„Z vlastní praxe můžu potvrdit, že vztah učitelů vůči inkluzi je drtivě a skoro konsenzuálně negativní. Proč tomu tak je?,“ ptá se Jiří Karen v textu pro Deník referendum, ve kterém se vrací ke dvěma nedávným průzkumům na téma inkluze.
Karen píše:
 |
| Jiří Karen (ostravan.cz) |
Zatímco právní odpovědnost učitele dosahuje až absurdních rovin (učitel doběhne na dozor o minutu později, zfetovaný žák skočí z okna, plně trestně odpovědný je učitel), jeho práva jsou minimální a není žádným způsobem chráněn. Vystaven tlaku ze všech stran učitel instinktivně odmítá další zátěž v podobě reforem ministerstva na základě svých dlouholetých negativních zkušeností.
Lze se divit, že učitelova obranná reakce na požadavky inkluze je záporná, když mu lektoři ministerstva lhostejně sdělují, že „holt si musí dělat na jednu hodinu pět příprav pro různé skupiny inkludovaných, splnit očekávané výstupy, být speciálním pedagogem a dokázat sám zvládnout problémové žáky s AHDH a poruchami osobnosti, i když na to nemá vzdělání jednoduše proto, protože se jedná o jeho pracovní náplň“?
Lze docílit toho, aby učitelé aktivně podporovali ideály společného vzdělávání? Mohlo by zavádění inkluze sloužit i jako prostředek k ozdravění rigidního školského systému? Co je třeba udělat, aby byla krize školství zažehnána?
Nedůležitějším krokem by muselo být sjednocení a ujasnění koncepce českého školství. Zatímco jedna ruka tvrdě prosazuje vzdělávání inkluzivní a v souladu s kurikulární reformou (založené na individuálním přístupu), druhá ruka stejně nemilosrdně vyžaduje plošné standardizované testy a státní maturity, které jsou vůči ideálům inkluze v ostrém protikladu. Učitel se tak zmítá ve schizofrenním víru, který jej utužuje v přesvědčení, že jediné, co lze dělat, je alespoň stát v negativistické opozici.
Celý text naleznete zde
3 komentářů:
Jo, jo přesně. Tak dopadají sociální experimenty vůdců ( a že se jich tam vystřídalo), kteří věci nejen že nerozumí, ale ani nemají žádnou zodpovědnost ( myslím tu trestní ), poněvadž ta politická je jen prázdný pojem.
Ten článek má něco do sebe. Sice svým způsobem obhajuje bezhlavou inkluzi, ale zároveň, když už bezhlavě začala, popisuje reálný průser, který nastal (nejen ve spojení s inkluzí, již dříve).
Inu, na datech z průzkumu renomované firmy se ukázalo, že ve společnosti skutečně převažuje kritický postoj k inkluzi po česku. Teď už to museli připustit i největší proinkluzionisté. Je fajn, že článek přináší návrhy, co s tím, ale všechny jsou založeny na předpokladu, že se tak či onak do školství naleje víc peněz (i zkrácení přímé vyučovací povinnosti znamená zvýšení nákladů). Příznačně se vůbec neuvažuje o tom, že by se do hry vrátilo speciální školství, dokud ještě nějak žije.
Okomentovat