Deník.cz přináší postupně v jednotlivých krajích výsledky rozsáhlé ankety na téma „inkluze“. Zpravodajové Deníku oslovují učitele i lidi mimo školství a z jejich odpovědí mimo jiné konstruují „index kraje“. Například: Společné vzdělávání se osvědčilo podle 52% dotázaných ve Zlínském kraji, v Moravskoslezském kraji bylo kladných odpovědí pouze 31%, v Jihomoravském kraji 64%.
V rámci celé republiky pak Deníku vychází 41% kladných odpovědí.
„Kdo nezažil 28 dětí ve třídě, 2 ADHD a 1 autistu, a to vše bez asistenta pedagoga, neví, co je to naše školství," říká pro Zlínský deník ředitelka malenovické mateřské školy Ivana Pilátová. Zvládnout se to zkrátka „muselo". A zvládá se to i nyní.
„Jsme přesvědčeni, že inkluzivní vzdělávání je možné a správné, důležitá je všestranná podpora dítěte, což ale stojí peníze, které tu dřív nebyly," vysvětlil ředitel Základní školy Valašské Klobouky Karel Ptáček. „Věřím, že se bude situace ve veřejném vzdělávání jen zlepšovat."
Všeobecně si ředitelé škol stěžují na zbytečnou míru byrokracie.
Dlouholetá ředitelka holešovského Centra volného času TyMy Jarmila Vaclachová sice zdůrazňuje, že v jejich zařízení se v rámci volného času děti prolínají zcela přirozeně, v případě vzdělávání si ale užitečností inkluze jistá není. „U nás v našem zařízení je to běžné a nemáme s tím problém, v hlavním vzdělávacím proudu to ale šikovnější děti brzdí a je to příliš náročné pro učitele. Handicapované děti pak často nezažijí žádný úspěch," upozorňuje.
Několikaletou zkušenost s inkluzí mají na Základní škole v Jarošově. I když tomu tehdy tak neříkali, začali před šesti lety integrovat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
„Je to vždy o domluvě s rodiči. Jsme menší škola, třídy nemají tolik dětí, i proto je to možná u nás jednodušší," uvedl ředitel Základní školy Jarošov Pavel Jančář. Dodal, že ale chápe, že pro instituce s vyšším počtem žáků ve třídách to může být problém. Inkluze pro školu, kterou vede, sice nepřestavuje problém, zároveň ale dodává, že by bylo velkou chybou rušit praktické a speciální školy. V těch totiž i méně zdatní nebo jakkoliv omezení studenti mohou zažít pocit úspěchu.
Podle ředitelky Dětského domova a školy v Liptále Evy Žůrkové si společné vzdělávání již dříve našlo přirozenou a postupnou cestu tam, kde k tomu jsou podmínky. Tedy samotné možnosti handicapovaného dítěte, podmínky ve škole, erudovaní pedagogové a v neposlední řadě zájem a podpora rodičů. „Plošné zavedení integrace, jen na základě rozhodnutí štrasburského soudu, což se však oficiálně popírá, není v nejlepším zájmu všech dětí," poznamenala ředitelka.
Rozcestník na texty ze všech regionů naleznete zde
Audit Deníku.cz: Osvědčilo se společné vzdělávání dětí zdravých a handicapovaných?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
9 komentářů:
1/ Kdo to zjišťoval?
2/ Jak to zjišťoval?
Nevím, že by se školy někdo dotazoval.
Paní Karvaiová, z textu v Deníku vyplývá, že to zjišťovali jeho zpravodajové. Otázky zřejmě kladli respondentům osobně, i jim je posílali. Pravděpodobně neoslovili všechny školy a učitele. Kritéria výběru neznám. Děkuji! Hezký den!
"...že to zjišťovali jeho zpravodajové."
Mno nemám důvěru v oficiální statistické průzkumy. Toto je potom takový výzkom nevýzkum.
Dovedu si to živě představit. Novinář (asi nudící se), volá známému: "Pepo, jak Vám ta inkluze funguje?"
Pepa něco stručně odvětí a pan novinář/statistický sběratel si zbytek vymyslí sám.
Takže něco jako kvalifikované odhady,že? A ještě nepřesnější.
Vždyť je to jasné. Ředitelka "domova", ředitelka "Cetra volného času", ředitel "asi-malotřídky" - prostě reprezentativní vzorek. Hlavně se ledaskdo bojí říct pravdu, aby mu aktivisté nenasadili psí hlavu.
Ta pseudoanketní otázka je sama o sobě s prominutím idiotská. Jestli se společné vzdělávání osvědčí, to bude možno říct až za několik let, až opustí školní škamna handicapované děti s LMP, vzdělávané bez přílohy. Pak dojde na pomyslné lámání chleba. A možná by byolo na čase, aby se novináříčci podívali do SCS či do Wikipedie a ověřili si, co znamená slovo audit.
Mně a těch odpovědích přijde zajímavé, že ředitelé škol a pracovníci institucí, ve kterých mají s inkluzí dlouholeté zkušenosti, se vyjadřují realističtěji a rezervovaněji než ředitel velké základky, kde inkluzi viděli z letadla.
No, předpokládám, že to bylo hodnoceno z pozice inkludovaných, tedy že zájmy mlčící většiny byly ignorovány. To je jako hodnotit kvalitu houbové polívky z pozice několika přidaných hřibů žlučových. Já chápu, že začleňujeme, ale nemusíme to zase přehánět s nějakými pozitivními hodnoceními, že nám to všem přináší užitek.
Okomentovat