Jan Kala se z úspěšného byznysmena – byl spoluzakladatelem a generálním ředitelem eBanky - stal úspěšným učitelem. Školství propadl natolik, že založil dvě soukromé základní školy. O tom, co ho k tomu vedlo a co je podle něj špatně na českém školství mluvil v rozhovoru pro Rádio ZET.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Jan Kala (donumfelix.cz) |
Jednodušší otázka by byla v čem je stejná, protože odpověď by zněla, že toho moc není. Je stejná v tom, že tam chodí děti, jsou tam učitelé a že se ty děti učí. Je už hodně jiná v tom, co se učí, jak se učí.
Strategie je taková, že máme otevřenou první až čtvrtou třídu. Je to sdílená skupina dětí bez ohledu na stáří. Strategie na tom prvním stupni je v podstatě o tom, aby se děti naučily myslet, samy pracovat, naučily se spolupracovat a naučily se učit...Jak se děti umí učit je pro nás hodně důležité. Pod učením si nepředstavujte biflování, ale spíše to, že se děti učí přemýšlet, učí se řešit situace, dostávat do sebe myšlenkové koncepty, odkrývat je, jít do hloubky.
Ve školství se pohybujete dlouhou dobu. Co říkáte na průměrné až podprůměrné výsledky českých studentů, především středoškoláků, v mezinárodních testech?
Člověk by si řekl, že průměr není ještě tak hrozný. Druhá věc ale je, kam to směřuje. Tam já vidím ten problém. Vidím problém v tom, že nemáme jasné řešenou strategii, co tady chceme se základním a středním školstvím dělat. To je vidět velký rozdíl například proti Finsku, kde každá dekáda je strategie o něčem jiném. Povolání učitele tam má velkou prestiž. Důvod, proč je Finsko tak na špici je, že ta reforma nebyla o kvalitě ve vzdělávání, ale o rovnosti ve vzdělávání... Logika je, že to dítě, které chodí do horší školy, potřebuje stejnou péči jako to dítě, které chodí do té lepší.
Celý rozhovor je ke stažení zde
6 komentářů:
Nějak jsem z toho rozhovoru nezjistil, na základě čeho je pan Kala označen za úspěšného učitele - o jeho vyučování a metodách tam zkrátka nezazní nic, otázkou je, zdali vůbec kdy učil, protože se sám prezentuje jako zakladatel dvou škol. Nemá zřejmě žádné pedagogické vzdělání, rozhodně nezmínil, že by nějaké absolvoval. Tím pádem se nabízí otázka, kolik toho ví o pedagogice, psychologii, metodikách ad.
Jinak jde o klasické PR, plné líbivých frází, vše je skvělé, jedinečné, projekt, lidé, nadšení atd. Opět vše praktikováno pouze v 1. - 4. třídě, důležitý poznatek - skvělí učitelé na státních školách jsou takoví, kteří to dělají jako my. Když pak zazní blafy typu soukromé školy si vynutila nekvalita státních - a platí to i pro střední a vysoké - je peklo dokonáno, větší nonsens by jeden těžko hledal (kvalita soukromých univerzit jako třeba UJAK je vskutku prvotřídní). To má být myšlení první ligy???? Leda tak pivní.
Problém je, že české základní a střední školství nemá žádnou strategii,“ hmmm, strategií máme plno: Strategie vzdělávání do roku 2020, Strategie digitálního vzdělávání... Jen je MŠMT moc nerealizuje.
"Strategie na tom prvním stupni je v podstatě o tom, aby se děti naučily myslet, samy pracovat, naučily se spolupracovat a naučily se učit."
Ha, tak to by mě v životě nenapadlo. My máme tedy na 1. stupni strategii úplně jinou. Žádné samostatné myšlení, žádná samostatná práce a o spolupráci a tom, že by se děti měly naučily učit, nemůže být ani řeč.
Zkrátka další expert. Co je tak zavařovat a vyvážet.
Stále hlavně dobrý byznysmen - pochopil na soukromých školách jde dobře vydělat.
No, já nechci zpochybňovat něčí kompetence, ale zrovna pan Kala mi jako první liga moc nepřipadá. VŠE nedostudoval, Expandia banka se za celou dobu své existence, pokud vím, nedostala z červených čísel, byť klienty bylo pozitivně hodnoceno internetové bankovnictví. Banka této technické přednosti ale nedokázala využít pro to, aby se finančně stabilizovala.
Samozřejmě hodnocení ligy, nebo sportu, je čistě subjektivní. Každý považuje za úspěch něco jiného, nicméně nemám rád nekonzistentní přístupy a proto mi vadí, když naši páni "experti" na vzdělávání na jednu stranu zpochybňují ekonomickou funkci vzdělávání s tím, že vzdělání není určeno jen pro uspokojování potřeb zaměstnavatelů a průmyslové lobby, ale na druhou stranu za úspěch, který dává úspěšným větší právo mluvit do vzdělávání, považují úspěch manažerský a ryze businessový. z mého pohledu je vzdělávání úplně jiný sport, než řízení firmy a vydělávání peněz. Obojí má nenahraditelnou hodnotu, ale při snaze o zlepšování jednoho, bych se primárně neobracel na odborníky z druhého.
Okomentovat