Ve sporu o hidžáb soud rozhodne v pátek. Jde v něm o obranu sekulárního školství a rovných práv? Nebo antiislámskou hysterii?

Komentátoři Marek Švehla A Kristián Léko se věnují „sporu o hidžáb“, v němž by měl soud tento pátek rozhodnout. „Obecně platí, že z velkého vlivu náboženství na školskou výuku nikdy nevzešlo nic dobrého, tady jsme ale od něj evidentně daleko. Česko nečelí tlaku muslimské komunity ohledně ústupků ve veřejném a politickém životě. Ani se nedají v dohledné době čekat, protože zdejší muslimové tady tvoří méně než půl promile společnosti. Pokud bychom tedy měli definovat v tomto ohledu veřejný zájem, pak to není nutnost odolat náboženským tlakům, ale potřeba integrovat muslimy, kteří tady žijí, píše Marek Švehla v týdeníku Respekt.

Švehla pokračuje:

Marek Švehla (cz.linkedin.com)

Jeden z nejznámějších odpůrců islámu s Česku, zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, postup školy obhajuje s tím, že všichni si mají být rovni před zákonem. Pokud tedy školní řád zakazuje pokrývky hlavy, musí na tom škola trvat. Jenže školní řád není zákon, ale soubor předpisů s nějakou logikou, kterou je dobré ctít. Podobné zákazy se do školních řádů dávají proto, aby se zamezilo výstřednímu oblečení studentů. Nikoli aby se stanovilo dogma, jež vylučuje jakékoli výjimky, které jsou škodlivé, teprve když podkopávají důvěru v předpisy jako takové. Jak by ale snadno odůvodnitelný šátek jedné studentky mohl znevěrohodnit školní řád jako celek, zvlášť když hidžáb bez problémů nosí na českých školách víc muslimských dívek?

Věc, která se dala při troše vstřícnosti řešit domluvou, se proměnila v drama s celostátním dopadem. Ahmednuur Ayan Jamaal, toho času zaměstnaná jako recepční, k soudu ze strachu nechodí. Zato tam nechybí bojovně naladěný dav dobře organizovaných křesťanů, které musela soudkyně minulý týden vykázat ze soudní síně, protože – bůhvíproč – začali zpívat Kde domov můj. Dav, jemuž pravidelně dodávají kuráž svojí přítomností poslankyně ODS Jana Černochová, její stranický kolega Václav Klaus ml., Stanislav Křeček nebo bývalý rocker František Stárek, zvaný Čuňas, budí svojí neskrývanou nenávistí víc obav než jeden kompromis s jednou studentkou. Člověk totiž neví, proti komu ji namíří příště.

Kristián Léko v Lidových novinách píše:

Kristián Léko (cz.linkedin.com)

Ombudsmanka Anna Šabatová odkazuje na znění Listiny základních práv a svobod, podle níž může zákon omezit náboženské projevy jedině tehdy, je-li tím sledován legitimní cíl. Tím může být ochrana veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti či práv a svobod druhých. Zákaz pokrývky hlavy ve školním řádu se podle Šabatové týká spíše třeba kšiltovek či kapucí, na hidžáb jakožto projev vyznání je však třeba pohlížet jinak. „Pro muslimské ženy má nošení šátku zásadní význam jako projev náboženského vyznání. Plošný zákaz tedy nepochybně představuje zásah do náboženské svobody a jednání ředitelky školy bylo v rozporu s antidiskriminačním i školským zákonem,“ uvedla Šabatová.

Ministerstvo školství v květnu 2015 vydalo pro školy pomůcku, podle níž by ve školním řádu neměly paušálně zakazovat všechny pokrývky hlavy. Podle resortu tak mohou učinit jen v zájmu bezpečnosti a ochrany zdraví v konkrétně specifikovaných situacích. Takto se přizpůsobil i řád Střední zdravotnické školy na Praze 10. Podle aktuálního znění na webových stránkách zakazuje nošení pokrývek jen v laboratořích chemie, biologie a fyziky.

Takto ale českou Listinu základních práv a svobod nečtou všichni. Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček postup školy za diskriminační nepovažuje. „O tom, jak vypadají žáci ve škole, rozhoduje škola,“ uvedl. Žáci podle něj při výuce ve třídě nemají mít ani baseballové čepice, ani šátky.


Celé texty komentářů naleznete v dnešním vydání týdeníku Respekt a deníku Lidové noviny