„Mezi svými studenty dělám výzkumy už patnáct let. Pořád platí, že podíl lidí, kteří chodí k nám do školy a mají rodiče se základním nebo nižším vzděláním, je tři čtyři procenta. A tak je to pořád,“ popsal Právu sociolog Libor Prudký z Univerzity Karlovy v Praze. Jeho zkušenost tak potvrzuje výsledky mezinárodních průtkumů, podle nichž se v Česku více než jinde ve světě „vzdělání dědí“.
Libor Prudký (repro ČT) |
Prudký potvrzuje, že lidé bez vzdělání nevnímají vzdělání jako potřebu. „V této zemi se nepovedlo přesvědčit významnou část populace, že vzdělání k něčemu je,“ řekl Právu.
Právě motivaci rodičů pokládá Feřtek za nejvýznamnější faktor. „Na víceletá gymnázia chodí jednoznačně děti vzdělaných a bohatších rodin. Vzdělaná rodina dítě dotlačí k tomu, aby vůbec na přijímačky šlo. A také ho na ně připraví, ať už doma, nebo v rámci placených kurzů,“ vysvětlil Feřtek. „V 11 letech nepřijímáte na víceleté gymnázium talentované dítě, ale usilovného rodiče,“ dodal.
Celý text naleznete v dnešním vydání deníku Právo
3 komentářů:
Takové trojčlenkování mne u někoho, kdo se považuje za sociologa, celkem překvapuje... U Feřteka ani ne...
Co znamená to že "v Česku se více než jinde ve světě vzdělání dědí"? Jako než kdekoli jinde na světě? Třeba v Británii? USA? Číně? Lybii? Egyptu?
Je někde v těch průzkumech zohledněna rozdílná vzdělanostní struktura v různých zemích? Je lepší 0 % studentů od rodičů z ZŠ a nižším vzděláním v nějaké ideální severské utopii kde všichni z generace rodičů byli dohnání k nějaké formě maturity? A nebo 30 % někde v zemích Maghrebu (tak 20 let zpátky), kde většina populace měla právě jen to základní vzdělání...
A obráceně. Když každý rok půjde studovat 3 % z rodin bez vzdělání, kolik rodin bez vzdělání bude za 5 let? A za 10? Tady - zdá se mi - někdo neumí přemýšlet. A počítat. Už aby ta povinná maturita z matematiky byla ;-)
A především si někteří neumí dát věci do souvislostí. Že to neumí Feřtek, by ani tak nevadilo, kdyby ovšem do všeho nepindal. Ale že to neumí VŠ vzdělaný sociolog, to už je alarmující. A pak nezbývá než se ptát, když už tedy jsme u té důležitosti vzdělání, k čemu je (ani ne tak mu, ale celé společnosti) jeho VŠ vzdělání vlastně dobré?
Okomentovat