Karel Lippmann reagoval v diskusi k textu George Monbiota úvahou o vzdělání, kterou s jeho svolením publikujeme jako samostatný text. Lippmann píše: „Největším problémem současných diskusí o vzdělávání je fatální redukce jeho cíle. Tím je s naprostou samozřejmostí dominující úspěch na trhu práce (doplněný faktografickou orientací v občanském životě). Vášnivé spory se vedou jen o racionalitu prostředků, jak tohoto cíle dosáhnout, nikoli o racionalitu cíle samotného.“
Lippmann pokračuje:
A tak se vymýšlejí všemožné inovace vyučovacích technik a ověřování vědomostí, v kursu je např. snaha zvýšit aktivní účast žáků na průběhu výuky. To je sice v pořádku, jen tomu chybí to podstatné: žák by měl vědět, jaký to má smysl. Každý přece ví (či alespoň tuší), že není v silách člověka být odborníkem na všechno.
Pozitivismus 19. století prospěl jednotlivým vědám, velmi však uškodil vzdělání - ztotožnil je totiž s odborností, přestal rozlišovat názor a fakt. Jenže svět je architektonicky uspořádaný celek a pro člověka je tento celek důležitý, byť v konečné verzi neuchopitelný. Svět práce je jen jeho částí, přirozeně významnou.
Vzdělání má smysl, protože smysl (základní motivační činitel učení) pramení právě z respektu k tomuto celku, odbornost je redukcí učení na pouhou jeho část. Vzdělaný člověk musí být v některé z těchto částí odborníkem, současně však musí rozumět podstatným složkám "zbytku světa" v jejich souvislostech. Vzdělání a odbornost tvoří nerozlučnou dvojici, vzájemně se posilují, totožné však v žádném případě nejsou. Dokud je nezačneme rozlišovat, nepohneme se z místa.
Ve stále složitějším a chaotičtějším světě je hledání celistvosti zcela zásadním problémem. V každém vyučovacím předmětu bychom měli identifikovat na jedné straně to, co bude potřebovat případný odborník, na druhé straně pak to, co bude důležité pro život těch, kteří v daném oboru odborníky nebudou.
Místo toho však hledáme různé "finty", jak přizpůsobit odbornost novým podmínkám trhu a měnící se povaze práce za mzdu. Nakonec zůstanou jen další povinné plošné testy jako poslední záchrana.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
3 komentářů:
Velmi dobře napsané.
Jako laik, který neumí tak hezky psát bych doplnila, že celé je to o životě. Nikdo neví, jak svět bude vypadat za x let. A snaha mnohých to nějak zjistit a přizpůsobit tomu i školství, je nesmyslná.
Dodala bych, že v dnešní společnosti je mnoho lidí, kteří se nějak živí. A mnozí se živí vymýšlením podobných teorií a také jejich prosazováním. Někteří to dělají z nějaké "víry," někteří opravdu jen pro peníze. Těch druhých, bych si tipla, je víc. Je pak neštěstím, když se jejich tzv. myšlenek někdo chytí a začne je mermomocně prosazovat. Když si uvědomím, kdo všechno a o čem ve vztahu ke vzdělání mě tu v posledním roce poučoval, a já bych byla nucena jeho myšlenky aplikovat do praxe, byla bych již dávno v Bohnicích. A možná by mně bylo líp, co já vím.
Úroveň odbornosti jednotlivých předmětů v důsledku tradice, nových učebnic a požadavků vysokých škol prosakujících do sš a zš, je jednou z příčin narůstající disharmonie mezi dětmi a školou.
Úroveň odbornosti jednotlivých předmětů v důsledku tradice, nových učebnic a požadavků vysokých škol prosakujících do sš a zš, je jednou z příčin narůstající disharmonie mezi dětmi a školou.
Mohl by mi někdo vysvětlit, co chtěl básník říci?
Že jsou odborné předměty moc těžké na učně?
Že jsou všeobecné předměty příliš vědecké, třeba jednotková kružnice a z ní definované goniometrické funkce?
Že by se děti chtěli naučit víc, než jim školy umožňují?
Že mají VŠ špatné základy a prosakují?
Že nové učebnice ...?
Okomentovat