„Kdybych měl popravdě psát náborový inzerát pro učitelku/učitele, vypadal by asi takto: - Demotivující platové ohodnocení
- Neexistující kariérní plán
- Vzdělávací kurzy odtržené od reality
- Společenský status blízký uklizečce zaručen
- Osobní příplatek 200 Kč po dohodě s ředitelem školy.
To vás to nadšení do pololetí brzy přejde. A do důchodu máte daleko. České školství se už léta vaří ve vlastní šťávě. A tohle změnit, to bude chtít dva kamiony plné blanických rytířů. Spíš tři,“ píše Otto Bohuš v úvaze o českém školství. Výborně napsaný, hodně provokativní a hodně dlouhý text získal v posledních dnech mimořádnou pozornost na sociálních sítích. Přinášíme z něj několik ukázek.
Otto Bohuš mimo jiné píše:
 |
| Otto Bohuš (youtube.com) |
Rozeznat tři typy lišejníků podle tvaru stélky, umět správně zapojit polovodičovou diodu a bezchybně odříkat -ný, -natý, -itý, -ičitý, ičný, -ečný, -ový, -istý, -ičelý?
Anebo je to něco jiného?
• Umět komunikovat s druhými lidmi
• Spolupracovat s nimi v jednom týmu
• Rozumět svým emocím i emocím ostatních
• Rozvíjet svůj přirozený potenciál
• Umět si dát věci do souvislostí
• Radovat se ze života, věřit si
• Nebát se používat angličtinu
• Rozpoznat lež a podvod
Tohle nezmění výměna pár listů v učebnicích. Tohle nezmění ani ty učebnice. Tuto změnu dá do pohybu jedině změna mindsetu. Čímž se pomalu dostáváme na konec začarovaného kruhu.
BFLMŠMT
Učitelé na prvním stupni učí tak, jak byli naučeni. A kdo učil tyto učitele učit? Učitelé na pedagogických fakultách.
Buď jde o lidi, kterým pohodlná bublina akademického prostředí omylem srostla s realitou. A prvňáka viděli naposledy před deseti lety na fotce.
A pak jsou další, kteří by snad i chtěli učit děti a víc přiblížit školní výuku realitě... ale v tom absurdně nastaveném systému to nejde. Protože fakulta, aby obstála, musí přece dělat výzkum, psát granty, vykazovat publikace, sbírat visačky z konferencí – no prostě „dělat vědu“. Ale z teorie chleba neupečeš.
Na českých ZŠ nyní působí 60 tisíc učitelů. A pokud prošli tím akademickým strojkem, kde jim docenti a profesoři přednášeli své vzorce, metodiky, moduly, tabulky a teorémy… tak je jasné, proč je dnešní základka totálně mimo mísu.
K dokonání všeho je tu ten neuvěřitelný svrab, do kterého přichází mladí (a snad i nadšení) absolventi z pedagogických fakult.
Celý text naleznete zde
9 komentářů:
Tak děti, teď se naučíme, jak se radovat ze života. Poslouchejte mne velmi dobře, Novák, nežvaň, Jirotková, nesměj se jako tele!
Tyhle tatínkovské rady miluji. Dokonce si snad vyžádám souhlas vedení školy a vpustím - pod dozorem - zájemce do třídy, aby během týdne, kdy se probírají lomené výrazy, vnesl do hodin ještě týmovou spolupráci, radost z poznávání a ze života, rozvoj poznávání vlastních emocí. Ne že by se to všechno ve škole také nedělalo, dělá a dobří učitelé s tím umí dobře pracovat, ale tvrdit, že se má učit soft-skill bez hard-skills, to už mne číst nebaví. Oni si z toho mnozí berou jen to, že hard-skills se nemusí učit vůbec ;-)
http://www.pedagogicke.info/2017/03/david-grudl-reakce-na-clanek-jak-se.html
No další demagog. Fungující systém, který děti na 1. stupni naučil co třeba byl rozbit nekoncepčními reformami. Dnes neexistují pořádné učebnice ani metodiky. A teď má ještě někdo drzost přirovnávat tento nepořádek k řádnému, metodicky připravenému vzdělávání, které tu bylo dřív.
Nejhorší je, když lidé,kteří o tom nic neví najednou hlásají své dojmy.
Blábolista.
"blábolista" Stačí mrknout na stovky, možná tisíce komentářů rodičů pod článkem na FB. Zdá se, že zkušenost toho pána není zdaleka tak ojedinělá, jak bychom si přáli. Bohužel.
A když má člověk zkušenost z takové paušalizované třetí třídy, může na rozdíl od tisíců tatínků a maminek na FB porovnat, jaké to bylo ve třetí třídě před deseti možná i pěti lety. Křepčili jsme, zpívali, Komenský by jásal. Také jsme jednou za čas ověřili, jestli něco umíme a světe div se, po té pohodičce jsme uměli mnohem víc. Paušálně tu školu měli rádi žáci i učitelé.
Pak nám někdo mediálně zmasíroval tisíce maminek a tatínků nejen na FB, že testování je fuj, zvonění stresuje a procvičit si něco doma je týrání neviňátek. Od té doby už netančím a nezpívám a málokdy se zasměju sám sobě. Děti vypadají na pohled stejně, jen paušálně nechtějí tančit, zpívat, povídat si, zkoumat, hledat a překonávat se. Když jich pár najdu, zbytek nám tu zábavu nedovolí.
Bohužel, zkušenosti s rodiči, kteří emocionálně zanedbávají své dítě a omlouvají jeho projevy, které za pár letou budou trestné, přibývají velmi rychle.
Rodič, který svůj pohled na věc popíše je geroj. Učitel, který udělá totéž, je zpátečník a neperspektivní hňup.
Vidím ten problém i ze strany rodiče a stále více mám pocit, že moje děti krní, protože náročnost se snižuje.
Jsem normální? Děkuji všem za odpověď na otázku, která není rozhodně řečnická.
Jirko, jste normální. Váš text podepisuji. Jsem učitel i rodič.
Vidím ten problém i ze strany rodiče a stále více mám pocit, že moje děti krní, protože náročnost se snižuje.
Svým dětem jsem už kdysi dávno řekl, že mají velkou "smůlu".
Mají rodiče, kteří jim nedovolí zakrnět a "zparchantět" tak, jak je to nyní běžné.
Mne v podstatě známky ze školy nezajímají. Jsou pouhým indikátorem toho, kde možná tlačí bota. Mám to štěstí, že ve většině předmětů jsem schopen při debatě s potomkem sám určit, zda jeho znalosti odpovídají tomu, co já sám považuji za dostatečné, dobré, atd. Jsem v situaci, že sám musím suplovat svou náročností chybějící náročnost školy. A to není dobře. Ne kvůli mně, já si své blízké ohlídám. Ale kvůli těm ostatním dětem a rodičům, kteří si myslí, že "úroveň" ohlídá škola.
A jen pro dokreslení, nejsem žádný fanatický tatík, který své děti drezíruje. Jen hlídám, aby nešly pod svou úroveň tam, kde úroveň ve škole je příliš nízko.
Trend dnesni doby- bezmezne stesti pro deti. Ne ze bych nechtele spokojene deti. Jen si neumim predstavit, jak je vychovavt k tomu, ze cely svet jim pada kmnoham, vzdy bude svitit slunicko a nikdy nenarazi na prekazku. Setkavam se s takovymi rodici velice casto a vzdy si rikam, ze moji pomoc by nejdriv meli dostat ty rodice a teprve potom jejich deti. To oni delaji ze svych deti socialniminvalidy, neschopne proplouvat beznym normanlnim zivotem. Same ustupky, zadne hranice. Pak dite prijde do skoly a je vymalovano, protoze narazi na osobu, ktera vyzaduje dodrzovanimpravidel, je dusledna . A najednou se musimprekonavat problemy. Pokud je doma dite prikrmovano recmi o chudinkach detech, blbychnucitelkach apod. Je zadelano na suprepruser.
Okomentovat