Letošní, 10. ročník hodnocení českých vysokých škol se oproti předchozím zásadně liší. Poprvé školy nehodnotila redakce Hospodářských novin, ale experti ze Střediska vzdělávací politiky (SVP), které patří pod Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Už od svého vzniku v roce 1994 se SVP řadí mezi přední respektovaná pracoviště ve výzkumu školství a vzdělávání. Pod vedením ředitele Jana Kouckého postupovali experti střediska podle vlastní metodiky, kterou pro hodnocení vysokých škol vypracovali už v minulých letech.
Metodika stojí na rozboru několika stovek údajů o každé veřejné vysoké škole a fakultě získaných z různých zdrojů. Čerpá především ze statistických dat ministerstva školství, konkrétně z výkazů a z takzvané Sdružené informace matrik studentů (SIMS), jež vyplňují samotné školy. Dalšími zdroji jsou například databáze vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, mapující především vědecké úsilí škol, nebo údaje od 110 tisíc českých studentů vysokých škol o tom, jak hodnotí své studium i jednotlivé učitele a kurzy (šetření Primát), které poskytla agentura Studenta Media. V hodnocení se pracovalo i s údaji od 35 tisíc absolventů, které se týkaly toho, jak zpětně hodnotí své vysokoškolské studium a jak se uplatňují v práci (šetření Reflex), a také třeba s údaji z databáze SVP o tom, jak se daří zaměstnávat absolventy vysokých škol půl roku, jeden rok a dva roky po ukončení studia.
Sedm kritérií ukazuje různou kvalitu
Několik stovek údajů o každé škole a fakultě posloužilo k vytvoření 85 ukazatelů, podle nichž se pak fakulty hodnotí na základě sedmi kritérií:
1. Vědecká, výzkumná a tvůrčí orientace – jak je škola dobrá ve vědě a výzkumu;
2. Mezinárodní otevřenost a atraktivita – jak škola spolupracuje se zahraničím;
3. Regionální rozvoj a sociální inkluze – nakolik je daná škola propojena se svým regionem, jací studenti na ní studují a zda po studiu zůstávají ve svém regionu a jsou pro něj přínosem;
4. Zájem uchazečů a úroveň studentů – jak moc je škola výběrová a jaké studijní předpoklady mají její studenti;
5. Hodnocení studia, kurzů a učitelů – jak školu hodnotí sami studenti a absolventi;
6. Zaměření na praxi a další vzdělávání – nakolik škola spolupracuje s praxí, tedy především se zaměstnavateli, a jak je zapojena do celoživotního vzdělávání;
7. Uplatnění absolventů na trhu práce – jakou mají absolventi šanci na získání dobré práce ve svém oboru. Všechny ukazatele se vztahují k velikosti školy, takže při hodnocení nehraje roli, zda je fakulta velká, či malá.
 |
| Zdroj: Středisko vzdělávací politiky |
Podrobný rozbor studie přinášejí dnešní Hospodářské noviny
Studie Střediska vzdělávací politiky je ke stažení zde
0 komentářů:
Okomentovat