Marek Švehla: Klaus 2.0. Velká reportáž týdeníku Respekt o Václavu Klausovi mladším

„Pak konečně stáčí řeč na školství. Netváří se jako reformátor, spíš jako ten, kdo by chtěl změny zastavit. Škola má „učit číst, psát, počítat, a ne fungovat jako komunitní centrum“, prohlašuje. „Je módní říkat, že se mají děti hlavně cítit ve škole dobře. Myslím si ale, že ve školách mají děti hlavně překonávat překážky.“ Taky říká, že by se toho mělo hodně zrušit – povinný rok ve školce před nástupem do školy, devátá třída, seznam povinné látky zvaný rámcový vzdělávací program, „který stejně nikdo nečte“. Zavedl by „důslednost“ a pomocí častých testů by vymáhal znalosti,“ popisuje reportér Respektu Marek Švehla vystoupení Václava Klause na besedě v Kyjově.

Švehla pokračuje:

Václav Klaus (ods.cz)

Nezapomíná také sdělit, že současná ministryně školství je neomarxistka, rozpočet vysávají nevládky, „které chodí jen deset dní v měsíci do práce a mají drahé kanceláře“, inkluze je „zločin, který ničí dětem životy“ a ve školách opět vládne ideologie – tentokrát multikulturní. Když chce říct, že se aktivistům nevládek něco nelíbí, tak řekne, že „kvičí“.

Potřebné razanci vystoupení pomáhá i značně benevolentní vztah k číslům. Špatný školský zákon má v podání školského experta tři sta stran (v reálu polovinu), inkluze stojí devět miliard (pro první dva roky se počítá s třetinou), cenu interaktivních tabulí, které slouží jako důkaz nesmyslných evropských dotací, nadsadí desetkrát.

Jako vzor pro Česko zmiňuje Klaus Čínu, kde „nemůže studovat každý jako u nás, je tam konkurence a děti musí makat“. Když si pak jeden z posluchačů postěžuje na úpadek civilizace, Václav Klaus uklidňuje: „Celosvětově se něco mění k lepšímu, lidi se začínají bouřit. Vidíme v Americe, v Polsku, v Maďarsku, zčásti v Rakousku, že je tady naděje. Hájíme přirozené věci a kyvadlo vývoje se jednou vrátí.“

„Kantory si určitě získá, díky němu je v politice konečně někdo, kdo školství rozumí,“ raduje se jeden z účastníku diskuse, učitel češtiny. „Mluvil mi z duše. Učitel má být náročný. Teď je to samá škola hrou, rušení přestávek, slovní hodnocení. Ale dril je nutný, bez toho se násobilku nenaučíte,“ říká také učitelka učící v Kyjově na prvním stupni. Její společnice, pracovnice laboratoře z místní nemocnice, přikyvuje: „Dneska vystuduje každý debil. Ti absolventi, co k nám přicházejí, to je hrůza.“


Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Respekt