„Co znamená vzdělání? Jak rozumět často užívanému sousloví "vzdělanostní společnost"? Má v ní většina vysokoškolský titul? Takže vzdělání rovná se mít vysokou školu? Nebo to spíš znamená něco víc?,“ ptá se Martin Fendrych v komentáři pro server Aktuálně.cz. Se souhlasem autora a redakce přinášíme celý text.
 |
| Martin Fendrych (Repro: ČT) |
Spicer v klidu vyřkne tak strašnou nehoráznost, použije nepoužitelné srovnání, nevzdělané výroky. Přitom studoval na Connecticut College, kde zakončil jako bakalář, a v roce 2012 pak ještě získal titul magistra v oblasti národní bezpečnosti a strategických studií na Naval War College v Newportu (o Hitlerovi by tedy měl něco vědět).
Můžeme říci, že Spicer "má vzdělání", ale zároveň to vypadá, jako by mu k ničemu nebylo, jako by ho nezasáhlo, jako by i přes své tituly nepřemýšlel. Přitom přemýšlení, zdá se, by mělo být průvodním jevem vzdělání, jeho následkem. Není snad třeba dodávat, že vzdělanců typu Spicera najdeme houfy i v Česku. Dosáhli vzdělání, když mají titul?
Pomůže porozumět významu slova vzdělání. V bibli, v evangeliu Jana ve 2. kapitole (kralický překlad) čteme: "18. Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš? 19. Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej."
V kraličtině vzdělání znamenalo vystavění, vybudování. Vzdělání dnešní by mělo vést k témuž: být zformován, vystavěn, vztyčen, abych viděl či viděla okolo sebe a rozuměl či rozuměla tomu, co vidím. Stát se stavbou.
Existuje jasná představa základního vzdělání, minima, které umožňuje v dnešní společnosti jakž takž rovnocenně existovat. Patří sem umění číst, psát, základně počítat, základně se orientovat ve svém prostředí, ovládat přístroje.
Mít aspoň bakaláře
V Česku však vzdělání už od minulého režimu často chápeme jako "mít papír", "mít vysokou". Už za komunistů děti slýchaly od rodičů "bez toho papíru nebudeš nic" a zjevně se to příliš nezměnilo. Dnes slyší poučky jako "musíš mít aspoň toho bakaláře, jinak se nechytneš".
Působí u nás řada vysokých škol, na nichž lze titulu dosíci. V roce 1989 mělo status vysokoškoláka 113 tisíc místních občanů, o dvacet čtyři let později, v roce 2013, už 368 tisíc! Skok; o 255 tisíc vysokoškoláků více během čtvrt století.
V roce 1989 u nás fungovalo 23 veřejných vysokých škol a na nich 69 fakult. V roce 2013 jsme měli 71 škol a 150 fakult! Statistikami pohnuly právě soukromé "vejšky", kterých bylo založeno 43. Veřejné vysoké školy vznikly po roce 1989 jen tři. Dnes u nás působí čtyřicet soukromých škol, dvě státní a 26 veřejných (celkem 68).
V tomto smyslu jsme vzdělaní až na půdu. Jenomže pak se dostanete do debaty s vysokoškolákem (s papírovým vysokoškolákem) a narazíte na vzdělanost ryze "spicerovskou", na zásadní neschopnost posoudit relevanci věcí, událostí, na neschopnost se vyjadřovat, myslet. Takto vzdělaní lidé zhusta jen opakují, co kde slyšeli, aniž by to podrobili kritickému zkoumání. (Nesouvisí to s tím, že se ve škole stále dál učíme hlavně memorovat?)
Běžně narazíte na muže či ženy s úzkou specializací, jež ale, jak opět poznáte v debatě, se vzděláním příliš nesouvisí. (Každý z nás možná někdy absolvoval rozhovor s "ajťákem", takže si tu úzkost specializace dovedeme představit.)
Představa o tom, co je vzdělání, se vyvíjí. Pro vědce, biologa, je nevzdělaný každý, kdo neví, co je DNA. Pro generaci mých rodičů byl nevzdělaný ten, kdo neznal Homéra, Goetha, Prousta. Opravdový vzdělanec musel umět latinsky, případně řecky; vzdělání bylo chápáno jako humanitní znalost.
Rozšířit si horizonty
Podle české Wikipedie je "vzdělání souhrn znalostí, dovedností a schopností, které lidé získávají prostřednictvím vzdělávání, výuky a studia. V češtině je pojem vzdělání užíván i v užším významu jako formálně uznané výsledky vzdělávání nebo učení… Původ slova vzdělání - ‘edukace‘, latinské slovo educare pochází z kořenů znamenajících ‘vedení ven‘ nebo ‘vedení vpřed‘ s možnými implikacemi vývoje vrozených schopností a rozšíření horizontů".
Česká představa, jak vidíme, úzce souvisí se školstvím, výukou, studiem. Vzdělaný člověk by však měl zároveň disponovat rozšířenými horizonty. Důležité.
Anglická Wikipedie nabízí odlišnou definici: "Vzdělání je proces podporovaného učení nebo nabytí znalostí, umění, hodnot, přesvědčení a návyků. Vzdělávací metody zahrnují vyprávění, diskusi, učení, cvičení a řízené (cílené) bádání. Vzdělání namnoze probíhá pod vedením odborníků, ale žáci (učící se) se mohou také vzdělávat sami."
Pohled širší, zahrnující mimo jiné i přesvědčení. (Oč asi jde? Může být dnes, po zkušenosti s Hitlerem, neonacista považován za vzdělance? Po zkušenostech s komunismem člověk uznávající Stalina?)
Definice pokračuje: "(Vzdělání) probíhá formálními nebo neformálními způsoby a jakákoli zkušenost, která má formující efekt na způsob, jímž jedinec uvažuje, cítí nebo jedná, může být považována za vzdělávající (přispívající ke vzdělání)."
Anglicky mluvící lidé tedy za zásadní považují zkušenost, která formuje, ovlivňuje způsob, jímž jedinec uvažuje, cítí nebo jedná; a zároveň jej vzdělává. Určení mnohem širší, nepochybně cílící ke schopnosti jedince samostatně uvažovat, tázat se a nacházet relevantní odpovědi, související s uměním komunikovat, naslouchat, vyvozovat závěry.
Dům o nekonečném počtu místnosti
Doplňme: vzdělání úzce souvisí s touhou vědět, znát. Když chápete Čebyševovu nerovnost, ještě to neznamená, že jste vzděláni. Když chápete jednání lidí okolo sebe a vyvozujete z něj důsledky, jste ke vzdělání o fous blíž.
O málokom, pokud vůbec o někom, se dá říct, že už je vzdělán, že má hotovo. Vzdělání je proces, zvědavost, touha po dalším poznání (věci, lidé, naše okolí, poznání se přece neustále mění) a zároveň jisté penzum vědomostí, které člověku úvahu a vyvozování závěrů umožňují.
Těžko vzdělání vztáhnout k titulu, zvlášť když lidé studují z různých důvodů (nejít ještě do práce, mít bakaláře, magistra, doktorát, lepší výchozí podmínky). Dejme tomu studenti žurnalistiky, ale i pedagogiky nebo třeba teologie, zhusta vůbec neplánují ve vystudovaném oboru pracovat, jde jim o to "mít vejšku", tím úvaha končí.
Vzdělanost se projevuje také chováním, vystupováním, jednáním. Patří sem vědomí o významu korektnosti, postoji k menšinám, o postavení žen, mužů a dětí, zvířat, o pokroku, kam jsme došli, jaká mají naši spoluobčané a spolulidé základní práva… Nemůžete se považovat za vzdělaného, když toto nevíte.
Smysl vzdělání? Mělo by vést k chápání, porozumění lidí okolo sebe, ale i prostředí, okolního světa. Má poskytnout nějakou specializaci (lékař, filozof, konstruktér, návrhář, pedagog, vědec…) Zároveň je to proces, nedokončitelná stavba, dům o nekonečném počtu místností, které nikdy neprojdeme (viz Sokrata a jeho "vím, že nic nevím").
Vzdělanec zná alespoň poměrně čerstvou historii místa, kontinentu, kde žije, aby neopakoval chyby předků. Student žurnalistiky, který neví, co je samizdat, nemůže hovořit o vzdělání, i když dosáhne titulu magistr.
Vzdělání není papír či titul. Je to schopnost žít při plném vědomí toho, kdo jsem, kde jsem, kam jsme došli, jaký smysl, jaký úkol mám pro druhé, pro své blízké i širší okolí.
Psáno pro Aktuálně.cz
14 komentářů:
........Už za komunistů děti slýchaly od rodičů "bez toho papíru nebudeš nic" a zjevně se to příliš nezměnilo. Dnes slyší poučky jako "musíš mít aspoň toho bakaláře, jinak se nechytneš". ......
Tak ta první věta je lež. Nic takového se neříkalo. Obory na vysoké znamenaly, že když vystudujete ,budete..... prostě nějaká konkrétní práce, něco, pod čím si člověk dokázal představit, co bude dělat.
To teprve po změně režimu se tato věta začala užívat. A ruku v ruce s tím šlo zřizování oborů, kdy si marně lámete hlavu, co ten daný studentík bude po ukončení studií vykonávat. A jediné, co vás napadá je právě ta skutečnost, že jsou to obory, kdy se opravdu dělá papír pro papír. Je jedno, co dotyčný vystudoval, má bakaláře nebo dokonce magistra. S tím už se přece někde "chytne".
Pan Fendrych, stejně jako i mnozí politici, si myslí, že máme špatnou paměť. To on ji má, nebo používá účelové argumenty.
Paní Karvaiová, podle mě pan Fendrych nejenom nelže, ale dokonce si to i pamatuje dobře. Možná jste prostě měla štěstí na lidi, mezi kterými jste vyrůstala a kteří měli i za minulého režimu jasnou představu o tom, co znamená vzdělání a studium. Nicméně zobecňovat se to určitě nedá. Děkuji! Hezký den!
Pane Komárku, nevím ,jaké jsem měla nebo neměla štěstí. Já jsem se vyjadřovala k citované větě, ne k celému obsahu. A pokud mě paměť neklame, většinou se používala jiná formulace - Běž na vejšku, ať z tebe něco je.
A to je trochu rozdíl. Navíc, v té době nebyla inflace vysokoškolského vzdělání a lidé věřili, že vystudování vysoké školy zajistí dětem vyšší ohodnocení. Což nebývalo vždy pravda, protože jako učitel jste i tenkrát bral méně než tehdejší dělník v závodě, kam jsem chodila na brigády.
A nebo jsem opravdu měla štěstí.
Paní Karvaiová, mám stejnou zkušenost, vystudovat vysokou většinou znamenalo vyšší ohodnocení, u učitelů aspoň společenské...
Srovnávat tehdejší a dnešní stav skutečně nejde; pokud, tak v čistě intelektuálních kruzích.
Souhlasím s paní Karvaiovou. Pane Komárek, nevím co vy si pamatujete. Ale asi záleželo na tom, v jakém prostředí kdo vyrůstal. Většina obyvatelstva vysoké školy neměla a měla názor jak popisuje paní Karvaiová. Pocházím ze vzdělané středoškolské rodiny statkářského původu. Chápu, že existovaly vysokoškolské rodiny, které si nedovedly představit, že jejich dítě vysokou nemá. Ale těch byla naprostá menšina.
Dnes je situace jiná. Procento vysokoškoláků je jiné a proč by děti nevyužili příležitosti. Pokud to rodiče finančně utáhnou(VŠ studium pro přespolního rozhodně není levná záležitost), chtějí pro své děti papír.
Pan Fendrych napsal zajímavou úvahu. A tak tam má spoustu nepřesností a názorů, se kterými se dá s úspěchem polemizovat.
Já osobně nesouhlasím s jeho názorem, že rozsah základního vzdělání je jasný. Co vlastně člověk potřebuje, aby mohl v současné společnosti úspěšně existovat? Co je úspěšná existence? Na úřadu práce vyžít ze státní podpory? Je to to správné kritérium základní vzdělanosti?
Vím, že není vůbec jasný rozsah středního vzdělání. Kdyby byl, tak tyhle servery nemají o čem psát.
"Uč se, vole, budeš pánem,
budeš lítat eroplánem."
Jo, tohle se říkalo.
Ale rozhodně se neříkalo, že bez maturity nejsi nic.
Vždyť by to byla blbost.
Před rokem 1948 mělo maturitu sotva pár lidí v běžné vesnici. S maturitou z obchodní školy už jste mohli pomýšlet na místo účetního na statku, nebo třeba přednosty úřadu. A kolik takových míst asi tenkrát bylo, že?
Ale socialismus si pěstoval především dělnickou třídu.
Pro srovnání.
Můj spolužák ze základky nastoupil po škole na sklářské učiliště a po třech letech už si vydělával. Tou dobou mne čekal ještě rok na gymplu a 4 - 6 let studia na vysoké, spojené leda s výdaji. S výučním listem byl jeho nástupní plat cca trojnásobkem toho mého po skončení studia. Jistě, on měl příplatky za práci v nebezpečném provozu, za třísměnný provoz, atd.
Ale naše finanční bilance na srazu po deseti letech byla hooodně odlišná. A to i když během mé vysoké došlo k revoluci.
Můj otec s večerní průmyslovkou a la "Mareček" měl menší plat, než jeho podřízení, protože jako mistr neměl nárok na příplatky.
Anebo jinak. Pamatuji si žertovný letáček ze "země, kde zítra znamená včera". Byl na něm horník v přilbě, celý černý od uhlí a olepený storublovkami. Pod tím text: "MINFIN (ministerstvo financí) varuje - v penězích není štěstí".
Vyučený automechanik si vydělával víc než inženýr, o melouších nemluvě.
Vždyť si vzpomeňte na filmy z té doby: "Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš". Po kvalifikovaných dělnících byla sháňka - "Já to tedy beru, šéfe".
Důvod, proč rodiče chtěli, aby šly děti studovat, bylo větší pohodlí, absence fyzické práce a větší prestiž.
Mít doma inženýra znamenalo "mít něco lepšího" a nechat vystudovat, nebo byť jen vyženit doktora, tak to bylo úplné terno. - viz Slunce, seno, jahody.
Dodnes si vzpomínám jak jsem byl svědkem vzrušené hádky dvou žen v samoobsluze, kdy jedna vypálila argument: "Já jsem vychovala tři vysokoškoláky a co ty?"
Takže by to vážně chtělo oživit paměť - s rostoucím věkem začíná být více selektivní.
Pokud se ostatního textu týče, vždy říkávám:
Znám lidi s tituly před i za jménem, kteří jsou pitomci a nestojí za to se s nimi bavit.
A znám lidi se základním vzděláním, kteří když promluví, tak se snažím poslouchat, abych se něco přiučil, protože jsou to velice vzdělaní a inteligentní lidé.
To, že někdo má titul neříká nic o tom, co ten člověk skutečně umí a už vůbec nic o tom, jaký je to člověk.
Znamená to jediné - že tento člověk byl schopen dokončit vysokou školu.
Bývaly doby, kdy to něco znamenalo, protože v určitých oblastech musel prokázat, že zvládnul určitý rozsah i hloubku znalostí.
Slovy "básníka" Šafránka na konto doktora Fasta: "Je to vůl! Ale anatomii udělal."
Dnes už ani tohle neplatí, protože je možné si koupit i titul PhD. Tak o čem se chceme bavit?
A čípak je to asi zásluha...?
Jde (v dnešní) politice a politikům o vzdělání? Pokud ano, kterým a jak?
Proč mluvíme o vzDĚLÁNÍ? Chtějí snad všichni/většina vzDĚLANÍ držitelé papíru zvaného vySVĚDČENÍ něco pořádné DĚLAT? Vědí vůbec, co je lidská PRÁCE?
Němci a Rusové jsou, myslím, upřímnější, když říkají, že jde o to "dostat se do obrazu" (Bildung, образование). Chtějí snad všichni politici ohánějící se potřebou kvalitního vzdělávání mít jako své voliče vzdělané lidi? Proč je v tom případě vzdělávání v Česku tak IDEOTICKY ZAPRODANÉ?
"Jenom to si užiješ, co si sníš a vypiješ" říkával kdysi dávno jeden ctihodný autor učebnic. Podívejte se na dnešní představitele české pedagogiky. Změnilo se něco? Pokud ano, co?
Ta nová vzdělávací platforma si dala název Comenius. Dostojí svými činy ctihodnosti svého názvu nebo to zase bude jen platforma podržtaškovská?
J.Týř
Moje zkušenost před rokem 1989:
Začínala jsem učit na základních školách na vesnicích od 1984. Se mnou tam dojížděli i důchodci, kteří byli v nejvyšším stupni tehdejšího ohodnocení učitelů, cca 3200,- Kč (jen tak mimochodem - dnes tam ještě pořád nejsme: 29500). Můj nástupní plat činil 1950,- + 150,- Kč třídnického příplatku (dnes směšných 400-700 Kč!!!!!).
Mí žáci, které škola nebavila a s bídou došli tak do 6. třídy, se většinou šli vyučit instalatéry. Když se pak přišli pochlubit do školy, kolik vydělávají, mohla jsem jen lapat po dechu: kolem 4000,- Kč!!!!! A to bez jakékoli praxe a kolik dostávali za melouchy, o tom řeč nebyla.
Moje maminka pracovala celý život ve fabrice jako dělnice a posledních deset let si dělala na důchod, takže brala přesčasy a více prací, tzv. u kruhu (pásová výroba - pro ty, co už o tom žádné povědomí nemají). Její výdělky poslední roky před rokem 1989 činily běžně 7000,- Kč (dnes dosahuje její důchod něco malinko přes 12000).
Nic si nevymýšlím. Mám schované všechny své výplatní lístky od první výplaty.
Potvrzuji poznatky paní BP. Moje zkušenost je od r. 1974 a začínal jsem s 1650,- Kč. V roce 1985 jsme dostali první počítače IQ 151 a začal první humbuk s tzv. digitalizací, jehož se chopili především partajní ideoti, kteří neměli o technice valné ponětí podobně jako je tomu dnes...
Už tehdy bylo školství hloupě ideoticky řízené, učitelé mizerné placení a ideoticky ovládaní. Občas jsem si v těch dobách říkal, že bych chtěl vidět, jak by se ti partajni hlupáci chovali, kdyby se změnil režim. Když se to stalo, překabátovací skutečnost předčila mou fantazii a z toho údivu nevycházím, bohužel, dodnes:)))
Na ČT2 dávají Ťři mušketýry a právě se objevila Milady de Winter. Kardinálů Richelieu a různých mylady jsem zažil ve školství taky dost. Pokračování příště. :)))
Kardinál Richelieu se prý jednou v dobrém rozmaru pochlubil, že k tomu, aby byl uvržen do vězení, stačí, aby někdo řekl pouhou jednu větu.
"Tomu nevěřím. Co kdybych řekl třeba "Věřím v Pána Boha"?"
"Tak to bych vám, příteli, nedoporučoval. V tom případě byste mohl být dokonce upálen jako kacíř, který popřel existenci Nejsvětější Trojice."
rakousko-uhersko bylo ukázkovým systémovým byrokratickým státem,vše bylo pod kontrolou,vše se řídilo konzervativními pravidly,celý společenský,profesní,kariérní postup,na každém stupni musel dotyčný splňovat přesná pravidla,a to se přenášelo i do první republiky i do socialismu,protože se vědělo,že nejdůležitější ve státě a společnosti je stabilita,i dnes,kdy evropa je zdevastována ideologií globalistického multikulturalismu,se iu nás z posledních sil držíme díky pozůstatkům konzervativismu
Za mě skvělý článek, děkuji za uveřejnění, pane Komárku...
Okomentovat