„V mnoha případech se k nám rodiče chovají tržně: já jsem tu pánem, já si platím školné – a vy budete, paní učitelko, poslouchat mé dítě a opovažte se na něj zamračit nebo mu něco vytknout!,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodina Dnes učitelka mateřské školy Iva Nekvasilová. V hlavním článku magazínu dostává slovo i učitelka základní školy Ivana Krumplová. Obě mluví o problémech školství, současných dětech, rodičích i učitelích.
Iva Nekvasilová v rozhovoru také říká:
Většinou jsou děti opravdu nesamostatné a nesoustředěné. Bývají agresivnější než dřív, individualisti, mamánci – hlavně kluci. Jsou velmi často nervově labilní, mají poruchy, o kterých rodiče ani nevědí a hlavně nechtějí vědět, protože by je museli řešit. Jsou tu i dobré a zdravé děti, prostě normální zlobidla, ale těch je míň a míň.
Rodiče můžou všechno, my nic.
Rodiče se neptají dítěte: „Byl jsi hodný?“ Ptají se: „Byla paní učitelka hodná?“ Ano, jsou i super rodiče, kteří s námi spolupracují, váží si nás, ale těch je velmi málo. Většinou nám dávají najevo, že jsme jen tzv. hlídačky. Už se mi stalo, že mi rodiče na konci školního roku poděkovali za „hlídání“. Ale to je ještě fajn, někteří se ani nerozloučí.
Ivana Krumplová, učitelka na ZŠ Krásovy domy v Pelhřimově:
Ivana Krumplová (repro ČT) |
Post učitele je v našem státě společensky i finančně velice nedoceněný. Přitom učitel se musí neustále vzdělávat, získávat nové informace, zdokonalovat metody výuky, psychologicky zvládat vedení dětí, řešit každodenní výchovné problémy, umět děti nadchnout pro výuku, být kamarádem, poradcem, psychologem…
Celý text naleznete v dnešním vydání magazínu Rodina DNES
1 komentářů:
Kdyby tak paní učitelka věděla, že je tím, že to s dětmi neumí, určitě by si veřejně nestěžovala. Jací pak agresívní rodiče, nebo dokonce malá robátka? No fuj. Sama je neschopná. ŽE?
TU by jí to vysvětlil.
Okomentovat