Václav Mertin o domácím vzdělávání

„Přibližně jeden a půl tisíce žáků v domácím vzdělávání představuje zatím zcela okrajovou záležitost českého školství. Jejich počet však po celou dobu existence této možnosti roste. Pro rodiče však už dnes představuje tolik potřebnou možnost svobodné volby. Pro školství pak podnět k zamyšlení, proč rodiče volí vzdělání mimo školu,“ píše Václav Mertin v časopise Řízení školy.

Václav Mertin (repro ČT)

V textu dále rozebírá postupné zavádění domácího vzdělávání (DV) v Česku, překážky, které mu do cesty kladli někteří ministři a „české speciality“ jako, že rodiče musí uvést domácí materiální podmínky. „Od začátku jsem přesvědčený, že jde o šikanózní podmínku. Copak v garsonce na jídelním stole nelze efektivně pracovat? Kdo rozhodl o tom, jaké podmínky jsou dostatečně vhodné? Tuto podmínku pokládám za diskriminační pro chudé rodiny,“ píše Mertin. Podle něj se každopádně nenaplnily obavy skeptiků a oponentů domácího vzdělávání.

Mertin pokračuje:

„Žádoucí by bylo provést úpravu ústavního zákona a povinnou školní docházku změnit na povinné vzdělávání. Tím by došlo k tomu, že DV by se stalo jednou z forem naplňování vzdělávání... Je věcí odborné diskuse, jak tuto formu vzdělávání umožnit v omezené míře i na střední škole. Všichni víme, že se více či méně legálně již realizuje. Umím si představit i jiné důvody než vrcholový sport či špičkovou uměleckou činnost, které nás mohou dovést k DV na střední škole. Vzhledem k tomu, že nám jde primárně o kvalitu vzdělávání, a ne pouze o docházku do školy, je zřejmé, že i u starších žáků existují např. psychické důvody pro neškolní formu.

V posledních přibližně dvou letech se v souvislosti s domácím vzděláním objevují pro mě dva nové fenomény. Řada rodičů se sdružuje do neformálních skupin, najímají si učitele (průvodce), který pracuje s jejich dětmi v podmínkách podobných škole. Jde o rodiče, kteří primárně nechtějí vzdělávat své dítě sami, a priori neodmítají docházku do instituce, jen si přejí, aby vzdělání odpovídalo jejich představám, bylo individualizované, odpovídalo možnostem dítěte. Vzhledem k tomu, že tato zařízení nejsou zařazena do rejstříku škol, je nezbytné, aby děti plnily povinnou školní docházku v rámci DV.

V souvislosti s novelou školského zákona, která umožňuje DV i na druhém stupni, jsem se začal setkávat a očekávám další mírný nárůst nejstarších školáků, tedy v osmém a devátém ročníku. Jde o školáky, kteří absolvovali dosavadní vzdělávání ve škole, dnes výrazně bojují s učiteli, patrně i se sebou a s celým světem, nikoli se samotným vzděláním. Tento boj je ve škole natolik vyčerpává, snižuje jejich motivaci, že i výsledky a známky se zhoršují. V domácím vzdělávání požadavky osmého, devátého ročníku zvládají sami s pomocí rodičů a efektivně se připravují na studium na střední škole.


Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy