Školy by měly seznámit žáky s tím, jak fungují média. Jestli to dělají a jakým způsobem, však dnes ministerstvo školství žádným způsobem nezjišťuje. Česká školní inspekce se chce příští rok na mediální výuku ve školách zaměřit a prověřit, jestli se učí dobře. "Ano, přemýšlíme o tom, zatím je to ve stadiu úvah," řekl náměstek vrchního školního inspektora Ondřej Andrys. Podle dvou na sobě nezávislých zdrojů Aktuálně.cz by mělo proběhnout konkrétní dotazování škol, jak si s mediální výchovou umějí poradit a jakou pomoc by potřebovaly.
 |
| Lucie Šťastná (cuni.cz) |
"Mediální výchova v Česku není úplně dobře vyřešená. Záleží na přístupu jednotlivých škol. Mohou si udělat třeba jednorázový projekt na den, nebo se tématu mediální výchovy věnovat průběžně v různých předmětech. Některé školy ji řeší volitelným předmětem. Tak se ale k mnoha žákům vůbec nedostane," upozornila Lucie Šťastná, která se mediální výchovou zabývá na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Ani materiálů stále není dostatek. Především na gymnáziích učitelé podle průzkumu agentury Median postrádají konkrétní pomůcky. Dvě třetiny by přivítaly audiovizuální materiály. "Většinu podkladů do výuky jsem si připravoval sám. Moc toho k nalezení není," řekl Martin Křížek, novinář a učitel mediální výchovy na Gymnáziu Voděradská v Praze.
Učit studenty o médiích se rozhodl před dvěma lety, když vrcholila uprchlická krize a sociální sítě zaplavily nepravdivé a masově sdílené zprávy. "Mladí nečtou noviny, nekoukají na televizi. Médiem je pro ně Facebook, žijí ve vlastní bublině," varoval Křížek.
Celý text naleznete zde
14 komentářů:
Takže školy budou učit mediální výchovu, ČŠI je za to pochválí a za týden si pozvou putovní výstavu o stvoření světa a ČŠI řekne, že je to jejich věc.
Jakpak by se inspekce tvářila, kdyby výuka využila jako příklady dezinformace MŠMT?
To nevím, ale já při výuce práce s textem používám úspěšně wordovské dokumenty z dílny MŠMT už několik let jako odstrašující příklad.
Opravdu by mne zajímalo, jak chtějí naplňování průřezového tématu v praxi zkontrolovat. Zkontrolují to akorát tak zase na papíře, protože za ty tři dny, co inspekce na škole pobývá, se jak na sviňu nemusí toto průřezové téma v žádném předmětu objevit.
Popravdě: někdy mám i já problém poznat, co je pravda a co je lež. Natož žáci . Ale kontrola být muší!!!
"Mladí nečtou noviny, nekoukají na televizi. Médiem je pro ně Facebook..." To je pravda, ještě sledují videa na youtube a hrají jednu dvě hry... Pak ve škole úpíme nad nedostatečnou čtenářskou gramotností, na ZŠ už zoufalá.... Co s tím?
"Pak ve škole úpíme nad nedostatečnou čtenářskou gramotností, na ZŠ už zoufalá.... Co s tím?"
tak jim dáme víc testů, čtení na rychlost, odříkat básničku nazpaměť, to cvičí paměť, ne? No a hlavně, nesmíme s nimi s láskou číst, pomalu se loudat textem, prožívat, každý po svém, individuálně, aby děti získaly ke čtenému vztah....Od toho přeci škola není - ta je hlavně o poskytnutí toho pravého vzdělání, takže seznamy, zaškrtávací testy, náhodné otázky s Velkého seznamu či katalogu, tím zajistíme vzdělání, které je výhodné pro STÁT, žádné externality se nepřipouští! No a bude to, půl práce je hotovo. Úpět už nebudeme.
To je demagogie. Jestli se vám testy líbí, tak zaškrtávejte od rána do večera.
Bez argumentů, cenzore.
jo a zapomněla jsem, hlavně oddělíme zrno od plev, stejně na SŠ i VŠ chodí zbytečně moc lidí, no tak nač potřebujeme, aby ti ze základky měli nějakou gramotnost, to u lopaty nepotřebují, ne?
Paní Kalabisová - učíte na ZŠ? Dnes je život dětí úúúúplně jiný než dřív - moc možností, málo povinností. Nicméně - z mé třídy čtou pravidelně 2 žáci z 27. Na webu vydrží na 1 stránce tak 5-10 s, výukové video 2 - 3 min, pracovní list tak max se 3 otázkami... Chodíme se učit do přilehlého lesa, v chemii pořád bádáme při pokusech, myslím, že pro výuku dělám hodně... Ale co s tou čtenářskou skoro negramotností? A co máte proti básničkám, cvičení paměti?
No ale proč? protože nemají dobrý příklad ze školy většinou - jen na málo školách se nechá dítě, aby si našlo svou metodu na čtení, aby si četlo, co ho baví, dělají se čtenářské dílny. Pokud je dítě nuceno číst společně se třídou texty z čítanek (většinou nudné), kdy jedno dítě čte a ostatní musí poslouchat, sledovat, přestože každý je jiný čtenář, takže dochází k tomu, že rychlý se nudí, nechce čekat, pomalý nestíhá, nerozumí ..... takový systém rozhodně děti k lásce ke čtení nepřivede. Samy jejich nelásce napomáháme, a pak jim to vyčítáme. V konkurenci s technikou prostě škola musí vymyslet lákavější způsoby, aby děti čtení bavilo. A učím na ZŠ. Letos tedy češtinu nemám, ale minulý rok jsme deváťáky docela intenzivně četli a několik uznalo, že je čtení docela někdy i baví. Ale v těch dvou třídách hodně četlo z 22 tak plus mínus 8 dětí.
a proti básníčkám, učením zpaměti nemám nic, za podmínky, že dítě se učí tu, která mu dává smysl, kterou si vybere, protože si ji chce pamatovat :)
a oprava: sami jejich nelásce napomáháme - chtěla jsem původně napsat "samy děti", ale pak jsem zapomněla, že jsem větu změnila......
básničky,kalabisová, kde to žiješ,zakázáno,brutální přetěžování, co já si s tím užil,petice rodičů,nájezdy "sluníčkových
matek ",pohovory v ředtelně ale na vánoční básni jsem trval .každý rok :vrchllický,stehlík,šiktanc,seifert,žáci to měli rádi,alespoň ti na dědině,přišli dom a stařenka sa ptali,co se naučil a dítko zarecitovalo a dostalo pajcku!pro čtyřkaře to byla jediná příležitost, jak se jednou za rok pochlubit doma s jedničkou (dal jsem jim ji i za půlku) a od dědy vyfasovat druhou pjcku
Básničky, které dávají nebo dávaly smysl, jako třeba:
Vlevo je fáze,
vpravo je nulák,
kdo to neví,
ten je č....!"
(tato je/byla smyslná velmi neboť byla život ochraňující. Dnes už ani ty normy nejsou co bývaly, takže neochraňuje tak dobře),
Cívka jako dívka,
napřed napětí,
potom proud
Okomentovat