„Během své osmileté pedagogické praxe jsem si uvědomila, jak je oblast osobnostního rozvoje, emočního učení a práce s koncentrací v českém školství velmi opomíjená, a rozhodla jsem se to změnit,“ popisuje svoji motivaci Monika Stehlíková, autorka prvního kurzu mindfulness akreditovaného MŠMT. Cílem kurzu je posílit zdravé sebevědomí a sebedůvěru dětí, naučit je zvládat negativní emoce, myšlenky a stres. Stehlíková by byla nejraději, kdyby se povedlo dostat sociálněemoční učení a techniky všímavosti do školního kurikula jako samostatný nový předmět. O mindfulness píše v magazínu Pátek Lidových novin Klára Janicki.
 |
| Monika Stehlíková (repro ČT) |
Podstatou všímavosti je být si vědom toho, co právě děláme – tady a teď. Ještě donedávna vychvalovaný multitasking je pouze zdrojem dalšího stresu, nepohody a vykořeněnosti. Lékem je všímat si toho, co je tady a teď.
Monika Stehlíková je vystudovaná pedagožka, kurzy mindfulness absolvovala ve Francii a v Kanadě. Již několik let jezdí po školách po celém Česku a pracuje jak s žáky, tak s učiteli. Speciální kurz sestavila sama a vycházela ze svých zkušeností i praxe lektorky a učitelky. „Děti si třeba s oporou stoupnou na nakloněnou židli a ve chvíli, kdy najdou rovnováhu, se pustí, což jim dodá kontakt s vlastním tělem, ale také velkou sílu a sebevědomí,“ popisuje jedno ze cvičení. „Děti reagují velice dobře. Velmi rychle pochopí, že jde o užitečné věci. Sama si někdy říkám, co bych za takovou výuku jako dítě ve škole dala,“ dodává.
„Vše souvisí s osvíceností pedagogů. O učitelích se říká, že jsou nejkonzervativnější skupinou, ale já jsem poznala mnoho těch, kteří o tuto moderní metodu projevili zájem. Pokud by se nám povedlo v budoucnu předmět zavést, byla by to velká výhra nejen pro děti, ale pro celou společnost,“ myslí si Stehlíková.
Celý text naleznete v dnešním vydání Lidových novin
29 komentářů:
" Pokud by se nám povedlo v budoucnu předmět zavést, byla by to velká výhra "
New Age jako předmět.
I černý humor má své meze, ne?
Další předměěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěět.
To nám chybělo.
Stehlíková by byla nejraději, kdyby se povedlo dostat sociálněemoční učení a techniky všímavosti do školního kurikula jako samostatný nový předmět.
No a tak by si zajistila vcelku slušné příjmy až do důchodu.
To já bych rád zavedl jako samostatný předmět "blbuvzdornost".
Učily by se tam techniky obrany vůči praštěným nápadům různých reformátorů, jízda na úředním šimlovi = byrokrate-dó, základy formální logiky, time management, debordelizace systémů, (třeba domácnosti) a hlavně metody identifikace blbců a blbých nápadů.
A vlastně, víte co? Já jsem pro. Ať paní Stehlíkové najdou nějakou školu, nejlépe v nějaké vyloučené lokalitě, tam jsou právě takové sociálněemoční techniky všímavosti obzvláště potřebné. Vyhlásil bych pilotní projekt, tak na 4 - 5 let, a tento předmět by tam tato paní vyučovala. Krom toho nějakou tu občanku a tak, aby se to zapláclo na obvyklých 20 - 22 hodin.
Vypracovala by ŠVP a pak by ho musela minimálně jednou za rok přepsat, aby získala vhled do problematiky života běžného učitele, protože navzdory svému vzdělání už z toho zřejmě vypadla. Taky třídnictví a ve třídě pár inkludovaných, by nebylo na škodu. Sem tam nějaká ta inspekce, jestli jsou plněny stanovené výstupy.
No a když to po třech letech sama nezabalí, tak začnu brát ten její nápad vážně.
Jinak, sorry jako.
"Děti si třeba s oporou stoupnou na nakloněnou židli a ve chvíli, kdy najdou rovnováhu, se pustí", a když ji ztratí, tak si rozbijou hubu.
" V deníku New York Times tak dnes můžete číst články na téma, jak všímavě jíst čokoládu nebo jak na všímavý novoroční polibek" - GENIÁLNÍ!!! Už se nedivím, že v tom Ňujorku je jedno, jestli učí učitel nebo někdo jiný. S takovýmito články je svět zajímavější i bez školy.
To se jeden po..re, ani nevšimne. A to je škoda.
Internet do škol (INDOŠ) jsme nějak přežili, ale pitomosti do škol (PIDOŠ), to už je moc.
Já myslela, že apríl je až v dubnu.
Jsem raději daleko od lidí, kteří jsou něčím ZACHVÁCENÍ...
Asi se opravdu někde stala chyba ve výuce. U ní. U pí Stehlíkové.
Přesně tohle podle mě ve školách dávno chybí, o téma se zajímám poměrně čerstvě, navštívila jsem několik přednášek Mindfulness Clubu na toto téma a chystám se na konferenci MindfulnessCON v květnu, nicméně i za poměrně krátkou dobu u sebe pozoruji výsledky - dovedu se lépe soustředit, lépe komunikuji s ostatními lidmi, dokážu se do nich vcítit a další. Podle mě je tenhle svět velmi komplikovaný a je těžké to zvládat, tak jsem ráda, že něco jako mindfulness existuje a našla jsem si k tomu cestu. A je super, že naše děti budou mít snad možnost tyto poznatky získávat již od mladého věku. Držím palce.
A místo kterého předmětu to do škol zavedeme? Místo náboženství? Ono to totiž nic jiného než náboženství nepřipomíná. Guru Jára by měl radost. Nechcete se některé přihlásit do jeho věhlasného kurzu odháčkovaní?
Náboženství, ani podobné vymývárny mozků do škol nepatří. Alespoň ne do veřejných.
Přesně tohle podle mě ve školách dávno chybí, ....
....A je super, že naše děti budou mít snad možnost tyto poznatky získávat již od mladého věku.
Já zase poznal tai-chi, jógu, metody relaxace, ...
také základy bojových umění, střelby z luku a palných zbraní, teď třeba trénuji vrhání nože a děsně mě to obohacuje.
Myslím, že všechny děti by to měly poznat.
Ale nechci z toho dělat nový předmět, povinný pro všechny.
Myslím, že úplně stačí, když se zájemci seznámí s těmito technikami v dobrovolných kroužcích.
Chápete ten rozdíl?
Přesně tohle podle mě ve školách dávno chybí,
A zkusila jste omývání ... studenou vodou?
Pane Sotoláři, chápu, že Vám to může připadat bizarní a komické... Nicméně, paní Janecká tady sděluje nějakou svoji osobní zkušenost, říká, že to pro ni má smysl, že to funguje... Nebylo by na místě trochu respektu k té zkušenosti? Notabene od člověka, který chce spojovat učitele a pracuje na vytvoření Pedagogické komory? Omlouvám se za tu "výchovnou nótu", ale jde mi o charakter diskuse a zajímá mě i kvalita té komory. Děkuji! Hezký večer!
Pokud má být pedagogická komora nástrojem k prosazování podobných nápadů, tak od ní, jakožto její dlouholetý propagátor, dávám okamžitě ruce pryč.
Já myslím, že můžete být klidný.
Já chci předmět o používání Síly a jediské filosofii. Udržovat duševní rovnováhu, nepodléhat negativním emocím a chovat se nesobecky jsou úžasné vlastnosti, které je třeba rozvíjet, a děti budou vysoce motivované.
Asi se shodneme na tom, že děti ze současné generace jsou roztěkanější, než tomu bylo řekněme před 20 lety. Proto nemám nic proti tomu, když se ve škole během dne najde chvíle na uklidnění a třeba na uvědomění emocí. Ale činnosti na uklidnění a koncentraci by měly být přirozenou součástí dne, ne samostatným předmětem. A hlavně -- roztěkanost a neschopnost se ovládnout pramení z velké části v rodinách. Jestliže chceme léčit společnost, musíme začít tam.
Ano, trocha psychohygieny během dne - každého dne - by rozhodně nebyla na škodu, a byla by také mnohem užitečnější než dvě hodiny týdně a nic mezi tím. Zavádět to jako nový předmět je nesmysl.
Roztěkanost je určitě vyšší.
Nejsem sám, kdo si myslí, že jednou z příčin je málo pohybu.
Ale nejsem magor, abych z toho odvodil, že potřebujeme třetí hodinu tělocviku týdně. (Jako jeden ministr nedávno.)
Řešení vidím v masivnější podpoře mimoškolní činnosti. Aspoň tak, jako tomu bylo dříve. (Zlatí komunisti, ...)
Pane Komárku,
vaše přecitlivělost k nadsázce je směšná. Česká škola není akademie věd. A když už jste poněkud nesmyslně propojil moji poznámku s mojí rolí na přípravě vzniku pedagogické komory, doufám, že právě pedagogická komora bude bránit i vzniku zbytečných předmětů.
P.S.
Kšeft je kšeft. http://monikastehlikova.cz/udalosti/
Pane Sotoláři, nejde o moji "přecitlivělost", ale o případnou "přecitlivělost" paní Janecké, která sem přišla diskutovat, sdělila nám svoji zkušenost a dostalo se jí "nadsázky"... Diskuse o zbytečných předmětech je něco jiného, ta je jistě důležitá a budu rád, když ji na ČŠ rozvineme... Děkuji! Hezký den!
Paní Janecká vyjádřila podporu plánu paní Stehlíkové.
Předchozí příspěvky se nesly v duchu výhrad vůči plánu zavést nový předmět. Pokud i tato snaha má podporu paní Janecké, jak z textu nepřímo vyplývá, pak si zdrcující kritiku zasloužila také. Bez nadsázky i "nadsázky"
Jde-li o "tady a teď", zaveďme zenový buddhismus.
Pane Komárku,
jakpak je asi tenká hranice mezi předáváním osobní zkušenosti a reklamou? Zkušenost. Nejběžnější manipulativní technika na trhu. Každý prodejce (dnes poradce) se zaklíná vlastní zkušeností. Zavádění tohoto "předmětu" by byl pro paní Stehlíkovou zlatý důl.
jakpak je asi tenká hranice mezi předáváním osobní zkušenosti a reklamou?
To je jednoduché.
Tou hranicí je prospěch - osobní nebo někoho spřízněného. A nemusí jít jen o prospěch finanční.
Okomentovat