„Za naše školství se nemusíme stydět“, shodlo se 10 učitelů z Moravskoslezského kraje, kteří začátkem listopadu 2016 absolvovali v rámci projektu Global Schools třídenní studijní cestu do Vídně. Své postřehy zachytili někteří z nich v krátkých zápiscích. Ukázky z nich přinesl server Varianty.cz.
Z deníku Aleny, ZŠ Jindřichov
Global Schools (varianty.cz) |
Po hodině nás paní učitelka provedla útulnou školou, kterou založily řádové sestry Klaristky na konci 19. století. Je zde 14 tříd, do kterých chodí asi 370 žáků, součástí je i mateřská škola a družina, kterou navštěvuje většina zdejších školáků, dělají si tu úkoly a navštěvují kroužky organizované školou. Také zde funguje rodinná skupina pro děti bez domova, nebo pro děti ze sociálně slabých rodin.
Budova školy nebyla nijak zvlášť vybavena, myslím, že naše školy mají mnohem více moderního technického vybavení, ale dýchalo to tady nesmírným klidem a pohodou; děti neskutečně hodné, nikdo nevyrušoval, nekřičel, všichni pracovali se zaujetím, o přestávkách se děti dokázaly zabavit. Naše návštěva nepůsobila rušivě, děti se nepředváděly a pracovaly běžným způsobem.
Z deníku Jirky, ZŠ logopedická Ostrava
Naše skupina pedagogů, kteří vyučují starší děti, navštívila státní základní školu pracující s dětmi od prvního do čtvrtého ročníku, která byla zapojená do systému GEPS (Global Primary Education System).
V průběhu dne jsme navštívili dvě hodiny anglického jazyka vedené učitelkou - rodilou mluvčí z Austrálie.
Kolektiv 24 dětí 3. ročníku byl velmi různorodý. Již na první pohled bylo jasné, že třídu přinejmenším z poloviny tvoří děti z různého kulturního, sociálního i národnostního prostředí. Po opakování slovní zásoby o ovoci a zelenině vedené hravou a soutěživou formou se učitelka intenzivně věnovala měsícům a datům. Opět formou hry byly děti vedeny k tomu, aby uváděly svá data narození a data narození svých spolužáků. V rámci této aktivity se děti nechaly strhnout a doslova rozdovádět energickou učitelkou, která před třídou zcela bez zábran tančila a zpívala.
Hodina ale nebyla ukázkou převratných metod výuky cizího jazyka, spíš nám předvedla, že existují metody, jimiž lze i ty nejživější žáky bez křiku a výhrůžek během krátké chvíle zklidnit a přivést zpět k soustředění. Proto pro nás měla návštěva výuky přínos, ač hodině chyběl jasný cíl nebo alespoň zřetelné téma.
V obdobném duchu se nesla i následující výuka ve 4. ročníku, až na to, že hodina proběhla v naprostém klidu a vyučující také více vedla děti k samostatnému projevu. Hodina byla v podstatě souvislou přehlídkou krátkých prezentací žáků před tabulí na téma „mé oblíbené místo“. Díky rozmanitému původu více než poloviny třídy, jsme tak navštívili země z různých částí světa od Ameriky, přes Balkán až po Blízký Východ. Zbylá část hodiny byla věnována práci s plánem centrální Vídně.
Obě hodiny byly z mého pohledu poněkud chaotické a neuspořádané. V prvním případě se jednalo o sled aktivit a her a v následující hodině pro změnu o několik krátkých prezentací bez jasné struktury hodiny ukončené prostým konstatováním typu „už nemáme čas, uvidíme se příště“.
Ovšem pro nás Čechy to byla zároveň ukázka výborných jazykových dovedností dětí, které bez obtíží anglicky odpovídaly své učitelce a až na výjimky ani nepotřebovaly pomoc přítomné třídní učitelky. Také jsme měli možnost vidět v praxi to, o čem se u nás zatím jen prázdně hovoří – fungování školy ve velmi multikulturním prostředí.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Jen mně chybí pohled do třídy starších dětí 12 až 15 let. Na úrovni prvního stupně nevidím problémy ani v českých školách. Před 6 lety jsem v projektu Comenius viděl něco trochu jiného, ale nebudu kolegyním z prvního stupně kazit dojmy.
Okomentovat