Šátek u nás nevadí, zahalený obličej už je problém, říkají britští učitelé

Polovinu obyvatel britského Leicesteru tvoří imigranti. Ve školách se tak mísí děti různých kultur, vyznání i řečí. „Pokud budou školy uznávat důležitost původu a jazyka každého dítěte, najdou si tyto děti snáze své místo v místní komunitě a nebudou se cítit jako outsideři,“ uvedli v rozhovoru pro iDNES.cz leicesterští odborníci na vzdělávání Adam N. Turner a Khalid Mahmood, kteří navštívili Prahu. Rozhovor vedla Zdeňka Trachtová.

Předpokládám, že pro učitele je někdy obtížné jednat s rodiči dětí. Jak postupujete v případě, že mají speciální požadavky, jež souvisí s jejich odlišnou kulturou a které jsou pro školu těžko akceptovatelné? Stává se například, že si rodiče z náboženských důvodů nepřejí například, aby se jejich děti účastnily tělocviku?

Khalid Mahmood: Ano, setkáváme se s požadavky tohoto typu. Učitelé nebo ředitel musí vždy hledat individuálně řešení. Řeknu vám příklad. Navštívil jsem školu, kam chodilo několik muslimských dětí, jejichž rodiče si nepřáli, aby se děti účastnily hodiny tance. Ředitel pouze změnil název výuky - hodinu nazval „Tělesné cvičení“ a všichni byli spokojeni. Nedávno jsem mluvil s rumunskou kolegyní, která zase řeší problém, že někteří rodiče odmítají, aby ve třídě s jejich dětmi seděly romské děti. Tito rodiče nechodí ani na rodičovské schůzky, aby se tam nepotkali s romskými rodiči. Takovéhle problémy se řeší stále.

To zřejmě vyžaduje intenzivnější komunikaci mezi školou a rodiči než jen čtyřikrát do roka na rodičovské schůzi...

Khalid Mahmood: Pro ředitele to je nikdy nekončící úkol. Musí neustále komunikovat a pracovat na vztazích. Úplně nejdůležitější je podle mého názoru první setkání s rodiči nového žáka. Při něm se nastaví budoucí tón komunikace. Ředitel si musí uvědomovat, že škola je někdy docela děsivé místo i pro dospělého, zvláště pokud neumí anglicky nebo se obává autorit. Škola se proto musí velmi snažit, aby působila přívětivě a otevřeně. Informace rodičům musí být předávány jednoduše a srozumitelně dopisy musí být překládané do jejich jazyků. Některé školy mají vyhrazené místnosti pro rodiče. Když ráno přivedou děti do školy, mohou si tam dát kávu a popovídat si s jinými rodiči nebo učiteli, kteří právě nemají hodinu. Ráno ve většině základních škol postává u vchodu nebo na hřišti některý z učitelů připravený s rodiči si neformálně popovídat.

V Česku se i přes minimum muslimských žáků čas od času rozpoutá živá debata o tom, zda mají muslimské dívky chodit do školy v šátku. Jak na tuto otázku pohlížíte?

Adam N. Turner: Ve většině britských škol není šátek problém, stejně tak jako křížek na krku. Je to součást respektu k víře jednotlivce. Školy ve svých pravidlech pouze stanovují, že žák má být upravený a vhodně oblečený. Myslím, že většina britských škol by neakceptovala zahalený obličej, protože to by narušovalo komunikaci mezi učitelem a žákem. V Leicesteru žen se zahaleným obličejem přibývá, což je poněkud problém a v současnosti se o tom vedou diskuze. S tím se musíme vypořádat.


Celý rozhovor naleznete zde