Výzkumy ukazují, že učitelé jsou převážně spokojení, výše platů je příliš neruší a mimo jiné by také chtěli více spolupracovat s odborníky mimo školu. Každopádně to tak vypadá podle Ivy Štětovské a Blanky Tomkové, které zkoumaly klima školy a jeho vliv na spokojenost a zdraví učitelů a ve svých textech v časopise Školní poradenství v praxi citují i další tuzemské a zahraniční výzkumy. Rozhodně ty články stojí za přečtení, přinášíme z nich několik důležitých citací.
Autorky píšou:
Iva Štětovská (ff.cuni.cz) |
A citují zajímavé zahraniční výzkumy:
„Perrachione, Rosser a Petersen (2008) uvádějí, že spokojenost učitelů a jejich ochotu setrvat v náročném zaměstnání ovlivňují zejména vnitřní proměnné (pocit úspěšnosti ve výuce, práce se studenty a spokojenost s povoláním učitele), zatímco vnější proměnné (nízký plat a vysoká pracovní zátěž) nemají na jejich spokojenost a ochotu zůstat v povolání vliv téměř žádný. Učitelé, kteří jsou ve škole spokojeni, v pedagogické profesi zůstávají (Perrachione, Rosser, Petersen, 2008). Nepříliš významný vliv výše platu na spokojenost učitelů potvrzuje také Darling-Hammond (2003).“
I zajímavé české výzkumy:
„I přes poměrně vysokou pociťovanou obtížnost práce jsou učitelé převážně spokojeni (Popelková, 2011) a dokáží vysokou pracovní zátěž vyvážit pozitivními faktory, ke kterým patří zejména osobnostní vlastnosti, schopnost nacházet uspokojení a pociťovat pozitivní emoce v práci, optimismus a pozitivní myšlení, drobné denní radosti a vnímaná sociální opora (Paulík, 2004).“
Přes všechna tato pozitivní zjištění ve vlastním výzkumu přece jen zjistily určitou možnost nespokojenosti učitelů:
„Spokojenost učitelů zvyšuje také ocenění jejich práce - ať již vedením školy, kolegy, nebo žáky a jejich rodiči - a také společné mimoškolní akce nebo tvořivé činnosti, které jsou příjemným vybočením z pedagogické rutinní práce. Ke zvýšení štěstí a spokojenosti by učitelé potřebovali zejména zvýšení prestiže svého povolání, spojené s pocitem vyššího společenského ocenění, zvýšení finančního ohodnocení a větší respekt a podporu rodičů. Uvítali by také větší spolupráci s odborníky mimo školu, kteří by jim poskytli více odborné a informační opory a psychické podopory pro jejich práci. Zdrojem nespokojenosti učitelů jsou také časté legislativní změny, kvůli kterým je nutné měnit výukové plány, a nedostatek volna na další vzdělávání či nízká kvalita vzdělávacích kurzů.“
Za připomenutí stojí také zjištění z lednového článku:
„Námi dotázaní učitelé pojímají klima školy jako vysoce subjektivní, nehmotný, zejména sociálně-psychologický a komunikační fenomén.
Vztah mezi klimatem školy a zdravím učitelů byl testován pomocí Spearmanova koeficientu korelace. Klima školy a zdraví učitelů pozitivně korelují ve většině sledovaných škál na hladině významnosti p<.031. Zdraví učitelů je ovlivňováno hlavně psychosociálními aspekty klimatu školy: čím pozitivněji je učitelé hodnotí, tím lépe hodnotí svůj fyzický stav, prožívání a spokojenost se zdravím.“
Plné znění citovaných článků naleznete v lednovém a březnovém vydání časopisu Školní poradenství v praxi
8 comments:
Dalo Vám hodně práce něco takového vyšťourat, pane Komárku?
Už jste se optal pana Kechlibara, jestli Vám dá svolení?
http://neviditelnypes.lidovky.cz/skolstvi-trable-s-matematikou-der-/p_spolecnost.aspx?c=A170227_232818_p_spolecnost_wag
Články jsou recyklací závěrů loňské diplomové práce Blanky Tomkové, které Iva Štětovská dělala vedoucí https://drive.google.com/open?id=0B3x8X77RaMBPMHFaSllTR3JqQjg.
Kdeopak ten průzkum prováděly? Ti respondenti by mě zajímali. To nemohlo být na normální škole.
Pravda je, že učitelé mají sklon k postoji, že o penězích se nemluví. Lékaři klidně a sebevědomě řeknou, dejte 60 litrů, nebo odejdeme. A vzpomeňme na nenasytnost soudců.
Kdeopak ten průzkum prováděly?
Hyn sa hukáže, že to bulo hu nás v Dubaji a v Arabských Emirátoch. Tam učí, až to hučí!
Ono je celkem jedno, kde výzkum dělaly... Problém je v těch spokojenostmetrech "určitě ano - spíše ano - ani tak tak...". Ono většinou vyjde tak nějak to "spíše ano", v souladu s kolektivním očekáváním...
Jj, až nebudou ve školách švp a rvp, tak tomu přitakám. Nechci se podřizovat neživým plánům, ale reálné situaci, kterou přináší život a chci zapisovat do třídních knih, co opravdu učím a ne, co stojí v nějakém plánu, který jsem si sama ani nepřipravila a nechci ho přepisovat každý školní rok (je to pro mě 150 stránek, jsem jediná ve škole na svůj předmět a máme dva obory a dva učební plány pro každý obor). Celý život musím dávat pozor, abych vyhověla ČŠI, jinak bych těch pár mizerných korun, které vyděláváme, ještě potratila.
Ano, práce s mladými lidmi je někdy příjemná, jindy zase ne.
Svoboda v mém rozhodování, co a jak budu učit a jak si to zodpovím, byla jen v roce 1990.
průzkum se prováděl kdekoliv za kolínem,kde končí civilizace ,pokud by se prováděl u nás v chudém pohraničí,kde učitelé sedí na pracáku a jiní lidé jsou šťastni,že hákují za 15 hrubo,tak učitel se smlouvou na neurčito a platem 23 litrů je šťastný a hépy
Post a Comment