„Jožka je dvaadvacetiletá dívka, která pracuje v předškolním klubu s romskými dětmi. Bydlí s nimi v romské osadě na okraji obce Veľká Ida v okrese Košice-okolie. To znamená v rozvalinách na smetišti bez tekoucí vody, v blátě, odříznuta od civilizace. V předškolním klubu Jožka učí děti držet pastelky, mýt si ruce, stavět stavebnice, ale hlavně mluvit slovensky. „Její“ děti totiž mluví jen romsky. Napřesrok však nastoupí do školy, kde je vyučovacím jazykem slovenština. Díky Jožce a předškolnímu klubu, budou na školu dobře připraveny,“ popisuje Karin Marques jedno setkání během své studijní cesty na Slovensko. Se svolením přinášíme celý text.
 |
| Karin Marques (cz.linkedin.com) |
Najíst, ohřát, počítat
Soukromá romská škola v Galaktické ulici v Košicích se stará o děti ze smutně proslulé vyloučené lokality Luník IX v jihozápadní části města. Jde o sídliště postavené v roce 1979 pro vojáky, policisty a Romy ze zrušené osady. Dnes tam romské děti bydlí v tak hrozných podmínkách, že se do školy chodí také ohřát a najíst. Školné samozřejmě neplatí, škola hradí provoz z grantů a nadačních dotací. Je smutné, že škola musí městu platit nájem za užívání vyřazené a polorozpadlé školy na jednom z košických sídlišť. V Košicích jsme navštívili také představení romského divadla Romathan. Připravili pro nás ukázku z inscenace o romském holokaustu, při níž nám běhal mráz po zádech, a tradiční muzikálový výběr s cimbálovou hudbou.
Rostou křídla žáků z druhého křídla
Z východu jsme se přesunuli na slovenský západ a navštívili základní školu v obci Plavecký Štvrtok v okrese Malacky. Podmínky k bydlení jsou zde o poznání lepší. Místní Romové, kteří tvoří asi třetinu obyvatel vsi, mají v nedaleké Bratislavě dost pracovních příležitostí. Domy v osadě mají čisté a upravené. Přesto sem nevede obecní asfaltka ani vodovod. Jen na kraji osady je jeden kohoutek pro všechny.
Místní starosta vyhrál volby s programem Romy vystěhovat. Nikdo ale neví kam přesně. Kdysi celkem bezproblémové soužití majority s Romy se v posledních letech velmi zhoršilo. Jen díky naší návštěvě pustil starosta poprvé romské děti do obecního kulturního domu, aby nám mohly ukázat taneční a hudební vystoupení. Mnozí občané nechtěli posílat své děti do školy společně s Romy, a tak si majorita s obcí dohodla soukromou základní školu. Umístěna je v prvním křídle budovy místní základní školy. Je to ta pěkná, opravená část, přestože se v ní učí pouze 11 neromských dětí. V druhém křídle sídlí veřejná základní škola, kde zůstalo 120 romských žáků. Díky ředitelce Marianě Korbelové se ale z válečné zóny stalo inspirativní a podnětné prostředí, kde je cítit respekt a důvěra. Je vidět, že když se začnete zajímat o to, jak a kde děti žijí, otevřete jim své srdce a zároveň nastavíte přísná pravidla, není potřeba volat ani „sociálku“, ani policii.
Studijní cestu uspořádala za podpory Nadace OSF Liga komunitních škol, jelikož řada z nich také učí romské děti a chtěla porovnat své zkušenosti s těmi slovenskými. Viděli jsme, že nasazení lidí, jako jsou Jožka, její kolegyně z předškolního klubu ve vsi Veľká Ida a pracovníci romských škol v Košicích a v Plaveckém Štvrtku, je nakažlivé a má očividné výsledky; pro české prostředí je důležité připomenout jejich citlivou pozornost věnovanou také základním potřebám žáků – ale i některá plošná politická řešení typu obědy zdarma. Obědy ve školách dostanou zdarma ti žáci, jejichž rodiče pobírají dávky v hmotné nouzi. A když má škola takových dětí víc než polovinu, pro zjednodušení byrokracie dostane automaticky zdarma obědy pro všechny.
Zdroj: Blog Karin Marques
0 komentářů:
Okomentovat