„Jestli si dobře pamatuji, tak české základní školství až na úroveň střední školy mělo poměrně dobrou pověst. Vzdělání mělo velice dobrý základ a určitá disciplína, která v něm panovala, bez ohledu na scholastiku a na to, že se tam vyučovala spousta blbostí, tak přinesla jakýsi řád, který se lidem hodil,“ říká psychiatr Cyril Höschl v rozhovoru pro Rádio ZET.
Höschl pokračuje:
 |
| Cyril Höschl (wikipedia.org) |
„Je škoda, že jsme tento náskok ztratili. Kladu si otázku, čím to je. Bohužel sám na ni odpověď nemám. Nevím jestli to není tím, a teď mě neberte za slovo, že se vydalo na příliš neznámé experimentální cesty ve stylu absence osnov a škola hrou. Nevím, nerad bych byl nespravedlivý. Například opuštění matematiky, jako takové stálé kotvy, která byla noční můrou poloviny žactva... To je nějaký zlatý standard, kterého se školství lehkomyslně zbavilo a teď se to horko těžko vrací.“
Celý rozhovor naleznete
zde
1 komentářů:
Může mít na tom propadu třeba i poměrně rychlá masifikace vysokého školství? S růstem jednotlivých studijních oborů víceméně v režii samotných VŠ?
Nebo to, že oblast vysokého školství byla - na rozdíl třeba od justice - jakžtakž nějakou revolucí ovlivněna? (ne že by to bylo nějaké zemětřesení, ale přece jen ty nucené re-habilitace umožnily skokový kariérní vzestup tehdejších 35-45 letých kádrů, následovný poměrně dlouhým zabetonováním pozic)?
Okomentovat