kde jsou nejčastěji úspěšní?

Co jsme sledovali: Sledovali jsme, která témata si maturanti loni při zpracování písemné práce vybírali. Zároveň jsme tato data propojili s tím, jak uspěli stejní jednotlivci v testu z ČJL. Podle výsledku testu jsme je rozdělili do tří skupin (silně nadprůměrní, zhruba průměrní, silně podprůměrní), abychom viděli, jak jejich výsledky v testu souvisejí se schopností uspět ve slohu. Víme tedy, kterým zadáním dávaly jednotlivé skupiny přednost, která naopak opomíjely a jak uspěly.

Co jsme se dozvěděli: V diagramu vidíme, že maturanti nejčastěji volí vyprávění. Z přibližně 62 000 maturantů loňského jarního termínu si dvě zadání vyprávění vybralo skoro 34 tisíc z nich. Mnohem méně maturantů si vybralo úvahu (přes 13 tisíc) a popis a zprávu (pokaždé okolo 6 tisíc žáků). Náročnější zadání jako fejeton, úřední dopis a rozhovor si vybírají řádově stovky maturantů. Zajímavé je, že nejmenší zájem byl o referát s námětem z naší moderní historie (Z8), tedy zadání, u něhož by bylo užitečné, aby o něm věděli opravdu hodně. Při skutečném referátu ovšem každý – nejen žák – potřebuje přístup ke zdrojům, aby mohl svá tvrzení ověřit. Na druhém diagramu potom vidíme silnou souvislost mezi výsledky v testu a ve slohu.

K čemu to může být užitečné: Tento typ informací je důležitý hlavně pro uvažování o podobě písemné zkoušky v příštích letech. Dává například smysl, že v příštích letech chce Cermat omezit počet zadání a nabízet jen ta, která si žáci volí nejčastěji. Stejně tak bychom ale mohli v budoucnosti uvažovat, zda je vůbec nutné zadávat problematický test, pokud se dlouhodobě potvrdí silná souvislost mezi výsledky slohu a testu. To by zjednodušilo zkoušku a snížilo administrativní zátěž škol. Bylo by ale dobré, aby publikovaná a anonymizovaná maturitní data obsahovala více údajů. Například pohlaví studenta a skupinu oborů, do níž patří obor jeho studia. Pak by se dalo přesněji posoudit, na kterých typech škol působí slohové práce největší problémy, zda se v tomto směru liší chlapci a dívky, jak velké rozdíly mezi nimi jsou a podobně. Jde tedy o informace, které by mohly být důležitou zpětnou vazbou jak pro školy, tak pro vzdělávací systém.

Podrobnější informace najdete na www.data-mat.cz.

Oldřich Botlík, iniciativa Maturitní data – odtajněno, řekl: „Totálně anonymizovaná data, která pro tento seriál analyzuji, neobsahují vůbec žádné informace o identitě žáků nebo školy. Přesto se ukazuje, že propojení výsledků v testu a ve slohu na úrovni každého žáka umožňuje hledat odpověď na zajímavé otázky, což bylo ještě loni pro kohokoli mimo Cermat zcela tabu.“

Tomáš Feřtek, odborný konzultant EDUin, řekl: „V delším horizontu bychom měli zvážit, zda takto zadávané slohy opravdu vedou ve školách k rozvíjení schopnosti žáků vyjadřovat písmem myšlenky, nebo naopak spíše k formálnímu napodobování znaků vybraného žánru. Určitě bychom tedy měli upustit od zadávání rozhovoru, reportáže nebo referátu, protože povaha maturantovy práce je v příkrém rozporu s tím, jak takový text v reálné situaci vzniká. Jste-li zavřeni v učebně, můžete napsat skutečnou reportáž jen o tom, co se děje právě tam. Jinak vytváříte pouhou napodobeninu, u níž vůbec nelze posoudit to nejdůležitější – jak si autor poradil v textu s osobou nebo reálnou situací, které sledoval.“


Zdroj: Tisková zpráva EDUin

Předchozí díly seriálu naleznete zde a zde