Psycholog Václav Mertin se při úvaze, jak dosáhnout toho, aby se děti rády učily a rády chodily do školy, dotýká i role učitele: „Každé dítě by mělo cítit, že je učitel chce naučit, a když mu něco nejde nebo udělá chybu, tak mu pomůže k nápravě. Ve škole by mělo být i veselo. Jestli však nuda žáků není rovněž zesilována tím, že ani někteří učitelé nechodí do školy rádi nebo že je učení nebaví. Neboť do hry nepochybně vstupují i učitelovy emoce, jeho radost, potěšení, zápal, entuziasmus, angažovanost, ale také otrávení, nechuť, únava, strach,“ píše Mertin v časopise Řízení školy.
Mertin pokračuje:
 |
| Václav Mertin (repro ČT) |
Pozice učitelů je velmi slabá. Povědomí veřejnosti o ní není příliš podpůrné. Učitelé mají pocit, že je rodiče, a koneckonců ani politici nepodporují dostatečně. Ve veřejnosti jsou akcentována volná odpoledne, dlouhé prázdniny apod. Přitom jen hlupák si může myslet, že čtyři nebo pět vyučovacích hodin je rekreační aktivita. Roli hraje zvyšující se množství administrativy, které sice patrně mnohem víc dopadá na ředitele, ale svůj díl dostávají i ti, jejichž primární úkol je učit.
Některá vedení škol příliš nedbají o klima ve sborovně a vztahy mezi učiteli nejsou příliš dobré. Zejména u některých učitelů scházejí impulzy k větší rozmanitosti činností, takže z učení se stává únavná rutina. Nezmiňuji nízké platy, ale k většímu potěšení z práce určitě nepřispívají.
Radosti nepřidají nevychované a zlobivé děti nebo rodiče, u kterých dosažení minimální spolupráce stojí učitele nesmírné úsilí. Nesrozumitelné a často nerealizovatelné požadavky na individualizaci. Málokdy učitelům někdo řekne, že nemohou sami svým působením zachránit tuto civilizaci. Měli by pracovat z plných sil, ale je mnoho okolností, které nemají šanci překonat. Z nejbližšího okolí jde o rodinu, média, vrstevníky - a nelze tvrdit, že působení těchto aktérů je vždy synergické s působením školy.
Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy
0 komentářů:
Okomentovat