Ředitel gymnázia Filip Novák k maturitě z češtiny: Příští stanice: CENTRÁL

V poslední době slyším ze všech stran, že hodnocení maturitních písemných prací z českého jazyka bylo nutné odejmout školám a předat je (zase po několika letech) certifikovaným centrálním hodnotitelům, protože „domácí“ hodnotitelé (disponující obdobným certifikátem jako ti centrální) prý hodnotili písemné práce svých studentů příliš benevolentně a občas přidávali body tak, aby se maturant dostal alespoň na nezbytné dvanáctibodové minimum. Rád bych se v této souvislosti zmínil o zkušenosti z loňských maturit v našem gymnáziu.


Naše certifikovaná hodnotitelka shledala 24 maturitních písemek odpovídajícími, avšak práce dvou studentek nikoliv - jednu ohodnotila 10 body, druhou pak 11 body. Samozřejmě nechtěla maturantky jen tak „odstřelit“, a tak svůj závěr konzultovala s dalšími dvěma certifikovanými hodnotiteli. Oba její hodnocení potvrdili a konstatovali, že ani oni by tyto dvě práce „nepustili“.

Obě studentky využily svého práva a požádaly příslušný krajský úřad o přezkoumání tohoto hodnocení. CERMAT pak v obou případech určil svého certifikovaného hodnotitele, který hodnocení oněch dvou písemných prací skutečně přezkoumal. Výsledky jsou myslím docela poučné.

U první práce centrální hodnotitel zjistil, že text vykazuje vzhledem k zadanému útvaru a komunikační situaci méně nedostatků, než zjistila naše hodnotitelka, a jeho kompozice není – řečí deskriptorů na hodnotitelské bodové škále - „spíše nahodilá“, nýbrž „v zásadě vyvážená“. Cítíte ten rozdíl? Celkem se našly 3 body navíc, podtrženo a sečteno – 13 bodů, maturantka uspěla.

U druhé práce přezkoumávající hodnotitel konstatoval, že pravopisné a tvaroslovné chyby se neobjevují „často“, ale pouze „místy“, přičemž „chyby v zásadě nemají vliv na čtenářský komfort adresáta“ (tím změnil původní hodnocení vycházející z toho, že „některé chyby mají vliv na čtenářský komfort adresáta“). Ze „spíše jednoduché“ výstavby větných celků se v novém hodnocení stala výstavba „spíše promyšlená“. Takže celkem opět 3 body navíc, podtrženo a sečteno – 14 bodů, maturantka rovněž uspěla.

Jako ředitel školy mohu cítit jakýsi druh potěšení z toho, že nám po tomto přezkoumání vlastně všichni maturanti pěkně prospěli, a budiž to přáno i autorkám obou „přehodnocených“ prací. Ale jak je to tedy s těmi záměrnými přilepšeními, která jsou tak intenzivně předhazována certifikovaným „domácím“ hodnotitelům? Jak je možné, že jeden certifikovaný hodnotitel se od druhého certifikovaného hodnotitele liší v hodnocení dokonce o 3 body? Který z nich má pravdu? (Proč by to měl být zrovna ten, kterého určil CERMAT?) A skutečně chce někdo tvrdit, že lze zodpovědně a zcela exaktně rozlišovat mezi charakteristikami typu „chyby nemají vliv na čtenářský komfort adresáta“ – „chyby v zásadě nemají vliv na čtenářský komfort adresáta“ nebo „slovní zásoba je postačující, ale nikoli potřebně pestrá a bohatá“ a „slovní zásoba je spíše chudá“? Mají být maturanti vydáváni napospas subjektivním interpretacím pojmů, jako je „občas“, „místy“, „spíše“ či „v zásadě“?

Onehdy jsem si vyhledal, jak to dělají v sousedním Německu: nejprve práci ohodnotí hodnotitel č. 1. Poté ji dostane do rukou hodnotitel č. 2, který nezná jméno ani hodnocení hodnotitele č. 1. Nakonec práci hodnotí ještě hodnotitel č. 3, který zná hodnocení prvního i druhého hodnotitele a vlastně rozhodne o výsledném bodovém hodnocení či známce – smí se však pohybovat pouze v intervalu vymezeném hodnoceními obou předchozích hodnotitelů. Tak to je potom jiná... Jistě, stálo by to peníze, které je ale nutné vrazit do mnohem důležitějších věcí, třeba do kariérního řádu či úpravy pamlskové vyhlášky.

Kdepak, u nás to takhle nejde, my si vystačíme s jedním hodnotitelem, který centrálně rozhodne. Taky se sice občas rádi inspirujeme - Finskem, Švédskem, Tureckem, San Marinem či čímkoliv jiným, ovšem výhradně tehdy, pokud se nám to hodí do momentálně otevřeného krámu.

„Funguje nám to bezvadně a jen blázen by si do toho začal sám vrtat.“ (Vladimír Páral, Soukromá vichřice)



Filip Novák: ředitel gymnázia Milady Horákové v Praze a certifikovaný hodnotitel ÚZ z ČJL. Psáno pro Českou školu