Michal Komárek: Učitelé jsou spokojení. A výše platů na to nemá vliv. Opravdu?

Výzkumy ukazují, že učitelé jsou převážně spokojení, výše platů je příliš neruší a mimo jiné by také chtěli více spolupracovat s odborníky mimo školu. Každopádně to tak vypadá podle Ivy Štětovské a Blanky Tomkové, které zkoumaly klima školy a jeho vliv na spokojenost a zdraví učitelů a ve svých textech v časopise Školní poradenství v praxi citují i další tuzemské a zahraniční výzkumy. Rozhodně ty články stojí za přečtení, přinášíme z nich několik důležitých citací.

Autorky píšou:

Iva Štětovská (ff.cuni.cz)

„Učitelé jsou ve své profesi spíše spokojeni, jejich spokojenost s povoláním, pocit pracovní úspěšnosti a hodnocení pracovních podmínek jsou téměř vyrovnané. Pedagogická práce je pro učitele příjemná, líbí se jim a baví je. Většina uvádí, že jsou učiteli rádi a přáli si jimi být. Svou profesi vnímají jako rozmanitou a prolínající se s řadou jiných profesí, zejména pomáhajících.“

A citují zajímavé zahraniční výzkumy:

„Perrachione, Rosser a Petersen (2008) uvádějí, že spokojenost učitelů a jejich ochotu setrvat v náročném zaměstnání ovlivňují zejména vnitřní proměnné (pocit úspěšnosti ve výuce, práce se studenty a spokojenost s povoláním učitele), zatímco vnější proměnné (nízký plat a vysoká pracovní zátěž) nemají na jejich spokojenost a ochotu zůstat v povolání vliv téměř žádný. Učitelé, kteří jsou ve škole spokojeni, v pedagogické profesi zůstávají (Perrachione, Rosser, Petersen, 2008). Nepříliš významný vliv výše platu na spokojenost učitelů potvrzuje také Darling-Hammond (2003).“

I zajímavé české výzkumy:

„I přes poměrně vysokou pociťovanou obtížnost práce jsou učitelé převážně spokojeni (Popelková, 2011) a dokáží vysokou pracovní zátěž vyvážit pozitivními faktory, ke kterým patří zejména osobnostní vlastnosti, schopnost nacházet uspokojení a pociťovat pozitivní emoce v práci, optimismus a pozitivní myšlení, drobné denní radosti a vnímaná sociální opora (Paulík, 2004).“

Přes všechna tato pozitivní zjištění ve vlastním výzkumu přece jen zjistily určitou možnost nespokojenosti učitelů:

  „Spokojenost učitelů zvyšuje také ocenění jejich práce - ať již vedením školy, kolegy, nebo žáky a jejich rodiči - a také společné mimoškolní akce nebo tvořivé činnosti, které jsou příjemným vybočením z pedagogické rutinní práce. Ke zvýšení štěstí a spokojenosti by učitelé potřebovali zejména zvýšení prestiže svého povolání, spojené s pocitem vyššího společenského ocenění, zvýšení finančního ohodnocení a větší respekt a podporu rodičů. Uvítali by také větší spolupráci s odborníky mimo školu, kteří by jim poskytli více odborné a informační opory a psychické podopory pro jejich práci. Zdrojem nespokojenosti učitelů jsou také časté legislativní změny, kvůli kterým je nutné měnit výukové plány, a nedostatek volna na další vzdělávání či nízká kvalita vzdělávacích kurzů.“

Za připomenutí stojí také zjištění z lednového článku:

„Námi dotázaní učitelé pojímají klima školy jako vysoce subjektivní, nehmotný, zejména sociálně-psychologický a komunikační fenomén.

Vztah mezi klimatem školy a zdravím učitelů byl testován pomocí Spearmanova koeficientu korelace. Klima školy a zdraví učitelů pozitivně korelují ve většině sledovaných škál na hladině významnosti p<.031. Zdraví učitelů je ovlivňováno hlavně psychosociálními aspekty klimatu školy: čím pozitivněji je učitelé hodnotí, tím lépe hodnotí svůj fyzický stav, prožívání a spokojenost se zdravím.“


Plné znění citovaných článků naleznete v lednovém a březnovém vydání časopisu Školní poradenství v praxi