Skupina pětiletých norských dětí zažila minulý týden netradiční exkurzi. Vychovatelé je vzali na výlet na sobí jatka. Děti se tak měly naučit něco o původu masa a tradicích Sámů, kteří se chovem sobů po staletí zabývají. Když však školka zveřejnila fotografie z výletu na jatka na Facebooku, vyvolala pozdvižení. Informuje server iDNES.cz.
 |
| Sámská rodina |
Ředitel školky Dag Olav Stolan za nápadem ukázat dětem prostředí jatek stojí. Podle něj je potřeba dětem ukázat, jak se maso vyrábí. „Řekl bych, že tohle je zakořeněné v norské kultuře už od dávných dob. Děti na farmách byly vždycky brány na jatka už od útlého věku. I dnes ukazuje hodně rodičů dětem, jak se zvíře po honu poráží,“ vysvětlil.
Školka na sebe už jednou strhla v Norsku pozornost. Před lety totiž chovali ve školce prase, jehož porážkou děti oslavily Vánoce. „Šlo o to, abychom dětem ukázali starou norskou tradici - porážku prasete na Vánoce. A to jsme taky udělali, ačkoliv některé děti si samozřejmě to prase oblíbily,“ vzpomněl na kauzu Stolan.
Celý text naleznete zde
7 komentářů:
Může se to v dnešní době zdát hnusné, ale jestliže to patří k určitému způsobu života, je to potřebné. Když jsem byla malá, běžně děda chtěl, abych asistovala u porážky králíků a míchala krev v hrnci, na jaře se zabíjelo kůzle. Se sestrou jsme potom "pohřbívaly" uši a oči. Dnes bych tedy něco takového asi vidět nechtěla. Jenže na vesnici bylo ( a dodnes někde ještě je), že se zabíjí slepice, kachny, husy, králíci i prasata. Není to již zcela nutné, když se vše dá koupit. Ale rozdíl mezi slepicí domácí a tou z velkochovu je diametrální, proto si mnozí chovají i jateční zvířata.
Nevím co je na tom špatného. To jen ti, co si myslí, že steak roste na stromech se cítí pohoršeni. Patřilo a patří to k životu.
I když státní šiml za vydatné pomoci různých aktivistů se snaží běžný život lidem co nejvíc zkomplikovat.
Jako čtyřletého mne otec odháněl, když šel utnout hlavu slepici na nedělní polévku.
Jako čtrnáctiletému mi to ukázal, abych to uměl.
Jak se stahují králíci, nebo škube kuře, na to jsme se jako děti dívaly. Jen jsme nemuseli být u toho, když se zvířeti bral život. Rozdíl mezi tvorem a "masem".
Myslím, že děti by měly znát pravdu o životě.
Ale měly by některé pravdy o životě poznávat postupně, úměrně věku.
mimo evorpu je to běžné, "čuchnout si ke krvi", koho chceš kimumbo podříznout, toho roztomilého pejska nebo toho hnusného zajatce?
A co na to Barnevernet, když prý v rodině nesmí být dítě vystaveno hrůzným zážitkům?
Inu, to zjistíte snadno - vezměte v Norsku své vlastní dítě na jatka, a až ho pak znovu spatříte v jeho osmnácti letech, můžete se ho zeptat, jestli ho to traumatizovalo.
Pokud děckám neukazovali přímo porážku, nevidím na tom nic až tak šokujícího. Nebo snad papat masíčko ano, ale oššklivou pravdičku raději ne-e? Zajímalo by mě, kolik z těch, kdo snad fotografiemi pohoršují, jsou vegetariáni.
Vtip je v tom, že současné děti nemají ani páru o smrti, nejen jatečních zvířat, ale i starých lidí. Výchovně vzdělávací proces jde mnohdy až tak daleko, že vám žáci sdělují informaci: Babička byla vždy babičkou a babičkou i zůstane. Zřejmě na věky. Kráva je fialová Milka, maso roste v řeznictví,..Na vesnickou zabijačku jsem se vždy velmi těšil.
Okomentovat