„Nemyslím, že by bylo účelné replikovat všechny naše studijní zkušenosti bez ohledu na jejich efektivitu a dobový kontext. Tenkrát jsme se mohli buď učit, nebo si jít zaběhat či se dívat na některý ze dvou televizních programů. V současné době se mladá generace pohybuje víc ve virtuálním než reálném světě, který je pro ni komfortnější a méně stresující. Proto je nesmírně těžké ji motivovat k učení dvě stě let praktikovanými metodami,“ říká v rozhovoru pro časopis TECH EDU Petr Smrž, absolvent elektrotechniky na ČVUT a spolumajitel úspěšné firmy vyrábějící měřící systémy.
Smrž v rozhovoru mimo jiné říká:
 |
| Petr Smrž (twitter.com) |
Místo šprtání vzorečků bych dětem navrhl, abychom si postavili třeba domeček o obdélníkovém půdorysu. Abychom si mohli narýsovat plánek, potřebujeme k tomu znát pár základních matematických vzorců. Kolik budeme potřebovat stavebního materiálu? Jak se to vypočítá? Tak postupně odstraním averzi k teorii, která děti nebaví a za niž dostávají špatné známky. Právě tady hraje nezastupitelnou roli učitel jako motivátor a psycholog. Přitom vůbec nemusí být excelentním matematikem. Krásným příkladem zpřístupnění tak složité vědy, jako je astrofyzika, široké veřejnosti je televizní seriál Okna vesmíru dokořán Jiřího Grygara. Vzbudil zájem o tento obor i u lidí, kteří v životě nezvedli oči k obloze.
Celý text naleznete v aktuálním vydání TECH EDU
4 komentářů:
Zase jeden, který ví, jak se dnes ve školách učí a jak se má učit. Všichni to vědí, ale kvalitní učitelé jsou nedostatkové zboží.
To je stejné jak všichni vědí u televize jak ti fotbalisti mají hrát a jak by to ten dotyčný gaučový expert kopnul mnohem lépe. Jenže gaučovým expertům rozumný trenér nenaslouchá, zatímco MŠMT ano.
A posuzovat žáka podle sebe je ošidné. Dnes jsou žáci opravdu jinde. Mimo rozlišovací schopnosti gaučových expertů a MŠMT.
"Přitom vůbec nemusí být excelentním matematikem. Krásným příkladem zpřístupnění tak složité vědy, jako je astrofyzika, široké veřejnosti je televizní seriál Okna vesmíru dokořán Jiřího Grygara. Vzbudil zájem o tento obor i u lidí, kteří v životě nezvedli oči k obloze. "
Ano, Jiří Grygar je typickým příkladem neexcelentního astrofyzika.
A že těch Grygarů naše astrofyzika za dobu své existence měla. Na každé observatoři a ústavu deset.
Ne každý má ten dar být dobrým popularizátorem. Urodí se tak jeden, dva za sto let. Jenže astrofyzika (základy) se učí ve většině středních škol. Tak kde vzít tisíce Grygarů pro fyziku od kinematiky až po fyziku elementárních částic?
A kde je vzít pro biologii, dějepis, chemii, ...?
Jistě, šlo by mládeži pouštět videa s vystoupením excelentních popularizátorů. Občas to také dělám. Drobný problém je, že množství žactva při rozsvícení obrazovky nebo spuštění videa přepíná do "relaxačního módu" a pokud děj není dostatečně akční, nebo moderátor dost cool, začínají se nudit.
Příklad s domečkem je taky ukázková demonstrace naivity "expertů na vzdělávání".
Jasně, že to jde, ale kolik takových různých domečků bude muset třída postavit, než probere celou planimetrii?
To se dá použít jednou, možná dvakrát. A za 45 minut se toho moc postavit nestihne. Nemluvě o tom, že ti "žáci - nadšenci" budou trpět jako zvířata, než se ostatní plouživě dopracují přes domeček k poznání vztahu, který jim je jasný už od začátku. Takže bude potřeba pro ně připravit hodně práce navíc.
Atd.
Zkrátka, z parkoviště před školou je ta výuka jednoduchá a sladká jako malina.
By mne zajímalo, jestli až ti mileniáni vlezou na trh práce, tak se budou taky upravovat a humanizovat základy pracovního procesu a nebo jestli už to bude OK jet podle dvě stě let starých mustrů.
A taky jestli ti inovativní lidi nějak přežvýkají moudra, co zachytili v éteru za poslední rok, a nebo jestli to za ně rovnou někdo píše. Vždyť je to furt to samé...
Okomentovat