Milan Svoboda: Čtyři chybné představy o pedagogické profesi, které je třeba vyvrátit

Být učitelem je sice krásný, ale náročný a odpovědný úkol. Bohužel povědomí veřejnosti o tomto povolání, stejně jako o dění uvnitř našich škol, je nezřídka povrchní. Zkreslené představy o školním prostředí jsou příčinou řady mýtů. Slova zlehčující práci pedagogů jsou častou reakcí na stížnosti učitelů, kteří kritizují problémy ve školství, počty žáků ve třídách, jejich chování či nízké finanční ohodnocení.

Lee Watanabe Crockett v článku na portálu Global Digital Citizen Foundation zmiňuje čtyři typické mýty o učitelském povolání, které bychom se měli snažit odbourat:

Lee Watanabe Crocket (youtube.com)

1. Kdo neumí, učí!

Jedná se o zkrácený výrok George Bernarda Shawa „Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí.“ z divadelní hry Člověk a nadčlověk. Přestože se tento citát stal světoznámým a často používaným, hluboce se mýlí. Po učitelích jsou požadovány znalosti z oboru pedagogiky, psychologie, sociologie či metodiky, které vyžadují vysokoškolskou průpravu. K tomu je nutno připočítat odborné znalosti v rámci konkrétní aprobace, dalece převyšující rozsah vyučovaného předmětu, ale i všeobecný základ všech předmětů ostatních. Současný překotný vývoj společnosti přitom nedovoluje učitelům stagnovat. Je třeba se neustále vzdělávat. Příkladem je nedávno prosazená inkluze, která po všech učitelích požaduje komplexní znalosti speciální pedagogiky.

Umění být dobrým pedagogem ale nespočívá pouze v odborných znalostech, nýbrž přinejmenším stejnou měrou ve vlastnostech osobnostních. Učitel potřebuje řadu sociálních dovedností, především empatii, toleranci, schopnost motivovat, komunikační dovednosti, organizační schopnosti. Měl by být trpělivý, otevřený, tvořivý a měl by mít dostatečnou autoritu.

2. Učitelé odmítají moderní technologie.

Tvrzení, o kterém je jistě možné diskutovat. Nicméně tvrdit, že učitelé se moderním technologiím brání, bych si netroufal. Osobně znám mnoho učitelů, kteří se snaží moderní metody používat.

Nejsilnějším argumentem zpochybňujícím tento mýtus je zpráva OECD Education Indicators In Focus zabývající se dovednostmi učitelů při řešení problémů v oblasti ICT, která uvádí, že tyto jsou u českých pedagogů (na rozdíl od mzdy) srovnatelné se zbytkem vysokoškolsky vzdělané populace. Českou republiku v tomto výzkumu řadí dokonce na třetí místo mezi testovanými státy.

3. Učitelé mají spoustu volného času.

Tento mýtus pravděpodobně vznikl díky heslu – podle sebe soudím tebe. Je totiž mnoho profesí, kde odchodem z pracoviště povinnosti zaměstnance končí. Pro člověka, který pracuje osm hodin denně a v průběhu roku disponuje pouze čtyřmi týdny dovolené, je možná úvazek pedagoga těžko pochopitelný, a tedy i trnem v oku. Průměrná doba, kterou učitel ZŠ stráví přímou pedagogickou činností v průběhu jednoho týdne, je 22 hodin a délka prázdnin až osm týdnů. Přímá pedagogická činnost je sice nejviditelnější činností pedagoga, ale je to jen zlomek jeho práce. Doba, kdy pedagog-praktik pouze učil, je totiž dávno minulostí.

Učitel má dozory na chodbách, v šatnách či ve školní jídelně. Musí věnovat spoustu času komunikaci s žáky, kolegy a rodiči, tvorbě či revizi školních vzdělávacích programů, tematických plánů, příprav na hodinu, vedení dokumentace – třídních knih, třídních výkazů, katalogových listů, individuálních vzdělávacích plánů, výchovných opatření, vysvědčení, kontrole docházky a mnoha dalším činnostem.

4. Učitelé opakují stále ty samé postupy.

Stejně jako všude jinde lze mezi pedagogy nalézt celé spektrum jedinců, od výborných až po ty méně dobré. Snažte se je rozlišovat a nedávat všechny do jednoho pytle. Je třeba, aby ti horší neměli šanci ve školství uspět. Rozhodně ne takoví, kteří nic neumí, opakují tytéž hodiny, odmítají moderní technologie či si neplní své administrativní povinnosti, aby byli brzy doma.


Celý text naleznete zde