Nejen matematika, ale i tvůrčí psaní může být postrachem maturantů. Na potítka dnes usedne na 70 tisíc maturantů a hned začnou jednou z nejtěžších zkoušek – písemnou prací z češtiny. Na slohy totiž letos budou přísněji dohlížet vyškolení hodnotitelé státní organizace Cermat, která maturitu provozuje. Externí hodnocení slohových prací se uskutečnilo již v roce 2012, ale vzbudilo tolik zlé krve, že tehdejší ministr školství Petr Fiala tento postup zrušil a hodnocení svěřil do rukou učitelů domovských škol. Připomíná deník Právo.
Před pěti lety jen na slohových pracích pohořelo sedm procent maturantů, mezi nimi třeba i premianti. Mnozí byli s výsledky hodnocení nespokojení a odvolávali se. Padlo přes pět tisíc odvolání, ale jen pěti stovkám bylo vyhověno. Dokonce došlo i na soudy.
Jakmile se slohové práce vrátily do kompetence učitelů škol, které maturanti vystudovali, množství propadlíků se snížilo. V roce 2013 v nich neuspělo 2,3 procenta, loni 1,4 procenta. Podle Cermatu však školní učitelé hodnotili neobjektivně.
Tématu se věnuje také Český rozhlas. Cituje mluvčí ministerstva školství Jarmilu Balážovou: „Praxe ze čtyř zkušebních období ukázala, že rozhodnutí o přesunu hodnocení písemných prací z českého jazyka a literatury do kompetence učitelů češtinářů kmenových škol nebylo z didaktického hlediska správné a neprospívá dosažení maximální objektivity hodnocení prací,“ vysvětluje Balážová.
Citované texty naleznete v dnešním vydání deníku Právo a zde
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
15 komentářů:
"„Ti lidi nás tam absolutně vůbec neznají. A když uděláme úplně banální chybu, tak třeba u nás ve škole by ten profesor přimhouřil oko a Cermat to bude škrtat všechno. To je asi jediné, čeho se bojím, že jen tak něco přes Cermat neprojde,“ říká Eliška." - taková klasická česká malá domů. A průzračný důkaz pravdivosti ministerského hodnocení čtyř minulých zkušebních období.
Copak rozdíl mezi oznámením a reportáží je nějaká zásadní chyba?
A mezi popisem a vypravováním?
A kdo jsou ti cermatovští opraváři, aby "zadusili" nadějné hrabaly?
---
Ironie. Na dobrých školách budou mít méně práce s orpavováním, případně si zkusí opravit a porovnat, na špatných školách aby se báli.
No jo. Nezávislý rater neví, že tatínek je hlaví sponzor školy, radní či poslanec.
Vždyť i ten Čapek na škole neprospíval, a jakej to pak byl kanón!
Jediná opravdová reportáž, kterou lze psát v maturitní slohové práci, je reportáž o psaní maturitní slohové práce - všechna ostatní témata reportáží jsou v rozporu s novinářskou etikou, protože u nich žák nemohl být...
Už jsem to tu několikrát psal - maturitní písemná práce je útvar sui generis, neboť primárně slouží k hodnocení žáka. Z tohoto úhlu pohledu jsou "vylhané" všechny práce. Podmínky, za nichž budou žáci své texty mimo školu vytvářet, se pouze simulují. Je škoda, že tyto základní skutečnosti musím připomínat právě češtináři.
Pane Soukale,
bavíme se o studentech ve věku, který je velmi radikální a opravdový. Proč mají studenti cokoliv předstírat? A proč bychom měli "simulovat" něco, co je teprve čeká? Naučme je se dobře vyjadřovat k tématům, kterým ve svém věku rozumějí, pak dokážou jít dál... A která považují za pravdivá!
Já tomu fakt vůbec nerozumím. Dělám se studenty hudebně-dramatické projekty a když je přijmou, mají pocit, že v nich mluví i za sebe... to jsou pak úžasné výsledky!
Znovu opakuji - dobře se vyjádřím k tomu, čemu rozumím, co mě zajímá. Vše ostatní je hra na něco, co nedává smysl. To platí i pro dospělé.
A proč bychom měli "simulovat" něco, co je teprve čeká?
Diskusi o češtině přenechám češtinářům.
Ale tahle věta mne od kantora trochu překvapila.
Není náhodou celá výuka (nebo aspoň její velmi výrazná část) "simulací" něčeho, co žáky teprve čeká?
V armádě se tomu "simulování" potom říká výcvik, ve sportu trénink.
Poste restante to vyjádřil výstižně. Jinak ovšem škola není nápodoba reálného světa, je to reálný svět svého druhu. K tomuto světu patří ověřování žákových kompetencí.
Při výuce je samozřejmě nesmyslem psát simulované reportáže. Zkouška má však jistá pravidla. A stejně jako reportáž, tak i maturitní žákův popis, vypravování či úvaha nevznikají primárně pro jiné publikum než pro hodnotitele.
S kolegou Soukalem se v otázce publicistiky neshodneme... Publicistický styl neexistuje sám o sobě - jeho významnou součástí je právě novinářská etika. Letos se objevilo mezi maturitními tématy opět zadání (číslo 10), které navádí studenty ke lhaní - psaní "jako-zprávy". To je podle mého názoru nejproblematičtější věc u maturity. Pokud bych měl navrhnout nějaké konstruktivní řešení této situace, vyřešila by toto jedině povinnost pro studenta donést k ústní maturitní zkoušce portfolio se slohovými pracemi, které v průběhu docházky (4 roky) napsal ve škole. V něm by byly zastoupeny útvary všech funkčních stylů, které se musejí probrat podle RVP. Maturitní sloh by pak byl zaměřen pouze na 2 útvary (zamyšlení/úvahu), jak je běžné v zahraniční...
I maturantovy popisy, úvahy apod. jsou jenom "jako", nemají jiný účel než ten, že vznikly pro zkoušku; i ony předstírají nějaký jiný účel.
K úvaze: Kdy píšeme úvahu? Ve chvíli, kdy se chceme vyslovit k něčemu, co nás osobně zajímá. Proč by měl žák psát úvahu na téma, které ho nemusí zajímat? Opět by to bylo jenom "jako". Jaký to má smysl? Aby žák ukázal, že je schopen napsat text s určitými charakteristikami? Ale to může ukázat i dnes; a má mnohem větší operační pole.
A proč by žák nemohl psát u maturity úvahu na téma, které ho zajímá? U publicistických útvarů je na rozdíl od ostatních útvarů zásadní problém v tom, že novinář si musí ověřovat fakta (zpráva), nebo být při události přítomen (reportáž) - to nelze zajistit u maturity, ale v běžné výuce ano! Proto není vhodné zařazovat tyto útvary do maturit jejich přímým vytvářením na místě, ale jak navrhuji formou portfolia žákových prací z výuky. U ostatních útvarů žák neporušuje novinářskou etiku, ať už jde o opravdové nebo jen školní úlohy - u publicistických útvarů ano. Neučme žáky oficiálně podvádět, protože někdo prosadil špatnou koncepci maturity...
Můžete mi prosím připomenout, jak to bývalo se slohy dříve? Nemohu si vzpomenout, která byla ta tři další témata, co jsem si nevybrala, ani jak moc se kladl důraz na styl.
Mám proti maturitě řadu výhrad, ale překroutit psaní fiktivní zprávy nebo reportáže na učení podvádění je velmi přitažené za vlasy (řečeno velmi mírně).
Samozřejmě je možné diskutovat o jiných podobách maturity. Stačí dát dohromady ucelený návrh a předložit ho (nejprve) češtinářům. Současná podoba -odhlédněme od toho, že by byla zapotřebí dvojúrovňová maturita - má ovšem podle mne nesporné výhody, mj. poskytuje maturantovi dostatečnou možnost výběru témat a útvarů (komunikačních situací).
Okomentovat