Polovinu obyvatel britského Leicesteru tvoří imigranti. Ve školách se tak mísí děti různých kultur, vyznání i řečí. „Pokud budou školy uznávat důležitost původu a jazyka každého dítěte, najdou si tyto děti snáze své místo v místní komunitě a nebudou se cítit jako outsideři,“ uvedli v rozhovoru pro iDNES.cz leicesterští odborníci na vzdělávání Adam N. Turner a Khalid Mahmood, kteří navštívili Prahu. Rozhovor vedla Zdeňka Trachtová.
Předpokládám, že pro učitele je někdy obtížné jednat s rodiči dětí. Jak postupujete v případě, že mají speciální požadavky, jež souvisí s jejich odlišnou kulturou a které jsou pro školu těžko akceptovatelné? Stává se například, že si rodiče z náboženských důvodů nepřejí například, aby se jejich děti účastnily tělocviku?
Khalid Mahmood: Ano, setkáváme se s požadavky tohoto typu. Učitelé nebo ředitel musí vždy hledat individuálně řešení. Řeknu vám příklad. Navštívil jsem školu, kam chodilo několik muslimských dětí, jejichž rodiče si nepřáli, aby se děti účastnily hodiny tance. Ředitel pouze změnil název výuky - hodinu nazval „Tělesné cvičení“ a všichni byli spokojeni. Nedávno jsem mluvil s rumunskou kolegyní, která zase řeší problém, že někteří rodiče odmítají, aby ve třídě s jejich dětmi seděly romské děti. Tito rodiče nechodí ani na rodičovské schůzky, aby se tam nepotkali s romskými rodiči. Takovéhle problémy se řeší stále.
To zřejmě vyžaduje intenzivnější komunikaci mezi školou a rodiči než jen čtyřikrát do roka na rodičovské schůzi...
Khalid Mahmood: Pro ředitele to je nikdy nekončící úkol. Musí neustále komunikovat a pracovat na vztazích. Úplně nejdůležitější je podle mého názoru první setkání s rodiči nového žáka. Při něm se nastaví budoucí tón komunikace. Ředitel si musí uvědomovat, že škola je někdy docela děsivé místo i pro dospělého, zvláště pokud neumí anglicky nebo se obává autorit. Škola se proto musí velmi snažit, aby působila přívětivě a otevřeně. Informace rodičům musí být předávány jednoduše a srozumitelně dopisy musí být překládané do jejich jazyků. Některé školy mají vyhrazené místnosti pro rodiče. Když ráno přivedou děti do školy, mohou si tam dát kávu a popovídat si s jinými rodiči nebo učiteli, kteří právě nemají hodinu. Ráno ve většině základních škol postává u vchodu nebo na hřišti některý z učitelů připravený s rodiči si neformálně popovídat.
V Česku se i přes minimum muslimských žáků čas od času rozpoutá živá debata o tom, zda mají muslimské dívky chodit do školy v šátku. Jak na tuto otázku pohlížíte?
Adam N. Turner: Ve většině britských škol není šátek problém, stejně tak jako křížek na krku. Je to součást respektu k víře jednotlivce. Školy ve svých pravidlech pouze stanovují, že žák má být upravený a vhodně oblečený. Myslím, že většina britských škol by neakceptovala zahalený obličej, protože to by narušovalo komunikaci mezi učitelem a žákem. V Leicesteru žen se zahaleným obličejem přibývá, což je poněkud problém a v současnosti se o tom vedou diskuze. S tím se musíme vypořádat.
Celý rozhovor naleznete zde
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
9 komentářů:
No a není to o tom, že podáme prst a chtějí celou ruku? Přitom už i v muslimských zemích existují iniciativy, kdy ženy začínají chápat, že nošení šátků je povinnost a tedy vlastně nesvoboda a tajně se nechávají fotit bez šátků a fota umistˇují na sociálních sítích.Protože kdyby to nebyla povinnost, tak bať. Muži nic takového nemusí, takže kde to jsme,že? A kde ta tolerance ke "zvyklostem" skončí? U ženské obřízky? nebo kde?
Celá tato migrační sranda skončí velmi špatně.
Rozhovor je veden s "odborníky na vzdělávání". Jejich vysoká odbornost se projevuje ve větách "Navštívil jsem školu" či "Nedávno jsem mluvil s rumunskou kolegyní." Pan Feřtek není sám, má kolegy po celém světě. Pane Komárku, až narazíte na rozhovor se skutečným odborníkem, tedy učícím učitelem, dejte sem prosím odkaz. Ale to spíš vyhraju v loterii několik milionů nebo na mě spadne meteorit.
Tlumočník
Doporučuji přečíst celý článek, link je uveden. Oba respondenti jsou tam představeni mimo jiné jako "dlouholetí učitelé". Hezký den!
Co třeba pás cudnosti. Vadil by?
Add TU - mě teda jo.A vám?
School Development Support Agency je britská neziskovka.
Osobní a povrchní dojem - český EDUin
http://sdsa.net
Adam Newman Turner je uváděn mezi jejími spolupracovníky.
http://sdsa.net/about-us/associates
V e svém bio uvádí praxi ve školství 30 let.
http://www.newmanturner.com/adam/index.html
Osobně bych upozornil na jiné části textu:
Předpokládám, že pro učitele je někdy obtížné jednat s rodiči dětí. Jak postupujete v případě, že mají speciální požadavky, jež souvisí s jejich odlišnou kulturou a které jsou pro školu těžko akceptovatelné? Stává se například, že si rodiče z náboženských důvodů nepřejí například, aby se jejich děti účastnily tělocviku?
Khalid: Ano, setkáváme se s požadavky tohoto typu. Učitelé nebo ředitel musí vždy hledat individuálně řešení. Řeknu vám příklad. Navštívil jsem školu, kam chodilo několik muslimských dětí, jejichž rodiče si nepřáli, aby se děti účastnily hodiny tance. Ředitel pouze změnil název výuky - hodinu nazval „Tělesné cvičení“ a všichni byli spokojeni. Nedávno jsem mluvil s rumunskou kolegyní, která zase řeší problém, že někteří rodiče odmítají, aby ve třídě s jejich dětmi seděly romské děti. Tito rodiče nechodí ani na rodičovské schůzky, aby se tam nepotkali s romskými rodiči. Takovéhle problémy se řeší stále.
Adam: Pokud jde o rodiče, kteří například z náboženských důvodů mají problém s obsahem výuky, je důležité, aby jim škola naprosto jasně řekla, jaká jsou její základní východiska. Když mluvím s řediteli škol, říkám jim, že musí hned na začátku vysvětlit, že škola bude přistupovat stejně k dívkám i chlapcům, nebudeme je oddělovat, děti se budou učit tělocvik, hudbu i kreativní předměty. Ředitel to musí rodičům jasně říct, tato informace má být v prospektech i na webu školy atd. Je zkrátka důležité vyslat jasnou zprávu, že podstatou školy je podpora různorodosti, genderové rovnosti, demokracie a lidských práv. A že to znamená, že se děti budou učit o různých kulturách a náboženstvích. Pokud to rodičům na začátku jasně vysvětlíte, těžko poté za vámi budou chodit a říkat: „Jsem muslim a nechci, aby se moje dítě učilo o hinduismu.“ nebo „Jsem ateista a nechci, aby se moje dítě učilo o islámu.“
a
Česko loni začalo intenzivněji podporovat inkluzi dětí s lehkými mentálními handicapy v běžných školách. Jaká praxe je v tomto ohledu v Británii?
Adam: Obecnou snahou je integrovat co nejvíce dětí v běžné škole. Pro děti se závažnějším mentálním postižením ovšem existují speciální školy, kde pracují odborníci, kteří mají příslušné vybavení atd. Odborníci jsou ale samozřejmě zapotřebí i v běžných školách pro děti s poruchami učení či chování nebo s lehkým mentálním handicapem. Moje žena má na jedné základní škole v Leicesteru na starosti právě tyto děti. V případě potřeby žádá ministerstvo o peníze na nutné pomůcky nebo na zaměstnání dalších asistentů učitele.
Pomáhají učiteli asistenti, i když ve třídě žádné handicapované dítě není?
Adam: Ano, zejména v nižších ročnících je jeden asistent ve třídě dost obvyklý. Pokud je tam dítě se speciálními potřebami, bývají asistenti i dva
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-leicester-04e-/domaci.aspx?c=A170302_134802_domaci_zt
Tak nějak netuším, jak nenápadný šperk na krku, kterého si mnohdy ani nevšimnete, je totéž jako oděv porušující kulturní a společenské normy a propagující nerovnost, ale v tomhle prostě nejsem dost světová. Když vidím v létě ženskou zahalenou do vrstev oděvu od hlavy až k patě, a vedle ní pána tvorstva v tričenku a kraťasech, berou mě čerti.
Ostatně, on islám žádný šátek stejně nepřikazuje.
Šátek přikazuje ten muž, aby se žena chránila před jinými muži (prý)
Okomentovat