„Co se ADHD týče, podle mých zkušeností je absolutní většina dětí v běžných základních školách - a je to tak dobře. Viděl jsem nemálo dětí, které se na konci povinné školní docházky výrazně zlepšily, co se symptomů nepozornosti a hyperaktivity týče, a byla za tím skvělá práce jejich učitelů, rodičů i jich samých. Zvládnout to určitě jde, prvním předpokladem je chtít, druhým pak, aby rodiče a škola spolupracovali,“ říká v rozhovoru pro Respekt.cz dětský psycholog Martin Hofman. Rozhovor se vrací k tématu, které otevřel článek „Jak zkrotit zlobivé děti“ v aktuálním vydání týdeníku Respekt.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Martin Hofman (muni.cz) |
Dřív se jí říkalo lehká mozková dysfunkce, protože se předpokládalo, že jde o poruchu na úrovni nervové tkáně v mozku. Dnes se používá název ADHD, který popisuje stavy, jako jsou energetické disbalance a porucha soustředění. Ale není úplně známo, kde je původ. Může být v genetice nebo v rané zátěži. Nicméně se ví, že nesoustředěnost dětí zvyšuje třeba velké množství cukru a některé chemické přísady v potravinách.
Průzkumy ukazují, že dětí s takovou poruchou se rodí čím dál víc, čím to je?
Za prvé dnes existuje lepší diagnostika, která je schopná tyto děti zachytit dříve a lépe než předtím. Spoustu lidí si myslí, že je těchto dětí víc, protože je teď víc diagnóz, říkají “tohle za nás nebylo” - ale ono to bylo, jen se to nediagnostikovalo. A pokud se výskyt zhoršuje, pak může mít souvislost např. s množstvím chemie, která je kolem nás; ale to je spíš můj osobní názor.
Nakolik negativní přístup učitele zpětně ovlivňuje děti s ADHD?
Myslím si, že učitel, který nedokáže rozlišit nevychovanost nebo rošťárnu od problému typu ADHD, by v tomto oboru neměl co dělat. Pro ty děti je frustrující už to, že mají handicap, který nemohou ovlivnit, ačkoliv se snaží. A učitel, který o nich říká, že jsou nevychované a vidí to příliš jednoduše, tomu pochopitelně nepřidává. Pokud má dítě špatného učitele, může školu nenávidět a nebude mít dobré známky. Třeba se nedostane ani na střední, ale půjde na učiliště - a nemusí nutně uspět ani tam. Ze své zkušenosti můžu říct, že mnoho dětí, které mají na druhém stupni větší problémy v chování, mělo na prvním stupni nějaký typ poruchy učení - a narazily na učitelku, která v nich podporovala identitu “grázla”. Dítě pak přijalo to, že je ten špatný, a začalo se podle toho chovat. Získat negativní pozornost je lepší než nezískat žádnou.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat