„Těžko hledat lepší příklad arogance některých odborných matematiků a fyziků vůči výuce těchto předmětů a jejich didaktice a zároveň ukázku toho, jak zcela nepodložená tato arogance bývá. Popis Hejného metody panem Motlem svědčí o jejím naprostém nepochopení a jeho protiargumenty vůbec žádnými argumenty nejsou - jsou to a priori dojmy nepodložené zkušenostmi, natož výzkumy,“ píše diskutující pod nickem Kvaternion v diskusi k textu Luboše Motla. Publikujeme jeho příspěvek jako samostatný text.
Kvaternion píše:
Prakticky jediné, co má v jeho textu smysl, je tvrzení, že nadané děti se naučí matematiku sami bez vedení (a já dodávám, že i při celkem jakémkoli vedení), což je pravda a nikdo to nezpochybňuje. Zbytek vychází z nijak nezdůvodněného přesvědčení, že cílem výuky matematiky těch méně nadaných je simulovat vnější projevy znalostí těch nadanějších. Kupříkladu, že je lepší studenty naučit jako cvičené opice řešit diferenciální rovnice, aniž by chápali, co dělají a proč, než je postavit před jednoduchý problém, který lze diferenciální rovnicí vyjádřit, nechat je odvodit, jak jej pomocí vztahu veličiny a její derivace popsat, a až pak ukázat, jak matematika tento intuitivně již zřejmý vztah formalizuje. A řešení konkrétních rovnic klidně přenechat počítači.
Druhý přístup poskytne nejen mnohem hlubší vhled do problematiky a mnohem lepší startovací pozici pro kreativní užití daného poznatku, ale též zkušenost, že matematické poznatky nejsou něco, co vymysleli géniové a pro ostatní to "padá z nebe", nýbrž něco, co je přístupné (podle individuálních možností)každému - což je základ kritického myšlení. První přístup oproti tomu neposkytne většině studentů nic než zápočet, to je však panu Motlovi jedno - jeho zajímají jen (extrémně) nadaní, zda a co se naučí ostatní, je mu lhostejné. Matematika se však na školách neučí proto, aby identifikovala pár nejnadanějších, kteří pak budou profesionálními matematiky a fyziky.
Z konkrétních tvrzení a předpovědí pana Motla není pravdivé prakticky nic - prof. Hejný byl profesionálním matematikem, takže je bizarní tvrdit, že jeho metoda je nepochopením matematiky, nevede k horším, ale lepším výsledkům v matematice (byť ne dramaticky; děti z druhého stupně základních škol učené Hejného metodou mají výsledky mezi žáky ZŠ učenými tradičně a žáky osmiletých gymnázií), nezpomaluje nadané žáky a tzv. protetické poznatky nejsou základem matematiky ani projevem toho, že se dítě matematice naučilo - jsou jen příznakem toho, že se matematika učí tak, jak si to představuje pan Motl, tedy špatně.
Na závěr zdůrazňuji, že nejsem nijak osobně spojen s metodou prof. Hejného a rozhodně nejsem jejím nekritickým zastáncem. Mám-li ale svůj názor skeptika shrnout v populární zkratce, pak metoda prof. Hejného je možná dobře, ale kritika pana Motla je určitě špatně.
Kvaternion: Popis Hejného metody panem Motlem svědčí o jejím naprostém nepochopení
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentářů:
Zbytek vychází z nijak nezdůvodněného přesvědčení, že cílem výuky matematiky těch méně nadaných je simulovat vnější projevy znalostí těch nadanějších.
Takhle hloupě dogmatické podsouvání motivace někomu druhému už jsem dlouho nečetl. Možná to psal nějaký rádoby vědecký stimulant. :)))
Nebo snad simulant?...
Okomentovat