Anketa České školy: Potřebují učitelé profesní komoru? Jaroslava Indrová: Dokud nebudeme sebevědomější, nepomůže nám ani svěcená voda. Natož komora!

Řada učitelů v diskusích opakovaně připomíná neexistenci skutečně reprezentativní učitelské profesní komory jako jeden z velkých problémů pro české školství. Česká škola se proto na učitele, ale například i na ministerstvo školství obrátila s několika otázkami: 1) Proč profesní komora nevznikla? A co by se muselo stát, aby vznikla? 2) Co by podle Vás učitelům přinesla? Měla by šanci změnit "poměr sil" ve vyjednávání, diskusi mezi učiteli a ministerstvem, případně dalšími institucemi? Co by měla komora dělat, jaké by byly její hlavní úkoly, zásadní role? 3) Mělo by být členství v komoře povinné? A byl by to problém? (Tato doplňující otázka vyplynula z odpovědi Jiřího Zajíčka).
Přinášíme pohled středoškolské učitelky Jaroslavy Indrové.

Jaroslava Indrová

Jaroslava Indrová (archiv autorky)

Pokud si někdo myslí, že založením komory pedagogů pracujících ve školství (neboť pedagog není jen učitel), se ve školství jako mávnutím kouzelného proutku vše změní a nastanou skvělé časy, hluboce se mýlí.

V naší zemi tradičně nastupují na pedagogicky zaměřené školy v prvé řadě snílci a idealisté, kteří si představují už od dětství, jak stojí před lavicí, děti jim dávají najevo, jak je milují a oni jim za to sdělují napínavé novinky ze světa kolem, jež děti hltají s otevřenou pusou. Na druhém místě - a velmi často je to volba obvyklejší - ti, již propásli jinou šanci. Pedagogickou fakultu mají jako zálohu a pak se to nějak seběhne a oni ve školství zůstanou. Podle toho to pak vypadá. Ti první by se rozdali, ve škole málem spí a myslí permanentně na to, jak učit co nejlépe a nejzábavněji, na vlastních potřebách jim vůbec nezáleží. Udělají beze slova, co se jim řekne, žák je u nich na prvním místě a pak dlouho nic. Na nějaké komoře jim nezáleží, protože nemají téměř žádné požadavky – snad jen, aby dětem bylo ve škole dobře. A ti druzí zase budou remcat, i kdyby jim ministryně každý měsíc ke mzdě přidala zlaté vejce.

Oni vůbec učitelé jsou zvláštní sorta pracujících. Všichni jim vidí do karet, každý si je troufne kritizovat, tak většina z nich raději moc nevyčnívá, natož aby bojovali za svá práva. Když na chudáka učitele vlítne rozezlený rodič, většinou nejen on, ale i jeho nadřízení hned scvaknou paty a začnou skákat, jak rodičovské srdce ráčí. Nemyslím si, že založením komory se staneme zodpovědnější vůči sobě samým – představuji si totiž, že každá profesní komora by měla pečovat o blaho svých členů. Mělo by to sice být podle hesla něco za něco – učitelé budou plnit jakýsi základní etický a odborný kodex (nevím, jak je tomu dnes, ale naše generace jeho plnění slibovala při nástupu do školství), jeho plnění by měla komora hlídat a neplnění by měla mít právo trestat. Naopak neplnění slibů vůči pedagogům ze strany ministerstva a vládních institucí by měla opět hlídat profesní komora a zasazovat se o jejich plnění.

Dokud si ale učitelé neuvědomí, že učitelství je sice poslání, ale neznamená to zároveň, že učitel jede na 220 % až do úplného vyhoření, nebo naopak, že žáci nejsou zajatci učitelů, dokud nepochopí, že „učit“ je práce jako každá jiná, náročná a zodpovědná, ale že do škol patří spokojený a vyrovnaný učitel, který si nepřipadá vůči mnohým žákům jako „socka“, nepomůže nám ani svěcená voda. Natož komora. Je třeba změnit myšlení průměrného učitele, zvednout mu sebevědomí, pozvednout ho na pomyslném žebříčku úcty výše a naučit ho myslet na sebe sama.


V anketě už odpovídali Jiří Zajíček, Zdeněk Sotolář, Josef Soukal, Veronika Valíková, MŠMT, Radek Sárközi, Jana Karvaiová a EDUin