Petra Bezděková: Česká mládež má svůj hlas v Organizaci spojených národů

Studentka Petra Bezděková se stala první českou mládežnickou delegátkou v OSN. Jak se na tuto pozici dostala, jaké má zkušenosti se studiem na gymnáziu a vysoké škole a co si myslí o současné mladé generaci, popisuje ve svém blogu.

Petra Bezděková (archiv autorky)

Myšlenky mladých lidí jsou v současné společnosti často málo slyšet, loni však měla česká mládež poprvé svůj hlas v OSN v New Yorku. Jaké to je být třiadvacetiletou, studující a bojující za lidská práva v české delegaci do OSN?

Pro někoho možná vysněná, avšak zdánlivě nedosažitelná kariéra, které téměř jistě musí předcházet mnoho let studia, stáží, pracovních zkušeností, studium několika cizích jazyků, dobré známky, schopnost jednat s lidmi, tolerance, otevřenost, nadšení, cílevědomost a v neposlední řadě finanční prostředky a dobré kontakty. Částečně je to pravda. Nadšení a schopnost jít si za svým cílem je určitě klíčová, nicméně jsem příkladem toho, že dostat se ve třiadvaceti letech, stále studující vysokou školu a tudíž bez stálého příjmu a finančního zajištění v oficiální české delegaci do Organizace spojených národů není nemožné.

Vyvrátím také mýtus nutnosti samých jedniček, aby z člověka „něco bylo“. Při studiu víceletého gymnázia, které jsem absolvovala s průměrnými známkami, velice podprůměrnými např. z matematiky, která byla mým strašákem celých osm let studia střední školy, jsem se rozhodovala, jakou další cestou jít. Lákalo mne studium medicíny, což mi vydrželo několik let, nicméně po trápení se s předměty jako chemie nebo fyzika jsem od tohoto plánu upustila a rozhodla se vydat směrem společenskovědním. Vysokoškolské studium v Praze pro mne v tu chvíli nebylo finančně zvládnutelné, pocházím z rodiny s jedním rodičem, pro kterého bylo těžké vůbec zabezpečit své dvě děti z jednoho platu na severní Moravě. I přesto však bylo vysokoškolské studium rodinnou prioritou, a tak jsem jej díky podpoře nejbližších před čtyřmi lety zahájila. Poznání spousty inspirativních a cílevědomých lidí a studium, které mne snad poprvé v životě začalo opravdu bavit, mi umožnilo pochopení celé řady celospolečenských problémů a pomohlo mi ujasnit si, čemu se v budoucnu věnovat. Vysoká škola opravdu otevírá nepřeberné množství nových možností. V průběhu tří let bakalářského studia jsem byla vybrána do programu Erasmus+, půlročního studia v zahraničí, podílela se na celé řadě mimoškolních a dobrovolnických aktivit, a byla vybrána do univerzitní delegace na simulaci jednání OSN, která se konala nejdříve na domácí univerzitě v Olomouci a o půl roku později, v návaznosti na její úspěch a získání nejvyššího ocenění, v New Yorku. Vše na základě nadšení pro věc, ochoty se tématu věnovat ve volném čase, také studijního výkonu a schopnosti uplatnit naučené věci v praxi a v neposlední řadě díky tvrdé práci a neporazitelnému duchu. Nutno dodat, že studentské brigády jsou pro mne po celou dobu studia nutnou samozřejmostí. Pokud pocházíte z okrajových regionů republiky, čeká vás jako cílevědomého studenta společenských věd těžší cesta za svým cílem, ať už se jedná o čas nebo finance věnované dopravě do Prahy (kde je možné získat většinu stáží v oboru), což je také často časově i organizačně nemožné skloubit se studiem v jiném městě.

Po získání bakalářského titulu a rozhodování se, kam dál, jsem náhodou narazila na vyhlášení výběrového řízení do programu Mladých delegátů do OSN, do kterého jsem se bez váhání přihlásila. Následovalo psaní životopisu, motivačního dopisu, eseje v angličtině a asi měsíc čekání na výsledky – proces, který by mohl spoustu lidí odradit. Po postupu do druhého kola, které zahrnovalo pohovor přímo v Černínském paláci, což je již sám o sobě obrovský zážitek, mne čekalo další nekonečné čekání na výsledky a poté otevření toho osudného emailu o mém přijetí. V té době jsem však ještě naprosto netušila, do čeho jsem se pustila. Program Mladých delegátů existuje na mezinárodní úrovni již od 70. let 20. století a z české strany je nově zaštiťován společně Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Českou radou dětí a mládeže, a umožňuje mladým lidem dostat se do mezinárodního dění jedné z největších světových organizací a vyzkoušet si, jaké to je stát se delegátem za svou zemi. Hlavním cílem je zastupovat a bránit práva mládeže na celosvětové úrovni a po návratu podporovat zapojení mladých lidí do společnosti a politických procesů a pořádat besedy v oblasti společenských otázek, které se ve škole učí okrajově anebo vůbec. Po absolvování několika školení o lidských právech a možnostech působení v OSN, jsem již jako studentka magisterského studia vyjela jako první mládežnická delegátka do New Yorku.

S pasem a diplomatickým vízem v ruce, nadšením i obavami z toho, co že mě to tam vlastně čeká, jsem se začátkem října ocitla v budově OSN na Manhattanu. Zdá se to jako úžasný zážitek, což samozřejmě byl, nicméně jsem poznala také těžký život diplomatů. V průběhu zasedání Valného shromáždění OSN, kde jsem působila, je očekávané pracovní nasazení téměř 24 hodin denně několik týdnů na podzim každého roku. Je to však také jedinečná příležitost vyzkoušet si, co takový život obnáší, ale také čeho jste sami za sebe schopni. Cení se charakter člověka a empatie, schopnost řešení krizových situací i schopnost reagovat na nečekaně se měnící situace. Za měsíc mého působení jsem jednala s nespočtem lidí z celého světa o právech a participaci mladých lidí, lidských právech i např. Cílech udržitelného rozvoje, účastnila se formálních i neformálních vyjednávání, koordinačních schůzek české delegace i států Evropské unie, měla proslov před Valným shromážděním OSN za Českou republiku o právech mládeže, a také poznala spoustu zapálených mladých lidí z celého světa, kteří jsou ochotni bojovat za lepší budoucnost světa. Zní to naivně a zároveň neuvěřitelně, ale kde by bez odhodlaných mladých lidí naše společnost byla? V rukou těch, které zajímá jen vlastní blahobyt?

Téma OSN a např. Cílů udržitelného rozvoje je v České republice bohužel ne příliš diskutované, život se zde bere příliš lokálně a nejsme ochotní uvažovat v celosvětových souvislostech. Po návratu zpět do ČR jsme zahájili besedy se studenty a mladými lidmi o jejich společenském zapojení, možnostech, vysvětlování celosvětových problémů na našem každodenním životě, objasňování nejasností, inspirace a pomoc s překonáváním problémů, se kterými se mladí lidé v naší společnosti potýkají. Není totiž pravda, že mladí lidé se dnes o společenské dění nezajímají, jen neví jakým efektivním způsobem komunikovat své názory a potřeby nebo se nechtějí zapojovat do nepřehledného systému, který nereflektuje současný vývoj ani potřeby mladých lidí ve společnosti. Mládež tvoří celosvětově 50 procent populace, v Evropě třetinu. Kolik lidí do 30 let je však zapojených do veřejného života a do politiky? Co nabízejí mladým lidem politické strany při volebních kampaních? A jak těžké je pro mladého člověka s vizí zapojení se do tohoto, v povědomí lidí zkorumpovaného systému, a proč a kvůli čemu jej tak vnímáme? Proč se u nás již od raného věku dětí neučíme kriticky myslet a třídit a ověřovat si informace, které se k nám dostávají? Naše mládež není hloupá, nezodpovědná a zajímá se, jen neví, jak svůj potenciál v dnešním světě realizovat.


Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu