Hodlám se stručně vyjádřit k návrhu Jany Strakové udělat ze zhruba 40 procent dnešního učiva, řekněme toho „obvyklého“, povinné jádro. Souhlasím v podstatě se vším, co v rozhovoru pro Lidové noviny (25. 4. 2017) řekla, ovšem nemyslím si, že zrovna tento její návrh s procenty se dá úspěšně realizovat. A dokonce – tím, že bude zdůrazňován a připomínán – ho pokládám za škodlivý. Vysvětlím proč.
(1) Potřebuje tasemnice zrakové orgány a pestré zbarvení těla?
 |
| Oldřich Botlík (eduin.cz) |
(a) Někomu záleží víc na tom, ZDA se tasemnice bude „probírat“ a učitel to žákům při té příležitosti řekne – ten postup všichni známe. Hrstka žáků snad nakonec porozumí, když se takhle systematicky „probere“ celý svět živočichů a rostlin. Většina ale ztratí zájem už ve druhé třídě u kočky domácí.
(b) Jiným záleží víc na tom, JAK se žáci budou ve škole seznamovat třeba s životem kočky domácí, sovy nebo – pro mě za mě – macaráta jeskynního. Při druhém postupu se žáci od učitele dozvědí třeba jen to, proč by neměli jíst tatarský biftek. Možná ale i na to přijdou sami, protože tento přístup živí jejich zájem.
Nemá smysl přít se o to, který způsob je lepší. Jak pravil klasik rýmem obkročným, pracuj každý s chutí usilovnou / na národa roli dědičné, / cesty mohou býti rozličné, / jenom vůli mějme všichni rovnou.
(2) RVP ZV musí být pluralitní – proto nesmí být metodickým materiálem
Nemyslím si, že bych byl v tomhle s Janou Strakovou ve sporu, ale chci to zdůraznit. Základní kurikulární dokument státu nesmí stranit jedné vzdělávací kultuře na úkor jiných. Ti z učitelů, kteří potřebují metodickou podporu, si ji mohou najít v rozmanitých našich i zahraničních zdrojích. Někteří už dávno působí v profesních organizacích, leckdy ustavovaných „po předmětech“, které jim v tom pomáhají. Ať je takových organizací v každém předmětu třeba i deset různých. Poskytování metodické podpory není úkolem státu, neboť hrozí velké nebezpečí, že to ohrozí pluralitu. Ať stát pluralitní metodickou podporu platí. Nesmí však říkat, které způsoby vzdělávání – pokud odpovídají RVP ZV – jsou lepší či horší než jiné.
(3) Pluralitu musejí respektovat všechny centrální mechanismy státu
Ze všeho nejvíce ji dnes ohrožují jednotné přijímací testy a testy státní maturity. Proč?
(a) Jejich přípravy se ujali „probírači“, kteří tak chtějí donutit žáky, aby přijímali stravu, jež jim nechutná. Žákům však v řadě případů nechutná oprávněně a já se jim ani trochu nedivím. Mnozí z těchto „probíračů“ buď nechtějí přemýšlet, jak vařit chutněji, anebo toho ani nejsou schopni. Ve své zaslepené touze „předat vzdělanost“ si leckdy vůbec neuvědomují, že ve skutečnosti předávají jen dočasnou prázdnou znalost nějakých odborných termínů. A nedá se jim vysvětlit, že kazí práci těm kuchařům, kteří poživatelná jídla už dávno vaří.
(b) Úkol „vyber ze čtyř možností jedinou správnou“ je tak pitomý a tak odtržený od života, že podobné nástroje státních zkoušek opouštěly vyspělé evropské země zhruba v době, kdy jsme si my začali říkat, že bychom jednou mezi ně mohli patřit. A některé je raději ani nikdy nezavedly.
(c) Přesto kvůli těmto jednotným zkouškám nenápadně bobtnají katalogy, volá se po upřesnění neupřesnitelného, učivo se nadále atomizuje a trivializuje. Vznikají tlaky na učitele, aby namísto příležitostí k syntetizaci poznatků připravovali žáky na test. Ať chtějí, nebo ne.
Hledání anafory lze samozřejmě chápat jako úlohu zaměřenou na schopnost použit její definici. Jenomže každému učiteli rychle dojde, že žákovi může u zkoušky ušetřit čas, když do něj tu definici nahustí předem. Bohužel ovšem namísto diskusí o tom, proč Suchý (nebo Erben) vlastně tu anaforu (či epizeuxi) použil.
(4) Upgrade RVP ZV nesmějí dělat jen „probírači“
Není pochyb o tom, že RVP ZV musí být upgradován – aktualizace nestačí. Je příliš rozsáhlý a příliš nepřehledný, ovšem vůbec ne ve výčtu všech těch „lumírovců, anafor a přísudků jmenných se sponou“. (Upozornění pro méně bystré čtenáře: jde o synekdochu pars pro toto.) Sleduji dění kolem kurikulárních dokumentů už více než třicet let a závěr je naprosto jednoznačný. Dobří kuchaři si hledí toho, aby vařili chutná jídla pro své vlastní žáky. Zato ti mizerní po celou dobu dělají všechno pro to, aby „školní kuchyně“ v celé republice vařily blafy.
Zadání pro autory nového RVP ZV má znít: sepište všechno podstatné, ale výsledek nesmí mít víc než 30 tisíc znaků včetně mezer.
15 komentářů:
Je to na dlouho, ale základní námitka - část prostě nechce poznávat svět. Bylo to tak vždy. Jak je donutíme/te? A kterou část sektoru následného vzdělání jim otevřeme/zavřeme?
1) Psát o státní maturitě a přijímacích zkouškách tak vytrvale negativně může jen člověk, který buď v oblasti vzdělání diletuje (a proto není schopen porovnat stav před a po), nebo chce záměrně škodit. Z "buď" pana Botlíka nepodezírám.
2) RVP rozhodně musí psát lidé, kteří danému oboru rozumějí. Likvidátoři termínu přísudek jmenný se sponou k nim rozhodně nepatří.
3) "Nemá smysl přít se o to, který způsob je lepší." Oba způsoby jsou krajností; tvářit se, že existuje jen "buď" a "nebo", znamená vytvářet falešná dilemata.
4) Obsese "odbornými termíny", správně buď "termíny", nebo "odbornými výrazy", prozrazuje, že autor nechápe jejich funkci v jazyce.
5) Příspěvek O. Botlíka i J. Strakové mj. dokládají, jak obtížný úkol reforma ŠVP představuje.
V totalitní učebnici přírodopisu pro 6. třídy, bylo schéma životního cyklu tasemnice: hostitel - výkal - fekál na poli - kráva - maso - člověk... S riziky konzumace nedostatečně tepelně upraveného hovězího jsme byly seznámeni vyučující; dokonce jsme byli seznámeni i s existencí tak exotické věci, jako tatarský biftek...
Možná by stačil velký skok vzad. Pokud jde o omezení plurality, v soudnictví nebo vězeňství jí taky moc není a svět jakž takž funguje...
Snad ještě, když už něco psát, tak - spíš než o počet znaků - bych poprosil o souvislý text, který se dá číst a člověk ho pochopí po jednom přečtení...
Ty současné RVP s tunami odrážek proloženými občas nějakým kompetenčním ptydepe mi přijdou jak zápisky přihlouplé středoškolačky...
"Dám konkrétní příklad. Žáci by měli rozumět tomu, proč tasemnice – vzhledem ke svému způsobu života – nepotřebuje dobrý zrak"
Vysvětlení příkladu:
Tasemnice nepotřebuje dobrý zrak, protože i kdy jej měla, stejně by h...o viděla.
(b) Úkol „vyber ze čtyř možností jedinou správnou“ je tak pitomý a tak odtržený od života, že podobné nástroje státních zkoušek opouštěly vyspělé evropské země zhruba v době, kdy jsme si my začali říkat, že bychom jednou mezi ně mohli patřit. A některé je raději ani nikdy nezavedly.
(c) Přesto kvůli těmto jednotným zkouškám nenápadně bobtnají katalogy, volá se po upřesnění neupřesnitelného, učivo se nadále atomizuje a trivializuje. Vznikají tlaky na učitele, aby namísto příležitostí k syntetizaci poznatků připravovali žáky na test. Ať chtějí, nebo ne.
Ehm, mohl byste reagovat na toto jinak, než "Botlík je zlý a nechápe funkci věcí v jazyce"?
Shoda na RVP bude těžká. Na základní škole máme široké spektrum žáků, tudíž pro některé je zbytečné dělat větný rozbor pro druhé potřebné, protože někteří budou studovat i nadále. Kominík nebo prodavačka větný rozbor nepotřebují, budoucí učitel nebo humanisticky zaměřený to nejspíš ocení. Jak vbruslit z této situace netuším. Především ve světle inkluze, kdy někteří rozhodovači nahoře mají pocit, že vyřazení jakékoli části RVP u některých dětí vede k tomu, čemu někteří experti říkají neplnohodnotné vzdělání. Což vede k absurdnostem, které řeším nyní - druhý jazyk pro dys-žáky. Dříve ho šlo nahradit rozšířený učivem prvního jazyka. Dnes to nejde.
To se musíte naučit číst s pochopením, Tajný: Prvotní jsou Botlíkovy neznalosti a nepochopení; a to, co s nimi souvisí, vyplývá ze způsobu jeho sebeprezentace. Máte snad něco věcného k mým výhradám?
-
K b) - nevím, proč je tenhle úkol "pitomý", neznám zdůvodnění;
ad c) - mohu mluvit jen za češtinu: To, že do katalogu vypíšete něco, co je v něm implicitně obsaženo, neznamená, že katalog "bobtná". "Neupřesnitelné" nelze činit předmětem zkoušky a hodnotit; to bychom museli proměnit zkoušku, tj. například vypustit z češtiny literární historii. Tím jsme u kořene všeho - naženeme žáky do škol, abychom je vzdělali, a pak zjistíme, že to nejde bez toho, abychom snižovali nároky, tedy ve skutečnosti vzdělávali méně... ovšem pochopení tohoto neřešitelného problému je nad vaše síly, jak jste zde opakovaně prokázal.
Katalog rozhodně nikomu nepředpisuje, aby učivo atomizoval a trivializoval - základní příčina je opět v nesmyslné předimenzovanosti počtu středoškoláků. Roli sehrávají i podmínky vzdělávání - počty žáků ve třídách, schopnosti některých učitelů.
Vrátím se k tomu, co vás asi nejvíc zajímá - jednotný katalog pro tři čtvrtiny populačního ročníku je na středoškolské úrovni nesmysl. A ani v případě odstranění tohoto problému není řešení jednoduché. Můžeme výrazně redukovat literární historii pro část středoškoláků, ale jak třeba o víc než polovinu redukovat učivo ze skladby, to věru nevím: Když se vyjádřím špatně proto, že si pletu přípustku s podmínkou, nejjednodušší cestou k vysvětlení a k nápravě je prostě obojí pochopit, jinými slovy se to naučit...
Přes všechno, co jsem napsal, netvrdím, že jsou dnešní katalogy a obecně soubory požadavků (o ŠVP nemluvím) nedotknutelné; některé drobné úpravy se po konzultaci s kolegy chystám sám navrhnout.
"Když se vyjádřím špatně proto, že si pletu přípustku s podmínkou, nejjednodušší cestou k vysvětlení a k nápravě je prostě obojí pochopit, jinými slovy se to naučit"
Všimla jsem si, že tenhle příklad používáte celkem často, máte pro něj nějaký reálný podklad? Nemohu si uvědomit, že bych někdy někoho slyšela plést si "ačkoli budu mít moc práce, přijdu" a "jestli budu mít moc práce, zůstanu doma". Nebo se to plete jen v písemném projevu?
S opakovaným užíváním jste mne překvapila, ale určitě jsem si příklad nevymyslel. Ve slohových pracích najdete i jiné překvapivé skladební nedostatky. Například věty, v nichž chybí přísudek - ty jsem viděl i v diplomkách.
Jde mi ovšem o princip, tj. že výuka skladby se nenaplňuje zvládnutím nějakého pojmu, ale schopností aplikovat tento pojem ve chvíli, kdy mám popsat nedostatek v konkrétním textu nebo vytvořit vlastní text. Když při výuce pracujeme se žákovskými texty, je efektivita přímo úměrná tomu, do jaké míry se mohu opřít o teoretické znalosti žáků.
Tohle jde už dost mimo můj píseček, ale není spíš problém v nedostatku praxe ve čtení i v písemném vyjadřování, než neznalosti teorie? Ve svém rodném jazyce se všichni ústně vyjadřujeme gramaticky správně, i ti, kteří termín "slovesný vid" nebo "trpný rod" v životě neslyšeli nebo nepochopili. Chápala bych nedostatky ve stavbě souvětí, protože v mluveném projevu kolikrát v půlce změníme vazbu atd., ale myslím, že záměna přípustky a podmínky normálně nenastává.
Samozřejmě že primární je jazyková zkušenost a um. Ale ani s nimi nevystačíte úplně vždy.
Dám si příště pozor na běžnější příklady - slovosled, anakolut apod.
Á, děkuji, anakolut jsem měla na mysli :-) Nicméně se slovosledem to bude také zajímavé, protože funkční větnou perspektivu člověk také používá podvědomě. S oblibou ji využívám pro vysvětlení, proč je anglické pasivum mnohem častější než české.
S Oldřichem Botlíkem je vždy o zábavu postaráno, hlavně když se pouští do kritiky testů jiných organizací, to je známá věc. např. následující pasáž z původního článku říká: "Úkol „vyber ze čtyř možností jedinou správnou“ je tak pitomý a tak odtržený od života, že podobné nástroje státních zkoušek opouštěly vyspělé evropské země zhruba v době, kdy jsme si my začali říkat, že bychom jednou mezi ně mohli patřit. A některé je raději ani nikdy nezavedly." Budiž. Pokud by nám nevadila vysoká "mortalita", mohli bychom zavést testy třeba jen s otevřenými či několika správnými úlohami. Proč ale variantu takto pitomých testových úloh užívá i Kalibro (vím, OB s ním nemá nic společného, krom toho, že jeho jméno stojí na prvním místě třeba v Komentovaných výsledcích, které školy k testům dostávají)? Tak třeba ve školním roce 2015/2016 v jednom takovém "komentování" najdeme pasáž: "Výběrové úlohy směrují žáky a jejich práci nabídkou, ze které žáci vybírají svou odpověď – tou je vždy jedno z čísel označujících nabízené položky. Zadání tedy vždy vyhovuje pouze jediná položka nabídky. ... nabízíme zejména v úlohách pro starší žáky obvykle nejméně pět položek (maximálně devět)." Jak podstatný je rozdíl mezi 4, 5 či 9 odpověďmi, pokud je jen jedna správná? Jak jsou se životem spjaty ty otázky, které mají 5-9 odpovědí, jestliže ty se 4 odpověďmi jsou od života odtržené? Jistě, daný typ otázek je testech Kalibro v menšině, ale pořád tam jsou. Proč to jednou vadí a jindy ne?
V souvislosti s citovanými Komentovanými výsledky jsem narazil na jednu vskutku cennou perlu. Čtenář ČŠ si možná vzpomene na "analýzu", kterou OB spolu s dalšími autory publikoval na stránkách Maturitní data odtajněno s názvem Státní maturita porušuje zákon a poškozuje žáky i výuku ve školách. Píše se v ní: "Do testu Český jazyk a literatura byly zařazeny úlohy 1, 8, 11, 16, 17, 24 a 32 s celkovou dotací 10 bodů, v nichž měli žáci odhalovat různé jazykové chyby v cizích textech. RVP SOŠ ani RVP G ovšem podobné specializované korektorské dovednosti nepožadují – podle nich se žák nemá dopouštět jazykových chyb ve vlastních textech. Zařazení těchto úloh do testu navíc ilustruje zásadní nepochopení koncepce rámcových vzdělávacích programů autory testu. ve vlastních textech. Zařazení těchto úloh do testu navíc ilustruje zásadní nepochopení koncepce rámcových vzdělávacích programů autory testu." Opět dím - budiž, autorský kolektiv a OB došli k uvedenému názoru, jsou přesvědčeni o škodlivosti a protiprávnosti daného typu úloh. Proč potom ale narazíme na úplně stejnou úlohu v testech Kalibra pro !!!5. ročník ZŠ!!!, jak o tom svědčí ony Komentované výsledky projektu Kalibro zveřejněné na webu SSZŠ Litvínov??? Tady nedošlo k nepochopení koncepce RVP autory testu? Tady již nejde o specializované korektorské dovednosti? Konkrétně mám na mysli úkol J:
J Ve kterých větách NENÍ žádná jazyková chyba? (zapiš do rámečku čísla všech bezchybně napsaných vět)
1. Její manželská věrnost působila až dojemě.
2. To naše opravované hnízdo se mi už nelíbí.
3. Mořskými korýši jsem se letos moc nenasitila.
4. Samyce zůstávají v moři déle než samci.
5. Zloděj kamení by chtěl být nevyditelný.
6. Oslabená mláďata tvrdou zimu nepřežili.
Určitě nejde. Určitě. Vždyť přece odevždy platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.
A úplně na závěr úloha A z Humanitního základu pro 5. ročník:
Dne 1. ledna 1993 vznikly dva samostatné státy: Česká republika a Slovenská republika. Rozpad nějakého státu však tehdy neproběhl poprvé ani naposled: dochází k němu nejen v Evropě, ale i v dalších světadílech. Co platí o takové události, jejích příčinách a důsledcích? Opravdu si autoři zadání myslí, že žák 5. třídy chápe, co je příčina a důsledek? Nejsem o tom ani trochu přesvědčen.
Paní kolegyně, měl jsem na mysli vyložené chyby.
Okomentovat