„Obávám se, aby nový systém nebyl jen takovou kosmetickou úpravou, kdy bude několik let nabíhat, vyžádá si mnoho papírování a nakonec někteří učitelé získají jen o pár tisíc navíc. Myslím, že takový řád mladé lidi do školství nepřiláká,“ řekla ředitelka ostravské základní školy Matiční Dagmar Hrabovská MF DNES na téma "kariérní řád".
Podobně jako další oslovení ředitelé s ní ale nesouhlasí ani ředitel základní školy Masarykova v Českém Těšíně Michal Nešporek. „Nedokážu zatím posoudit, jak nový systém bude fungovat. Pedagogové budou ve dvou kategoriích, a aby mohli postoupit dál, budou muset splnit takzvané portfolio. To znamená, že budou jezdit po školeních, a budou pak chybět ve výuce. To nepovažuji za šťastné řešení. A podle mého názoru je vcelku naivní představa, že takto nastavené příplatky udrží mladé učitele v oboru, nebo že dokonce přilákají muže. Tak kdyby zavedli nástupní plat čtyřicet tisíc korun, pak možná.“
Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES (Kraj Moravskoslezský)
7 komentářů:
Už jsem několikrát psal i říkal v různých situacích:
KŘ?
1. Změňte platové tabulky tak, aby byly jednoznačně motivační.
2. Dejte ředitelům dostatek peněz na to, aby mohli učitele motivovat.
Podle mě by to stačilo.
Bez peněz do hospody nelez.
Mohu mistryni ujistit, že zavedení dvouletého adaptačního období, na které se bude podepisovat pouze smlouva na dobu určitou a ve kterém bude kantor v nižší platové třídě než je u rozumného ředitele dnes, absolventy jednoznačně odradí.
Teprve teď se ředitelé škol obávají, anebo teprve teď o tom začínají noviny psát? A co na to naše tzv. veřejnoprávní média?
Hle, ředitelé procitli ze sna.
Učitel a další pedagogičtí pracovníci
Kvalita výuky je závislá na kvalitě učitelů. Mnohem větší pozornost je třeba věnovat jejich podpoře, jak v rámci studia, tak celoživotního vzdělávání a metodického vedení přímo ve školách. Jsou to profesionálové, kteří nejlépe znají potřeby svých žáků a ovládají své vyučovací obory i jejich didaktické postupy, a tak se k nim musí přistupovat. Vytvoříme jim podmínky, aby se mohli soustředit na samotné pedagogické působení a budování školní komunity. Budeme pracovat na zvyšování prestiže učitelské profese.
V první řadě je třeba dále navyšovat finanční prostředky určené na platy vyučujících tak, aby dosahovaly minimálně 130 % průměrné mzdy. Obdobně je třeba zajistit důstojné podmínky i pro nepedagogické pracovníky. Budeme dále snižovat administrativní zátěž vedení škol i učitelů a namísto toho podporovat vzájemné předávání zkušeností, celoživotní vzdělávání a metodické vedení ze strany ředitelů škol i zkušenějších kolegů.
Větší pozornost budeme věnovat zkvalitňování pedagogické přípravy na vysokých školách. Nadále budeme trvat na odpovídajícím vzdělání učitelů na základních a středních školách, odmítáme snahy o nové výjimky a snižování potřebné kvalifikace. Vytvoříme podmínky pro rozšíření pedagogické praxe v rámci pregraduální přípravy a pro prohlubování didaktických a psychologických dovedností, včetně hodnotové orientace na rovnost a solidaritu coby klíčové principy v profilu absolventa pedagogických fakult. Budeme systémově podporovat přechod mezi vysokoškolskou přípravou a pedagogickou praxí...
...Během uplynulých 20 let deregulace vzdělávacího systému přesáhla únosnou míru. Stát byl zbaven většiny nástrojů k zajištění kvalitního vzdělávání, za které nese zodpovědnost. Výsledkem nedomyšlené územně správní reformy a nezvládnuté kurikulární reformy je vysoká selektivita vzdělávacího systému, jeho zhoršující se prostupnost a rostoucí nerovnosti ve vzdělávání. Tyto trendy je nutné změnit. První kroky učinila Sobotkova vláda, když podpořila rozvoj předškolního vzdělávání, nastartovala změny financování regionálního školství a připravila kariérní řád učitelů...
Vzdělání považujeme za veřejný statek. Stát se nemůže zříci své odpovědnosti za zajištění přístupu ke vzdělání a za jeho kvalitu, má tudíž právo na jeho řízení a kontrolu. Hlavním pilířem vzdělávací soustavy na všech stupních je veřejné školství. Soukromé školy a církevní školy mají představovat jeho doplněk a při financování nesmějí být zvýhodňovány. Za významnou součást vzdělávacího systému považujeme volnočasové aktivity, zejména jazykové, sportovní a základní umělecké školy, které kultivují osobnosti dětí, rozvíjejí jejich talenty a přispívají také k bohatému regionálnímu kulturnímu životu...
Při řízení regionálního školství musí dojít k většímu provázání státních, regionálních a obecních struktur, aby se neprohlubovaly negativní důsledky školské decentralizace v podobě neúměrného zvětšování rozdílů mezi kraji. Přehodnotíme určení oblastí v současné regionální gesci, zavedeme jednotná pravidla a vrátíme na centrální úroveň klíčové kompetence.
Budeme prosazovat návrat k sektorovému řízení školství do úrovně středních škol, tedy přímé řízení prostřednictvím školských úřadů zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Cílem je uvolnit ředitelům ruce pro řízení vzdělávacího procesu ve školách a razantně snížit administrativní zátěž škol...
Zdroj: Dlouhodobý program ČSSD 2017-02-08
Dovoluji si mírně pozvednou obočí nad tím, že tam je jen 130 % průměrného platu, když jiní VŠ kvalifikovaní mají v průměru mnohem víc. Není tam taky školský rozpočet ve výši těch jinde obvyklých 6 %. Ale jinak to myslím úplně pitomé není:)))
Chtělo by to asi porovnat volební programy různých stran, jak už jsem o tom psal. Co tomu říkáte, pane Komárku, bylo by to v silách České školy?
J.Týř
Že lhát, mlžit a něco neurčitě slibovat v osudových věcech, mezi něž školství rozhodně patří, by se lidem nemělo. V tom se asi shodneme. Před podzimními volbami je tedy evidentně na místě položit VŠEM stranám základní systémové otázky k dalšímu osudu školství. A velmi tvrdě, možná jako učitelé na Slovensku, možná ještě tvrději, se dožadovat ZÁVAZNÝCH odpovědí. A podle věrohodnosti těch odpovědí se pak u voleb rozhodnout. Současné odbory to asi neudělají. Kdo to udělá? Mám dojem, že je nejvyšší čas začít tenhle problém řešit...
Viz
http://www.ceskaskola.cz/2017/01/stanislav-stech-klaus-mladsi-neni.html
Okomentovat